Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 14.1.2005
Svátek má Radovan




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Migrační i jiné bonbónky
 >FEJETON: Blonďák z bistra
 >GLOSA: Země mužů, strana žen
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Postižení lidé
 >NÁZOR: Šakalův dotazník
 >POLITIKA: Strach z referenda o e-ústavě
 >LITERATURA: Dopis znalcům Ezopových bajek
 >PSÍ PŘÍHODY: První moucha
 >CHTIP: Hotelové mýdlo
 >HISTORIE: Tarnopolský ústup 1917 (3/3)
 >PENÍZE.CZ: Škromachova tradiční péefka
 >EKONOMIKA: Koruna nejsilnější za dva roky
 >BRAZÍLIE 2: Další plusy a minusy v Riu
 >PRÁVO: Absurdistánské Mlýny také melou
 >EVROPA: Hrozí nám nepřijetím Evropské ústavy vyloučení z EU?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
14.1. EVROPA: Migrační i jiné bonbónky
Jaroslav Teplý

Před časem jsem se zase jednou díval na diskusi u Sabiny Christiansen na ARD, kde byl na pořadu možný vstup Turecka do EU. Zúčastnil se jí i německý ministr vnitra Otto Schilly. V diskusi přišly na přetřes v podstatě známé argumenty, které byly již i zde na NP z různých úhlů probrány, postarší historik Wehler dokazoval na historii Turecka, že jeho přijetí do EU by bylo riskantní, což naráželo na nerudné Schillyho reakce, jejichž tón zřetelně nezapadal do obvyklé formální úrovně pořadu.

Schilly se v určitem okamžiku zamyslel nahlas o potížích s integrací Turků ve srovnání s Poláky. Ti se podle něho dobře vpravili do německýc poměrů, vzpomněl i jednoho fotbalisty, jehož jméno jsem neznal, protože moje znalost Bundesligy začala později v době, kdy byl populární Liparski. A pak nahlas uvažoval, čím pak to asi je, že se to s tou integrací Turků tak nějak nedaří. K žádnému závěru nedošel, a představte si, že mu to nikdo nenapověděl, asi protože společnost byla politicky korektní.. Takže se tím možná trápí dodnes, ledaže by byl "starý charakterní herec", jak se kdysi za poněkud jiných poměrů představoval ve filmu Pytlákova schovanka Otomar Korbelář. To ti politici bývají.

Kdyby byl měl o pár dní později možnost si přečíst v malém gratis týdeníčku obce, kde bydlím, nemilosrdný útok místního komentátora na starostu obce, bylo by mu možná začalo přihořívat. Starosta prý přišel v novoročním projevuj. s frázemi plnými moderních módních pojmů o řešení problémů se školní mládeží a nezmínil se o učitelích a profesorech, kteří bojují už po desítiletí proti enormním jazykovým bariérám a gigantickým kulturním rozdílům ve snaze udržet mladé lidi "na kolejích".

Velkým problémem západních zemí s početnou muslimskou komunitou je jejich obtížná mísitelnost s domácím obyvatelstvem. V Holandsku 80 procent Turků a Marokánců si dováží nevěstu či ženicha z Turecka a Maroka. To může dělat ročně až 40000 osoba Holanďané dosud nevědí, co s tím..

V Dánsku jsou v tomto ohledu už dál. Nový imigrační zákon přijatý před půl druhým rokem a zaměřený hlavně na Pakistánce a Turky vedl k drastickému snížení importu manželských partnerů. Má ovšem i svou stinnou stránku. I Dánové se zahraničním partnerem nejsou už doma vítáni - zahraniční partneři většinou nedostanou povolení k pobytu.Smíšené páry pak po ztrátě ilusí emigrují do sousedního Švédska.

A nakonec o multikulturním přepychu bohatého Lucemburska (které až do roku 1890 patřilo k Holandsku). toho Lucemburska, odkud před sto lety utíkali lidé před bídou do ciziny a které se ovšem během posledních 50 let stalo nejbohatším státem EU.

Na jeho území sídlí celá řada unijních administrativnch a jiných institucí, rovněž bankovní sektor je velmi silný Denně přijíždí do Lucemburska za prací na 150 tisíc "přespolních" lidí z Belgie, Francie a Německa.

Stále více cizinců z okolí se usazuje definitivně v malé zemi, která jako jediný člen Unie vykazuje zřetelně stoupající imigraci. Ale Lucemburčanům to nevadí, protože si v šedesátých a sedmdesátých letech svoji imigrační politiku vzali velmi pevně do ruky. Potřebné zahraniční dělníky (Gastarbeiter) si dováželi z katolických jihoevropských zemí. Nejdřív Italy a Španěly, ale potom nápadně mnoho Portugalců. V zemi je teď asi 70 tisíc Portugalců, čili téměř jedna šestina obyvatel. O Marokánce či Turky nebo jiné muslimy téměř nezavadíš, a proto nejsou ani s nimi všude jinde spojené integrační obtíže. Křesťanští Jihoevropani se výborně mísí s katolickými Lucemburčany, takže už jedna čtvrtina manželství je "smíšená". Hlavní město Luxemburg je se svými 100 národnostmi první evropské město s většinou "allochtonů", t.j. ze zahraničí pocházejících lidí, ale bez mešit a čajoven. Multi-kulti, jako když ji vyšije. Proč? Protože Lucemburčané jednali politicky korektně ve vlastním zájmu a nedováželi lidi, s kterými se dá v praxi těžko vyjít. Neboť známé vznešené rčení "všichni lidé jsou si rovni" je jen zcela prázdná fráze, kterou je nanejvýš možno mlátit politické protivníky.
Otázka na konec: Neměli bychom si po těch mnoha stoletích zase jednou najmout nějakého toho Lucemburka?

13.01.2005

Prameny:
Ronald Lamping, Oogpunt, Het Krantje, 13.01.2005
Van Aartsen: huwelijksmigratie gigantisch probleem, de Telegraaf, 22.02.2004
Rolin Créton: Denemarken tegen huwelijksmigratie, de Telegraaf 11.12.2004
Ronald Veerman: Multiculturele weelde in 't rijke Luxemburg, de Telegraaf 06.05.2005




Další články tohoto autora:
Jaroslav Teplý

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku