Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 13.1.2005
Svátek má Edita




  Výběr z vydání
 >BRAZÍLIE 2: Další plusy a minusy v Riu
 >PRÁVO: Absurdistánské Mlýny také melou
 >EVROPA: Hrozí nám nepřijetím Evropské ústavy vyloučení z EU?
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Tři zapomenuté filmy mého dětství
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Loučení se starým diářem
 >SVĚT: V kaňonech Utahu (6)
 >POLITIKA: Vykořisťování člověka člověkem či naopak?
 >PSÍ PŘÍHODY: Výsledek bohatého dne
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Tak už i Antonín Sova...
 >EVROPA: Federace, suverenita a několik mýtů
 >NÁZOR: Lidsky důstojné a efektivně fungující zdravotnictví...
 >VÝSTAVA: 52 výtvarníků 8 dobrých let galerie ArtForum
 >EVROPA: Je vrahem zahradník nebo Zahradil?
 >EKONOMIKA: Americká výsledková sezóna začíná
 >PENÍZE.CZ: Podnikatelé, děti, daně a rok 2005

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
13.1. EVROPA: Je vrahem zahradník nebo Zahradil?
Kryštof Nový

V některých svých dřívějších článcích jsem aplikoval postup slečny Marplové, která zjednodušením a analogií s obyčejnou realitou venkovského života řešila ty nejsložitější detektivní problémy. Dnes bude slečna Marplová řešit případ, zda vrah je zahradník nebo Zahradil. Upřesňuji, že se jedná o vraždu dosud nevykonanou a že obětí má být evropská ústava.

Pan Zahradil je ohledně evropské ústavy přesvědčen, že české NE nebude a nemůže mít pro nás žádné fatální následky. Případně že je mít bude, to pak ale znamená, že EU není demokratickým společenstvím rovnoprávných států (a tudíž bude jen dobře, pokud v ní nebudeme).

Slečna Marplová ale říká něco jiného:

„Každé NE má samozřejmě své následky. Jedna moje sousedka řekla manželovi NE a následky byly vidět na jejím obličeji ještě týden. Možná si pomyslíte, že to byl hrubián. To ale není vůbec pravda. Byl to moc hodný člověk. Možná až moc hodný. A to ona po svatbě začala využívat. Nejdřív ho pomocí svého NE donutila, aby přestal chodit do hospody. Tím ho zbavila všech přátel. A pak začala zkoušet, kam až svým NE může dojít. Když ho začala nutit mýt schody tak nám bylo jasné, že to nemůže skončit dobře. A taky že ne. Zanedlouho ty schody musel mýt v neděli v době, kdy všichni muži vycházeli z kostela a mířili do hospody. A i když potom řekla NE - tak něco prasklo“.

Nechám chvíli slečnu Marlovou doplést svetr (nebojte, ještě dostane slovo na konci) a pokusím se panu Zahradilovi vysvětlit, jak to chodí mezi normálními lidmi.

Máme takovou partu. Jsme takové „demokratické společenství rovnoprávných rodin“. Jezdíme společně na dovolenou, protože nám je spolu dobře (a i ty náklady se společným postupem dají snížit).. Když řešíme, kam pojedeme na dovolenou, tak se snažíme najít něco, co vyhovuje všem. Pokud některá rodina má k vybranému místu výhrady (třeba z důvodu, že tam nedávno byli), tak k těm výhradám samozřejmě přihlédneme (neboť jsme demokratické společenství…).

Několikrát se nám již přihodilo, že ani po dlouhém hledání jsme nanašli nic, co by s nadšením přijímali úplně všichni. Zatím ale i těm, kteří (díky naší celkové neschopnosti najít optimální řešení) museli jet na pro ně neatraktivní místo, stálo za to jet tam společně s ostatními.

Samozřejmě, že mohli říci NE. Ale kvůli tomu, že někomu se něco nelíbí, přece my ostatní nezůstaneme doma. Bylo by nám to velmi líto, ale v takovém případě bychom jeli bez těch kverulantů. A nemyslím si, že by to bylo něco nedemokratického, že by to byl od nás „trest těch neposlušných“. Jet bez nich by v takovém případě bylo jistě rozumnější řešení, než zůstat všichni doma. A naši „nespokojenci“ by samozřejmě měli možnost jet někam jinam buď sami, nebo s někým, jehož představy o způsobu trávení dovolené jsou jim bližší.

Ještě jednou upřesňuju - snažili jsme se najít optimální řešení. Svět je ale bohužel takový, že úplně optimální řešení se nenajde nikdy. Kdyby někdo řekl NE - jeli bychom bez něho a nebyl by to vůči nepokojenci trest (a projev naší zvůle a nedemokratičnosti, jak se nám snaží namluvit pan Zahradil), ale spíš šance najít si něco jiného.

Slečna Marlová dopletla svetr, dám ji tedy opět slovo:

„Nebudete tomu věřit, ale nerozvedli se. Jsou teď spolu šťastni, mají děti a daří se jim velmi dobře. Ono se totiž ukázalo, že v tom měla prsty její matka. Ta pro ni měla vyhlídnutou jinou partii a tak se snažila to manželství rozbít. Říkala jí, že pokud jí manžel ve všem nevyhoví, tak ji nemá rád. A ona se snažila matce dokázat, že jí rád má, že pro ni udělá všechno.

No a po té facce poznala, že nelze říkat NE bez následků. On poznal, že i on musí občas říci NE. A oba poznali, že spolu jim bude lépe než každý sám. Koneckonců - byly tu společné děti a společný statek. A tak se naučili odpovědně a hlavně včas používat NE. Pro ni to odpovědné NE znamená hlavně neposlouchat „dobře míněné“ rady své matky a trochu ustupovat, pro něho nebýt takový trouba“

P.S. Toto zamyšlení vzniklo na základě vypočítávání dluhů mezi Astonem, ODS a Zahradilem.
Není to porovnání pozitiv a negativ evropské ústavy - je to pouze zamyšlením nad důsledky NE evropské ústavě. Samozřejmě, pokud by jediný důvod pro evropskou ústavu byl strach z onoho NE - byli bychom v roli trouby manžela v případu slečny Marplové. Pokud ovšem jediný důvod pro to NE je představa, že nám ostatní musí ve všem ustoupit - tak jsme v roli té neústupné manželky.
Zda pan Zahradil je v roli manželova kamaráda (který mu radí, že si nemůže nechat všechno líbit), nebo v roli tchýně (která se dobře míněnými radami snaží rozbít manželství), na to si každý čtenář musí odpovědět sám. Trochu napovědět by mu mohl fakt, že místo prosazování svých představ do evropské ústavy pan Zahradil uraženě odešel.

P.P.S. Slečna Marplová ještě dodává, že ve skutečnosti všechny případy nedopadají tak dobře jako ten výše uvedený, a že ujetý vlak se někdy velmi špatně dohání




Další články tohoto autora:
Kryštof Nový

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku