Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 13.1.2005
Svátek má Edita




  Výběr z vydání
 >BRAZÍLIE 2: Další plusy a minusy v Riu
 >PRÁVO: Absurdistánské Mlýny také melou
 >EVROPA: Hrozí nám nepřijetím Evropské ústavy vyloučení z EU?
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Tři zapomenuté filmy mého dětství
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Loučení se starým diářem
 >SVĚT: V kaňonech Utahu (6)
 >POLITIKA: Vykořisťování člověka člověkem či naopak?
 >PSÍ PŘÍHODY: Výsledek bohatého dne
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Tak už i Antonín Sova...
 >EVROPA: Federace, suverenita a několik mýtů
 >NÁZOR: Lidsky důstojné a efektivně fungující zdravotnictví...
 >VÝSTAVA: 52 výtvarníků 8 dobrých let galerie ArtForum
 >EVROPA: Je vrahem zahradník nebo Zahradil?
 >EKONOMIKA: Americká výsledková sezóna začíná
 >PENÍZE.CZ: Podnikatelé, děti, daně a rok 2005

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zdraví  
 
13.1. NÁZOR: Lidsky důstojné a efektivně fungující zdravotnictví...
Jaroslav Zvěřina

Paní ministryně Emmerová publikovala nedávno více než stostránkový materiál, který představila jako svoji koncepci zdravotnictví pro Českou republiku. Zdá se, že tento spisek nabízí více otázek, než konkrétních odpovědí. Již při běžném čtení je zřejmé, že mnoho zde není uvedeno vůbec a mnoho jen málo konkrétně. Tato výtka nekonkrétnosti může být úspěšně vztažena jak na popis současného stavu, tak na navržená východiska.

Za jeden z největších nedostatků stávajícího systému zdravotní péče je označeno jeho prý příliš "tržní" fungování. Materiál je zde trochu mimo realitu, protože v našem zdravotnictví funguje leccos, jen ne ryze tržní vztahy. Celá spousta různých regulací, zálohové paušální platby a podobné věci nepochybně výrazně deformují ekonomické vztahy mezi pacienty, pojišťovnami a poskytovateli zdravotnických služeb. Stěžovat si ostatně na příliš mnoho údajně škodlivých tržních prvků v systému, kterému již sedmý rok vládne socialistická exekutiva, to mně přijde hodně zvláštní.

Dalším problémem je prý malá pozornost, věnovaná v sektoru zdravotnictví "rozvoji lidských zdrojů". Materiál doslova praví, že "od plánování a řízení lidských zdrojů bylo upuštěno". Nedostatek plánování prý vede k "dehumanizaci medicíny". Bez podrobnějšího výkladu se asi nikdy nedozvíme, co autorka má vůbec na mysli.

V některých pasážích je výklad nedostatků českého zdravotnictví až paranoidní. Chyby v kalkulacích zdravotnických výkonů jsou prý "převážně záměrné"(??). Státní správa ve zdravotnictví je řízena "vnějšími zájmy s cílem jejího selhání a diskreditace". Bylo by zajímavé vědět, koho paní ministryně podezírá z těch manipulací, a jak se mu podařilo prosadit tolik deformací proti socialistické exekutivě.

V krátkodobých cílech koncepce je několik nejasností. Píše se zde, že "připravovaný nový systém úhrady nemocniční péče (DRG) nelze v příštím roce použít". Je prý postaven "na neefektivním stavu hospodaření a jeho cílem není zlepšení efektivity...". Není ovšem vůbec uvedeno proč. Snad by stálo zato seznámit nás nezasvěcené, jaké výsledky byly vlastně dosaženy dosavadním vývojem DRG systému plateb a jeho testováním. Ten proces běží několik let a jistě je spojen s nemalými náklady. Lepší než systém DRG bude prý financování nemocnic prostřednictvím "globálních rozpočtů, za současného měření produkce (??) nemocniční péče...".

Jakýmsi zaklínadlem materiálu je slůvko "optimalizace". Optimalizovat je nutné hospodaření nemocnic, pojišťoven, lékáren a kde čeho. Dokonale fungujícího "optimalizovaného" zdravotnictví se podle koncepce dobereme důsledným podřizováním všeho ve zdravotnictví vševědoucím ministerským úředníkům. Aby se ministerstvu a jeho lidem lépe pracovalo, navrhuje materiál vytvoření hned tří nových institucí. Prvou bude nový odbor, který se má na ministerstvu zabývat přímo zřizovanými organizacemi. Myslí se zřejmě zejména fakultní nemocnice. Další novou institucí se má stát Odbor pro podporu zdraví. Vezmeme-li do úvahy, že ministerstvo disponuje už dnes Státním zdravotním ústavem, který má podporu zdraví v popisu práce, vzniká otázka, čím se takový útvar bude vlastně zabývat. Třetí zcela novou institucí se mají stát nemocniční ombudsmani (prý "garanti práv pacientů"). Jen tyto institucionální novinky nás budou stát vícenáklady v rozměrech desítek milionů. Co přinesou pozitivního, to je opravdu jen velice těžké říci.

Hodně si koncepce slibuje od návrhu zákona na ustavení neziskových organizací, které prý poslání nemocnic odpovídají lépe než klasické obchodní společnosti, na které se nyní řada nemocnic, zřizovaných kraji, transformuje. Víra, že nezisková organizace vždy a za všech okolností lépe funguje, než organizace obchodní, není v materiálu podepřena žádnými faktickými čísly. Nicméně ministerstvo nyní zřejmě pilně pracuje na jakýchsi "zdravotních plánech krajů". Není tak úplně jasné, jak je vůbec možné takové materiály "do konce roku 2004" mít na stole. O fakultních nemocnicích se praví, že "ředitel nemocnice by se neměl stát rukojmím školských pracovníků". Možná mají autoři koncepce jiné informace, ale já jsem nikdy o žádném takovém "rukojemnickém" postavení ředitelů fakultních nemocnic neslyšel.

Další analýzou, která zřejmě probíhá, je prý analýza pražského zdravotnictví. Kolik bylo ministrů zdravotnictví, tolik máme "analýz" pražského zdravotnictví. Zatím ještě nikomu se nepodařilo tohoto bumbrlíčka českého zdravotnictví ani redukovat, ani řádně řídit.

Ve střednědobé perspektivě se materiál opírá o klíčovou roli "praktického lékaře-koordinátora". Oprašuje se tak prastará myšlenka rodinného lékaře, který bude klíčem pro přístup pacientů ke specialistům a k lůžkové péči. Tento praktik by měl být "náhradou čipových karet". To ovšem zcela jistě nebude v jeho silách. Přístup pacientů ke specialistům bude velmi nesnadné omezit. Chtít za takové situace po praktikovi, aby shromažďoval a analyzoval všechna možná data a aby bránil multiplikaci různých vyšetření, nebude zdá se mi dobře realizovatelné. Ty čipové karty a centrální evidence by asi byly přece jen spolehlivější.

Zlepšení zdravotnické politiky se prý dosáhne tím, že se budou "integrovat znalosti v oboru sociální lékařství", zpřístupní se příslušná literatura (nikde není doloženo, že je takové literatury nedostatek) a zlepší "knihovnické služby" (?).

Text se vůbec nezabývá skutečnými problémy současné krize zdravotnických systémů, která je přece celosvětová, a zdaleka není vlastní jen Česku. První příčinou setrvalé krize zdravotních (a sociálních) systémů je negativní populační vývoj. Stárnutí populace přináší zvýšenou poptávku po zdravotní péči akutní i dlouhodobé. Tento vzestup poptávky není vyvolán žádnými umělými manipulacemi, ani špatnou funkcí systému. S tím souvisí samozřejmě skutečnost, že se zmenšuje počet plátců do solidárního zdravotního pojištění, protože ubývá lidí v produktivním věku. Je třeba nějak na tyto demografické trendy reagovat, jinak veřejné zdravotní pojištění nestabilizujeme. Zvýšíme platby za "státní pojištěnce"? Budou si důchodci platit zdravotní pojištění ze svých důchodů? Zvýšíme vůbec platby za zdravotní pojištění? Jak a do jaké míry, to se v materiálu nedočteme.

Není tajemstvím, že velký tlak na kasu zdravotních pojišťoven a na peněženky pacientů představují pokroky vědy. Jan na úseku vyšetřovacích metod, tak v léčebné péči, ale i v oblasti zdravotních pomůcek a materiálu nám pokroky vědy přinášejí stále nové (a nákladnější) metody. Kdo bude tento evoluční tlak na zvyšování nákladů regulovat a jak?

Je vcelku srozumitelné, že se sociálně demokratická ministryně brání tak "asociálním" receptům, jako je zvýšená odpovědnost a finanční spoluúčast pacientů. Uvažování o regulacích by mělo jít právě tímto směrem. Materiál se opakovaně dovolává prý dobrých zkušeností ze sousedního Rakouska a Německa - paní ministryně si asi zapomněla přečíst hlavní zásady zdravotnické reformy svých socialistických přátel ze sousedního Německa. Asi příliš nestuduje ani rozpravy o zdravotní reformě ve Velké Británii. Nikdy v Evropské unii nedokázali reformovat zdravotnictví bez zvýšení spoluúčasti pacientů a bez zásadních změn v celém systému sociální politiky. Při běžném čtení jsem v materiálu nenašel ani žádnou jasnou představu o politice ve vztahu k systému nemocenského pojištění. Ten systém má s celým zdravotnickým problémem hodně společného a neměl by proto být opomíjen.

Je tedy zřejmé, že ve zbytku volebního období této socialistické vlády nelze očekávat žádné zásadní změny ve zdravotnické politice. Většina navrhovaných "koncepčních" opatření vlastně ani není v kompetenci ministerstva. Materiál kromě chvály na návrh zákona o neziskových organizacích neobsahuje žádný legislativní návrh, který by něco ve zdravotnictví opravdu měnil. Analýza krize systému je povrchní, spíše ideologická, než odborná. Tomu odpovídají i navrhovaná řešení, která kladou důraz na snahu o zlepšení státní správy v systému. Vrací se tak v nové podobě dávná vize sociálních demokratů o vytvoření Národní zdravotní služby po vzoru Velké Británie. Nedostatky britského systému jsou však myslím dobře popsané v té literatuře o sociálním lékařství, které se tato koncepce dovolává. Zbývá jen si to nastudovat a začít hledat vzory někde jinde, pro začátek třeba v těch sousedních státech.

Není myslím překvapení, že tato "koncepce" nenadchla ani stávající koaliční charakter. Je myslím dobrou ukázkou zmatečnosti tuzemské diskuse o reformě zdravotnictví. Že reforma, a to podstatná, je nezbytná, na tom se shodujeme všichni. Směr reformních snažení a mechanismy reformy nejsou jak se zdá zřejmé ani vládnoucí koalici.

Jaroslav Zvěřina

poslanec Evropského parlamentu a lékař - sexuolog




Další články tohoto autora:
Jaroslav Zvěřina

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku