Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 13.1.2005
Svátek má Edita




  Výběr z vydání
 >BRAZÍLIE 2: Další plusy a minusy v Riu
 >PRÁVO: Absurdistánské Mlýny také melou
 >EVROPA: Hrozí nám nepřijetím Evropské ústavy vyloučení z EU?
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Tři zapomenuté filmy mého dětství
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Loučení se starým diářem
 >SVĚT: V kaňonech Utahu (6)
 >POLITIKA: Vykořisťování člověka člověkem či naopak?
 >PSÍ PŘÍHODY: Výsledek bohatého dne
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Tak už i Antonín Sova...
 >EVROPA: Federace, suverenita a několik mýtů
 >NÁZOR: Lidsky důstojné a efektivně fungující zdravotnictví...
 >VÝSTAVA: 52 výtvarníků 8 dobrých let galerie ArtForum
 >EVROPA: Je vrahem zahradník nebo Zahradil?
 >EKONOMIKA: Americká výsledková sezóna začíná
 >PENÍZE.CZ: Podnikatelé, děti, daně a rok 2005

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
13.1. EVROPA: Federace, suverenita a několik mýtů
Martin Ondreját

"Musíme vybudovat něco jako Spojené státy evropské."
Winston Churchill, Curych, 19. září 1946

Historie a přirozený vývoj

Idea federální Evropy nevznikla po válce poprvé - předcházel jí například mírový návrh svazu evropských národů Jiřího z Poděbrad, který se však nakonec neuskutečnil díky intrikám Papeže, a realizace ideje sjednocení Evropy rovných států byla odložena o 487 let. Po druhé světové válce dostalo sjednocování Evropy druhý impuls díky Winstonu Churchilovi a jeho myšlence Spojených států evropských v souvislosti s Marshallovým plánem. Následně započalo sjednocování prozatím jen hospodářského prostoru Belgie, Francie, Itálie, Lucemburska, Nizozemí a Německa, kdy také vznikly instituce Rady ministrů, Komise, Parlamentu a Soudního dvora.

Postupně, v průběhu let, se Evropské země stále více a stále dobrovolně sbližovaly, stále více kompetencí ve věcech společného trhu, hospodářské politiky, výzkumu, energetiky přenechávaly společným institucím, rušila se cla, byl přijat jednotný celní sazebník pro země mimo EU, a Unie se rozšiřovala o další státy. Nárůst vlivu institucí Evropského společenství posléze vedl k jejich demokratizaci (první volby do Parlamentu byly v červnu 1979).

Suverenita a výhodnost federace

Zlomový okamžik nastal v roce 1986 přijetím Jednotného evropského aktu, kdy Rada ministrů získala pravomoc rozhodovat kvalifikovanou většinou na místo dosavadní praxe jednomyslného rozhodování. Jednotlivé členské státy tedy mohly být přehlasovány, a tím ztratily suverenitu ve věcech jednotného vnitřního trhu ve prospěch federální instituce. V roce 1999 také vstoupila na finanční trhy společná měna Euro, a Unie má tedy i svou měnu, kterou členské státy postupně přijímají. Do tohoto systému omezené suverenity také ČR v roce 2004 vstoupila.

Federální uspořádání má dvě velké výhody: Na jedné straně sčítá síly jednotlivých členských států, otevírá široký trh, umožňuje volný pohyb a usazování osob, zaručuje stejnou měnu, umožňuje doplňování ekonomik, poskytuje větší zdroje surovin, ustavuje lepší pozici v mezinárodní konkurenci, poskytuje státům lepší obranu, zmenšuje délku hranic, které je nutné střežit, zjednodušuje a urychuje rozhodování o společných věcech, které zbytečně a opakovaně musí procházet zákonodárnými a výkonnými orgány jednotlivých států, které je pozměňují k obrazu svému, různě odkládají nebo dokonce i ignorují, a na straně druhé zachovává jednotlivé státy, jejich kultury, jazyky a jejich národní identity. Jinými slovy, je to sňatek z rozumu, který zvyšuje bezpečnost a sílu celku při zachovávání existence jednotlivých států (toto také bylo motivací Otců zakladatelů Spojených států amerických). Montesquieu v knize "O duchu zákonů" vyzdvihuje fakt, že federace nebude převálcována jako malý stát, a navíc odolá vnitřnímu rozkladu, neboť diktátor nedokáže získat moc ve všech složkách státu současně.

Federální uspořádání je tedy strategicky výhodné, na druhou stranu ale není uskutečnitelné vždy. Státy totiž musí uznávat stejné hodnoty, nesmí být znesvářené a musí mít vůli být členy federace - ta je totiž spolkem dobrovolným (ačkoliv USA, Švýcarsko nebo Rakousko se muselo federalizovat donucením). Příkladem nefunkčních (nedobrovolných) federací buďiž Československo, Jugoslávie nebo Sovětský svaz. Naopak, toto není případ stávající Unie dobrovolného členství států s usazenou parlamentní demokracií.

Mýty

Odpůrci federace často zdůrazňují, že v Evropě schází něco jako evropský národ a společná řeč, a proto prý nemůže federace fungovat. Nepravdivost této implikace vyvrací historie i současnost, neboť na příkladech USA, Německa nebo Švýcarska můžeme vystopovat jen velmi pomalé uvědomování si sebe sama jako národa. Jednotlivým státům federace USA trvalo téměř sto let, než vůbec připustily existenci společného federálního občanství, a do té doby se považovali jen za občany Iowy, Arkansasu nebo Floridy. Společnou lásku k sobě dostatečně jasně vyjádřili již dříve v občanské válce. Švýcarsko se dokonce úspěšně federalizovalo i navzdory vícejazyčnosti a různým náboženstvím. Ve všech třech případech došlo ke vzniku federace z konfederace suverénních a výsostných států a pro realizaci této myšlenky musela téct i krev. Ve Španělsku se hovoří španělsky, katalánsky, baskicky, galicijsky, a to Španělsko nejenže není federace, ale dokonce unitární stát (kterému by federace prospěla). Podobně Belgie unese nizozemštinu, francouzštinu a němčinu (také není federace). Indie je státem desítek národů a desítek jazyků, Kanada snese francouzštinu a angličtinu, a ve výčtu mnohonárodnostních a mnohajazykových státních útvarů by se dalo pokračovat.

Dalším mýtem je, že Evropská unie je budována politiky shora proti vůli lidí. K tomu stačí připomenout, že o vstupu nebo nevstupu všech zemí do EU rozhodovali občané v referendech a pouze v Norsku se vyjádřili proti - všichni ostatní řekli ANO. Jako přípodotek dlužno dodat, že některé země, včetně ČR, dokonce soutěžily o to, kdo bude v EU dříve. Tento proces je, jak vidno, přirozený, nenásilný a nikým shora neoktrojovaný.

Závěr

V zásadě existují tři možná uspořádání Evropy. Buď jako kontinent jednotlivých států, nebo jako politicko-ekonomická unie konfederativní, anebo federativní. Evropa jednotlivých výsostných států má podporu jen na okrajích politického spektra (nacionalisté, zpátečničtí katolíci) a nemá širší podporu. Ze zbylých možností je pak efektivní pouze federace. Konfederace nikdy nepřežila dlouho, a buďto vedla k federaci (USA, Švýcarsko, Německo), k neefektivitě (OSN), nebo k rozpadu na státy (Holandsko v 16.-18. stol.). Ostatně, zalkladatelé americké ústavy odvrhli konfederativní uspořádání jako neefektivní, komplikované a slabé. Obdobu konfederativního uspořádání Evropy nyní prosazuje ODS s odkazem nezbytnosti přihlížení a zachování národních zájmů ČR.

Druhou otázkou je, zda kvůli federalizaci je nebo není nutné přijímat Konventem sepsaný návrh euroústavy. Především musíme říci, že ona smlouva, které se neformálně říká euroústava, je přiblížením k federálnímu uspořádání Evropy, ale rozhodně není a nemůže být definitivní Ústavou federace, neboť ta musí být koncipovaná jinak (a na to zde již není prostor). Bude-li přijata, vyjasní se kompetence a právní rámec EU a zkrátí se délka a počet mezinárodních smluv zakládajících EU. To je sice dobré, ale federalista, jako například já, se musí ptát, proč tam je ten zbylý balast, a musí tedy řešit dilema, zda euroústavou správně nastavený vývoj k federalizaci náhodou nestojí za to, aby Konvent nezasedl do škamen znovu, a nenapsal euroústavu poněkud lépe.




Další články tohoto autora:
Martin Ondreját

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku