Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 13.1.2005
Svátek má Edita




  Výběr z vydání
 >BRAZÍLIE 2: Další plusy a minusy v Riu
 >PRÁVO: Absurdistánské Mlýny také melou
 >EVROPA: Hrozí nám nepřijetím Evropské ústavy vyloučení z EU?
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Tři zapomenuté filmy mého dětství
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Loučení se starým diářem
 >SVĚT: V kaňonech Utahu (6)
 >POLITIKA: Vykořisťování člověka člověkem či naopak?
 >PSÍ PŘÍHODY: Výsledek bohatého dne
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Tak už i Antonín Sova...
 >EVROPA: Federace, suverenita a několik mýtů
 >NÁZOR: Lidsky důstojné a efektivně fungující zdravotnictví...
 >VÝSTAVA: 52 výtvarníků 8 dobrých let galerie ArtForum
 >EVROPA: Je vrahem zahradník nebo Zahradil?
 >EKONOMIKA: Americká výsledková sezóna začíná
 >PENÍZE.CZ: Podnikatelé, děti, daně a rok 2005

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
13.1. BRAZÍLIE 2: Další plusy a minusy v Riu
Ota Ulč

Na světě se pravidelně pořádá několik unikátních událostí. Mezi ně například patří několikadenní domorodý sing-sing na Nové Guineji a též každoroční karneval v Rio de Janeiru - čtyři dny a noci trvající extravagance, surreálná , dost erotická podívaná s pochodujícími soubory, šinoucími se povozy, hypnotickou muzikou, epilepticky se zmítajícím osvětlením a ve výši vezené bohyně, s více blyštícími ozdobami na hlavě než na těle, s plejádou všelijakého peří jako svatozáře a pak už na sobě téměř nic. Účastní se nejvyšší státní a straničtí představitelé kynout davům. Před pár lety několik přílišných puritánů prezidentovi státu vytýkalo, že tak učinil v doprovodu mladičké královny krásy, oděné do minisukénky, leč bez spodních kalhotek, jak leckdo se zájmem zaznamenal.

Tyto vizuálně-akustické slasti mi byly odepřeny. Ale aspoň jsem v Riu zažil Silvestr. V travelogu ze série Fodor, pojmenované po svém maďarském zakladateli, se píše: „Na pláži Copacabana se o Silvestru koná nejpodivnější, nejpohanštější událost v celé Latinské Americe.“ Prý desetitisíce příznivců vúdú, černé magie, se dostaví s úmyslem získat přízeň bohyně moře jménem Iemanjá. Zpěvy, tance, zaříkávání, zaklínání, oltáříčky, svíčky blikají. Příznivci bohyně moře přicházejí již před soumrakem, hrabou v písku a rozžínají svíce. Za tmy pak vzniká dojem, že došlo k invazi Karafiátových Broučků.

Některé orchestry přijely na nákladních vozech, jiné připochodovaly, přehrávajíce ad infinitum svou oblíbenou melodii. Připomínám si přípravy prvomájových oslav.

S rachejtlemi se až do půlnoci nečekalo. Vojenští páni se pochlubili s novotou – laserem, modrou čárou, mnoha takovými čarami v prostoru. Pípalo to tam jak při galaktických bitvách ve Star Wars.

S Boboušem jdeme obhlédnout obřady zblízka. Dozvídám se, že vúdú vzdor africkým kořenům získává teď příznivce v evropských středních vrstvách a stává se módou mezi boháči. Boty v ruce, boříme se v písku. Oltáříčky s nastrkaným květinkami, nejčastěji gladiolami. Vedle znaků s klikyháky je soška Krista a Panny Marie. Symbióza věr, jež už začala před stoletími. Ženy ve zcela bílém se za bubnování a dost monotónních zvuků pouštěly do vytrvalých tanců. Točily se, kroužily, snad je přepadala únava či trans, občas se některá přichomýtla příliš blízko ke svícím. Lehounké sukně a spodničky nebyly ohnivzdorné, pár jich doutnalo a jedna na okamžik vzplála. S květinami a jinými dary se pak musí ke břehu, položit je na vlny a posečkat, až si je Iemanjá odnese do hlubin. Když nepřevezme poprvé, nutno se pokusit znovu. Odmítnutí darů je zcela špatné znamení do nového roku.

Nikdo nás bezvěrce neodstrkoval, i zde převládala harmonie, pohoda, dobrá nálada. Na Copacabaně současně probíhala ideologická protiofenziva. Baptisté lákali pohany svým polorokenrolovým orchestrem. Když se zpěvák odmlčel, už byl u mikrofonu kazatel s nabídkou čistě křesťanského spasení.

Že nás o tom silvestrovském veselí nikdo nepřepadl, ptal jsem se Bobouše. Řekl, aniž mě přesvědčil, že i zloději a loupežníci si potřebují odpočinout. Ráno v brzkou novoroční hodinu jsem se šel brouzdat a zakopával o bohyní nepřijaté dary. Hyacinty ještě voněly.

V Riu se už tísní téměř šest milionů lidí a víc se jich nevejde do prostoru mezi mořem a strmými svahy. Ty obsypaly takzvané favelas, bídné brlohy s kouzelnou vyhlídkou – vizuální, nikoliv existenční. Jeden a půl milionu tamějších obyvatel, tedy značně víc, než má celičká Praha, tam přežívá, s málo perspektivami a se značnou zločinností, kterou policie neřeší, poněvadž se tam málokdy odváží vkročit , natož zasáhnout.

Střetnutí světa nemajetných s majetnými, i když některý ze zručnějších zlodějů bývá majetnější než jeho oběti. Každý domorodec, s nímž jsem se tam potkal, nevyšel do ulic se svými originál dokumenty po kapsách – pouze kopie. Manželka afrického diplomata se objevila na veřejnosti se šperky a v cuku o ně přišla. Nedospělý poberta jich při útěku spolykal v hodnotě padesáti tisíc dolarů. Největšímu zájmu se ovšem těší přespolní, s mapou a turistickou příručkou v ruce, kameru přes rameno, strakatou havajskou košili a příliš bledou pokožku. Za večera mezi promenádujícími patrolovaly dívčí trojice. Agresivní kurvičky nás napadaly ve zhruba pětiminutových intervalech. K smilstvu nemělo dojít, toliko k okradení. Scénář se nemění: první slečna požádá o oheň, druhá laškovně sáhne pánovi mezi nohy a třetí už loví peněženku. Než se pán pořádně vzpamatuje, je po všem. Bobouš ale vždy včas obtěžovatelky zkušeně zaháněl slovem Déš.

Cena za nemravně značné socio-ekonomické disproporce přichází v přemnoha podobách. Gangsterská kontrola chudinských čtvrtí se rozmáhá, strach se šíří do celého města, i do oblastí boháčů jako je právě Copacabana či Ipanema. Gangy si troufnou kontrolovat obyvatelstvo v ulicích, věnují se únosům na objednávku, vraždí nepohodlné osoby, hodně z řad žurnalistů. Do prázdných činžovních novostaveb, nedokončených, poněvadž investorům došly peníze, se nastěhují chuďasové ze slumů a je z toho politický poprask s obtížným řešením. Kriminalita roste zejména během karnevalu. Dochází i k rabování údajně nedobytných tresorů v lepších hotelech. Ozbrojení lupiči přepadají i pohřební průvody. V Riu denně průměrně dojde ke krádeži sto automobilů a k osmdesáti vraždám. Nejvíc násilí, likvidací ve vlastních řadách, se realizuje ve slumech, jimž se policie raději vyhýbá.

Mafiáni, jejich organizace s komunisticky zavánějícím jménem „Rudé velitelství“ či ekologicky zeleně zbarvenou firmou „Přátelé země“ se tam stali paralelním zdrojem moci, tím vlastně jediným. Děs nahánějí bossové-skuteční vládcové, mezi nimi prominentně se prosazující gangster znám pod jménem Eliáš Šílenec. Zločinci rozstřílejí policejní stanici, ruční granáty vrhají na policejní auta. Málokdo byl překvapen snahou mafiána získat rakety na sestřelování policejních helikoptér.

Zločinci značně nenávidí guvernéra či, přesněji, guvernérku Beneditu da Silva z levicové Dělnické strany. Nejenom že se jí podařilo dostat za mříže některé mafiánské pohlaváry, ale tam je nevybavila klimatizovanými celami, odepřela používání mobilních telefonů a dodávku potravy z luxusních restaurací. Takové příkoří rozlítilo postižené do té míry, že z vězení zorganizovali na 30.září 2002 takzvané „černé pondělí“ - příkaz uzavření obchodů, úřadů, škol a tak se věru stalo. To aby osmatřicetimetrový Kristus na strmém kopci Corcovado se rozplakal nad takovým stavem věcí.

Veliké pokušení porušovat zákon a přitom minimální motivace dbát na jeho dodržování, natož život riskovat. Většina veřejnosti baží po obnově trestu smrti a její třetina, jak potvrzují průzkumy, schvaluje lynčování, řešení to definitivní, jehož se od státu nelze dočkat.

Nezapomeňme na další faktor, totiž na tradici latinského machismo, toho, čemu se tam říká „oprávněná obrana cti.“ Mário Stanciolli provrtal svou manželku Eloísu pěti kulemi, poté co mu oznámila, že od něho odejde, poněvadž si našla jiného. U soudu dostal podmíněný trest dvou roků, ve vězení nepobyl ani jeden den. V Sao Paulu zaregistrovali 722 takových oprávněných obran cti s vražedným výsledkem.

Zřídkakdy se tak stává v případech s opačnou rolí účastníků. Pak ale následuje jiné řešení, jak například potvrzuje Rúbia Maria de Oliveira Sousa, která za zabití svého partnera z těchže pohnutek obdržela trest čtrnácti nepříjemných let pobytu za mřížemi.

BUDE POKRAČOVÁNO




Další články tohoto autora:
Ota Ulč

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku