Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 10.1.2005
Svátek má Břetislav




  Výběr z vydání
 >ÚVAHA: Svatba na operačním sále
 >USA: Školství ve Spojených státech 2 - Miki na MIT
 >REKLAMA: Carrefour vs. Český sen
 >MÉDIA: Válka o Novu (6.)
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Letos poprvé na Súze
 >VZPOMÍNKA: Zpráva o životě špionky
 >PRÁVO: Kterak chudák holka ke štěstí v neštěstí přišla
 >MROŽOVINY: Bavíme se s Eurotelem
 >PSÍ PŘÍHODY: Optické léto
 >EVROPA: Ústava EU - co s ní?
 >SPOLEČNOST: Proč tolik závisti
 >HISTORIE: Tarnopolský ústup 1917 (2/3)
 >BAJKA: O jezevci aneb Kam vede špatná nálada
 >PENÍZE.CZ: Než pronajmete byt
 >SPOLEČNOST: Znáte Polsko a Poláky?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
10.1. EVROPA: Ústava EU - co s ní?
Edmont Dante

V televizi exkluzivně vystoupil pan Václav Havel a hovořil o evropské Ústavě. Jeho názor lze shrnout pod konstatování, že Ústava je potřebná a referendum k ní není nutné. Důsledkem nepřijetí Ústavy by údajně bylo, že náš stát se ocitne na vedlejší koleji.

Abych nevytvořil „vědecké dílo“, pokusím se transparentně a srozumitelnou argumentací odpovědět na některé otázky, které si jako občané klademe a čemu případně nerozumím.

Má pan Havel pravdu když odmítá referendum?

Na to odpovídá text samotné Ústavy:

.........evropská unie do středu své činnosti staví jednotlivce............................. Každý občan má právo podílet se na demokratickém životě Unie. Rozhodnutí jsou přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům.

Tyto citáty nepotřebují komentář a odmítnutí referenda by bylo popírání priorit které si klade EU.

Je ústava potřebná?

Vynechal jsem slůvko „nám“. Možná to tak cítíte a odpovíte – nám není. Nám možná není, ale my nejsme EU. Jestli chce EU, respektive chceme vystupovat jako EU musíme mít stanovená pravidla podle kterých budeme konat. A přirovnám to k jakékoliv sportovní hře, kterou nelze provozovat nemáme-li stanovený herní řád. Ostatně v podobném smyslu je to uvedeno i v Ústavě:

Přesvědčení, že národy Evropy, třebaže zůstávají hrdé na svou identitu a národní historii, jsou odhodlány překonat své dřívější rozpory a ve stále užším svazku vytvářet svůj společný osud..............

Proč je nějaký řád, řekněme Ústava potřebná EU?

Jestli chceme něco provést, musíme přijmout rozhodnutí a je rozdíl, jestli rozhoduje jeden nebo je vás několik. Přirovnal bych to k trojhlavé sani, kde jedná hlava má hlad, druhá žízeň a třetí se chystá zvracet.

Odpověď, jak by to mělo fungovat, je uvedená v článcích o pravomocech. EU Ústavou vlastně získává absolutní pravomoc v nejdůležitějších oblastech. Cituji:

Svěřuje-li v určité oblasti Ústava Unii výlučnou pravomoc, může pouze Unie vytvářet a přijímat právně závazné akty a členské státy tak mohou činit pouze tehdy, jsou-li k tomu Unii zmocněny........................ Z tohoto vyplývá další otázka:

Omezí nebo posílí Ústava suverenitu jednotlivých zemí?

Abych nemusel vyčerpávajícím způsobem uvádět všechny oblasti uvedu pouze jednu, kterou je zahraniční a bezpečnostní politika. Opět budu citovat z dvou odstavců Ústavy:

Pravomoc Unie v otázkách zahraniční a bezpečnostní politiky se vztahuje na všechny oblasti zahraniční politiky ….................

Členské státy aktivně a bezvýhradně podporují společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie v duchu loajality a vzájemné solidarity a respektují činnost Unie v této oblasti. Zdrží se jakéhokoliv jednání, které je v rozporu se zájmy Unie nebo může snižovat účinnost jejího působení.

V podstatě to znamená, že klidně můžeme ministerstvo zahraničních věcí škrtnou ze svého slovníku, uvědomíme-li si, že musíme bezvýhradně podporovat společnou zahraniční politiku a nečinit žádné kroky které by snižovaly její účinnost.

Podle mého názoru pak jakýkoliv zahraniční partner stojící mimo EU se nebude s naším diplomatem ani bavit a klidně můžeme všechny zastupitelské úřady zavřít? Ale na co bychom pak měli diplomaty, ani ty nebudeme potřebovat. Ovšem to není vše a pokračují v citování Ústavy:

Pro provádění společné bezpečnostní a obranné politiky dávají členské státy Unii k dispozici civilní a vojenské kapacity...................

Nejsou v zákonech nějaká „ale“?

Domnívám se, že jsou a bude jich předpokládám hodně a opět citát:

Nejméně jeden milión občanů unie pocházejících z podstatného počtu členských států se může ujmout iniciativy a vyzvat Komisi, aby v rámci pravomocí předložila vhodný návrh k otázkám, k nimž je podle mínění těchto občanů nezbytné přijetí právního aktu Unie pro účely provedení Ústavy. Postup a podmínky požadované pro tuto občanskou iniciativu, včetně minimálního počtu členských států, z nichž musí tito občané pocházet, stanoví zákon.

Připusťme, že „dostatečný počet“ bude upřesněn zákonem. Ale přesto nevím, jestli jsem tento bod dobře pochopil, ale domnívám se, že patři mezi neuskutečnitelné ze dvou důvodů.

Prvním je, že by to představovalo vzniknutí nějaké mezinárodní organizace pro zformulování návrhu, a druhý, kdyby šlo o nějaké právo národnostní, nebo jiné menšiny, tak tohle právo by šlo velmi těžce uplatnit z důvodu, že nenajde podporu v dostatečném počtů občanů v členských státech pro absolutní nezájem.

Náboženství je dle mě další takové „ale“ a proč?

Mám takový dojem, že EU chce vše znormovat a do všeho se montuje až na jednu výjimku. Ano, jde o náboženství, z toho má jakoby panickou hrůzu.

Ústava v článku nazvaném „Postavení církví a nekonfesních organizací“ má velmi alibistický text:

Unie uznává a nepřejímá postavení, které podle vnitrostátních právních předpisů mají církve a náboženská sdružení či společenství v členských státech.

Přeloženo do srozumitelné mluvy to znamená dělejte si co chcete, my Vám v tom nebudeme bránit, ale ani Vás v tom podporovat.

Technická poznámka: Konfese znamená přesvědčení, většinou ve spojení s náboženským přesvědčením. „Nekonfesní organizace“, tak to nevím co je tím myšleno.

Pak je zde další článek „Kulturní, náboženská a jazyková rozmanitost“ a je zde řečeno pouze jednou větou: Unie respektuje kulturní, náboženskou a jazykovou rozmanitost.

Další článek „Právo na vzdělání“ zde se hovoří o výchově dětí ve shodě s jejich náboženským, světovým a pedagogickým přesvědčením, které musí být respektovány v souladu s vnitrostátními zákony, které upravují jejich výkon.

I zde EU se brání zasahovat do náboženství a odvolává se pouze na vnitrostátní zákony, při čemž Ústava tyto zákony neupravuje.

Co islám jako náboženství?

Zacituji z článku „Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání“:

Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Toto právo zahrnuje svobodu změnit své náboženské vyznání nebo přesvědčení, jakož i svobodu projevovat své náboženské vyznání.................

Mohu pokračovat článkem „Právo uzavření manželství a právo založit rodinu“ a opět mohu zacitovat:

Právo uzavřít manželství a založit rodinu je zaručeno v souladu s vnitrostátními zákony, které upravují výkon těchto práv.

Vyvolává to hned několik otázek. Článek 16 Všeobecného prohlášení o lidských právech OSN hovoří o právu uzavírat sňatky bez omezení rasou a také náboženstvím. Zde Ústava hovoří pouze o vnitrostátních zákonech. Co vlastně platí? Navíc když islám zakazuje, aby muslimku si vzal příslušník jiného náboženství. Nedej bože, aby změnil muslim své vyznání!

To znamená, že budeme-li vycházet za známého rčení, že neznalost zákona neomlouvá, tak občan by měl znát ještě všechny zákony všech členských zemí EU, které se odlišují od unijních?

Další nejasnost vidím v tom, že EU nedovoluje trest smrti a zaručuje právo vyznání.

Na Salmana Rushdiho byla vynesena fatva smrti. Tento akt vyplývá z islámu který tvoří koránský systém trestů a nazývají se hadd což znamená vymezení.

Takže nejde o trest smrti, ale o projev víry. Z toho vyplývá, že Salman Rushdi by mohl být „konečně“ na základě Ústavy EU zbaven života, protože by to byl projev náboženství zaručený článkem „Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání“? Nebo ne?

Proč je Ústava tak rozsáhlá?

V několika článcích se opakuje to samé. Pouze jako příklad uvedu, že jsou zde dva samostatné články „Rovnost žen a mužů“ a „Práva dítěte“. Přesto bez souvislostí v dalších článcích je zde opakovaně deklarováno: ….........usiluje Unie o odstranění nerovností mezi ženami a muži.....viz třeba článek „Obecná ustanovení“. To samé je v článku „Cíle Unie“ a jenom zde je to opakovaně uvedeno ve dvou odstavcích 3 a 4, pak ještě v článku „Hodnoty Unie“.

K filozofickému zamyšlení mě donutil článek „Cíle Unie“

V článku jako cíl je doslova uvedeno podporovat mír, ochranu práv dětí, rovnost mužů a žen, podporovat věděcký a technický pokrok, plnou zaměstnanost, mezigenerační solidaritu atd. atd.

Položme si otázku co je to cíl? Tak třeba básník vidí cíl takto: …............. smrt je nebeská brána a pozemský cíl! Takže cíl je smrt-konec a třeba i začátek něčeho jiného. I sportovec vidí v cíli „konec“ závodu a může se těšit na další.

A teď si vezmeme použití slova „cíl“ v článku „Cíle Unie“, bohužel já zde nevidím cíl, respektive konec, ale naopak permanentní činnost. Ať se jedná o ochranu práv dětí, technický pokrok a podobně, je to nepřetržitý proces, který když ukončíme, tak jsme zase na počátku. Kdyby zde bylo uvedeno, že jsou to priority EU, tak dejme tomu, ale cíl mi nedává smysl.

Můj názor?

Domnívám se, že Ústava nebo něco v tom smyslu má svoje opodstatnění, ale tahle není ještě zralá na přijetí, jsou zde místa, kde se Unie chová jako by neexistoval střet zájmů, a to jsem zdaleka nevyčerpal svoje výhrady. Vše, co jsem uvedl, je tak pouze do stránky 50.

Navíc mám dojem chaosu v opakování stejných pasáží v různých článcích. Já vím, že mi zastánci Ústavy odpoví:

Pořádek je pro blbce, inteligent se vyzná i v chaosu! Jak jinak si vysvětlit postoj naší vládní koalice, která je pro přijetí Ústavy a bude občany přesvědčovat mnohamilionovou kampani?

Nejsem pro přijetí Ústavy v této podobě a umím si to i zdůvodnit - nejsem inteligent.




Další články tohoto autora:
Edmont Dante

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku