Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 15.1.2005
Svátek má Alice




  Výběr z vydání
 >PRÁVO: Dopis prezidenta Klause premiéru Grossovi ve věci odposlechů
 >ÚVAHA: Co je horší než kouření?
 >EVROPA: Česko - zlobivý žák z východu
 >MÉDIA: Vítejte v právním Absurdistánu!
 >NÁZOR: Jak může probíhat zestátnění zdravotnictví
 >MOBY DICK: Proč ještě zůstává v Českých Textárnách
 >POLITIKA: Kam může ODS dovést Českou republiku
 >GLOSA: Vibrátor do kapsy
 >W+H: Hned mě hněť aneb O imperativech
 >CHTIP: Vynikající nápoj
 >ÚVAHA: Kolik postižených zachráníš, tolikrát jsi člověkem
 >EVROPA: Migrační i jiné bonbónky
 >FEJETON: Blonďák z bistra
 >GLOSA: Země mužů, strana žen
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Postižení lidé

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
15.1. POLITIKA: Kam může ODS dovést Českou republiku
Marek Dluhoš

Ve čtvrtek 13.1.05 vyšel v týdeníku Ekonom rozhovor se současným předsedou ODS Topolánkem. Jeho vyjadřování opět ukazuje styl, který u představitelů této strany vídáme v poslední době často. Klaus, Topolánek, Nečas…. Celá tato skupinka osob je až fanaticky alergická na jakékoliv zmínky o sjednocování Evropy. A zároveň se zdánlivě konzervativním přístupem snaží vytvářet dojem své solidnosti a jasného pohledu na způsob, jakým by Český stát vedli k jeho efektivnějšímu fungování a spokojenějšímu životu všech jeho občanů.

Když však srovnáme to, co by chtěli uskutečnit s tím, k jakým důsledkům vedlo předání hospodářství a celého státu do rukou jejich „odborníků“, vedených našim současným prezidentem Klausem je zřejmé, že pokud by ODS vyhrála budoucí volby či získala možnost řídit tento stát, můžeme skončit jako tehdy, případně hůře, jako při posledním konci jejich vlády. A to tenkrát měli „odborníky“, kteří se tvářili ještě suverénněji a erudovaněji než ti jejich dnešní. Profesor Klaus již tehdy poučoval celou Evropu o správnosti „České cesty“, jeho slova vytvářela dojem, že nemůže uplynout více než několik let a ČR bude evropským tygrem, kterému se ostatní státy Evropy jen těžko vyrovnají. Opak byl pravdou a mnozí si jistě vzpomenou na jeho náhlé objevování se na televizní obrazovce s prosbami k občanům o nutnosti „utahovat si opasky“ a přijímat jeden balíček úsporných opatření za druhým. Je pro mne dodnes záhadou, jak se později při loupeži ve služební vile tohoto tehdejšího předsedy ODS a předsedy sněmovny mohly ztratit cennosti za 4 000 000 korun.

Kdo si dnes navíc vzpomene, že jedním z prvních strůjců tzv. politiky nezaměstnanosti: kolem 10 %, jak je to dnes u nás, byl také tehdejší přední politik ODS a současný prezident pan Klaus. Ten tvrdil, že právě taková nezaměstnanost je podle jeho výpočtů (se kterými se dnes stejně bravurně snaží dokázat snížení demokratičnosti Evropské unie při přijímaní nových států) nutná, aby si lidé práce víc vážili. Že podobné myšlení zájmům občanů vůbec neodpovídá a mělo vést pouze k zabezpečení příjemného životního stylu a pocitu falešné důležitosti této skupinky osob uvnitř ODS a jejich příznivcům z řad „nové české podnikatelské elity“ se ukazovalo stále častěji.

Lze proto předpokládat, že v souvislosti s negativním postojem poslanců a dalších reprezentantů ODS k Evropské unii, ústavě a další evropské integraci nemůžeme od připuštění s ODS spojených osob k vládě očekávat nic jiného než stagnaci. Daleko spíše však po určitém období jejich případné vlády úpadek ČR horší než ten, který jsme museli prožívat v období jejich pádu a nástupu sociálních demokratů v čele se Zemanem.

Tehdy nám však Evropa byla ochotná podávat pomocnou ruku a smířlivě pohlížet na lidi, kteří chtěli vést ke světlým zítřkům pomalu celou Evropskou unii, jejímiž členy jsme tehdy ani nebyli. Členové ODS a především jejich předseda už tehdy o to více poučovali, jaké hospodářské kroky jsou pro Evropu nejlepší.

Dnes bychom po dalších pokusech těchto našich politiků, stejně tak nezodpovědných, jako i neschopných vnímat rozměry evropské integrace a možnosti jejího dalšího rozvoje z globálního celosvětového hlediska, mohli ze strany ostatních evropských zemí očekávat odmítnutí příkřejší. Šli bychom proti proudu vyspělé Evropy, kde jen platy a fungování celospolečenských mechanismů několikanásobně převyšují skutečnost současné ČR a kterou ještě budeme dohánět mnoho (ne li desítky) let. A v případě stejného nezdaru ekonomicky pozvednout úroveň České republiky, jaký nám předvedla vláda ODS v letech předešlých, by se naopak Němci, Francouzi, Italové, Španělé, Nizozemci, Belgičané a další členové EU s o to větším úsměvem mohli dívat na český úpadek, který by pod vládou ODS nastal.

A zde se ptám všech, jste ochotni věřit panu Topolánkovi, Nečasovi, Langerovi, Tlustému, Klausovi že jsou schopni něco pozitivního přinést České republice? Když zároveň budou jak to jen půjde zablokovávat a kompromitovat jednání orgánů Evropské unie? Já jim rozhodně nevěřím a domnívám se, že svěřit osud této země znovu do rukou ODS by byla historická chyba, která by nás mohla poškodit na další desetiletí, případně staletí, pokud Evropa díky podobným osobám propásne jedinečnou šanci na vytvoření pevného státního útvaru.

Citujme proto alespoň některé z vyjádření současného předsedy ODS Topolánka, abychom se ujistili, že nejen on, ale zřejmě i převážná většina jeho spolupracovníků naprosto nechápe smysl a cíl sjednocování Evropy v Evropskou unii. To můžeme sledovat i podle jejich posledního ostudného hlasování v Evropském parlamentu proti Evropské ústavě. Slova pana Topolánka myslím hovoří za vše: “Smlouva zakládající Ústavu pro Evropu není dokument smrtící, řekněme, že je špatný, špatně napsaný, otevírající dveře k nějakému dalšímu vývoji“. Že celý tento vývoj je veden úmyslem posílení postavení zemí, tvořících Evropskou unii ve světě a tím i snahou o podstatné zvýšení životních podmínek evropského obyvatelstva asi nechápe. O to více by však chtěli pan Topolánek a jeho kolegové toto směrování narušit. Nechápe, že jen v bohatých a silných zemích, jakou se má stát budoucí hlouběji integrovaná Evropská unie se může podstatněji rozvinout nejen vyšší, ale i střední vrstva, kterou se u nás vládám KSČ, ODS a později i sociální demokracie podařilo ještě více oslabit. Samotná Evropská unie bude mít daleko větší zájem na fungování našeho školství, výzkumu, zdravotnictví, armády, protože posílení každého členského státu EU se projeví posílením celé Evropské unie a jejího zahraničního vlivu.

Tato nová Evropa je zárukou takového rozvoje, jak jej pochopil i bývalý svazák a současný polský prezident Kwasniewski, když prohlásil, že chce „Silné Polsko v silné Evropě.“. Je také více než jisté, že představitele ODS, vytvářející si aureoly vzdělanosti a rozumnosti, jako to vidíme u profesora Klause, by podobný vývoj odsunul na vedlejší kolej jako bezvýznamné postavičky bez pro EU přínosnějších myšlenek. Členové ODS jsou si toho vědomi. Proto se ze všech sil snaží zablokovat jak evropskou integraci, tak Evropskou ústavu. Když se jim to ale nedaří a vidí, že takto je lidé nebudou brát vážně ani v České republice, začínají ve svých názorech více kličkovat, aby přece jen neztratili nějakého potenciálního voliče.

Předseda ODS Topolánek říká své odmítavé stanovisko jasně: „Není to Ústava, přesto tam máte symboly jako je prezident, ministr zahraničí, vlajka, hymna – to znamená atributy státu a to my nechceme.“. Tento závěr navíc působí natolik logicky, až se obávám, že jej pan Topolánek nemá z vlastní hlavy. Dobře tuto situaci popsal jeden autor komentáře v MF DNES: „Teď pan Klaus tyto myšlenky odmítá, nabídněte však toto místo evropského prezidenta jemu a nebude větší příznivec tohoto úřadu.“.

Jak však praví staré přísloví, nelze sedět na dvou židlích, případně stavět hrad na písku. Členové ODS dělají obojí. V prvém případě jsou proti sjednocování Evropy, ale snaží se tvářit, jakoby udělali to nejlepší, co je v jejich silách, aby hlasovali pro. Ve druhém pak hovoří o své snaze budovat prosperující Českou republiku. Svou snahou podrývat základy Evropské unie a jejího efektivnějšího fungování však působí proti této možnosti. Celá jejich „Modrá šance“, jak nazvali svou knihu propagačních letáků, proto není ničím jiným než snahou přemalovat starý a prohnilý dům modrou barvou ve víře, že se nenajde nikdo, kdo by podrobně prozkoumal jeho vnitřek a na většinu obyvatelstva takový trik postačí.

Proto je nejvyšší čas, aby se všechny středové a pravicové strany, jako jsou např. Evropští demokraté dokázali sjednotit a jasně postavit jak proti KSČ, tak i ODS a sociálním demokratům, kteří se sice tváří proevpropsky, ale není je možné nechávat řídit stát. Kdekoliv se dříve sociální demokraté dostali a drželi u moci, jako v Rusku nebo Německu, případně se na ně chtěly demokratičtější strany spolehnout jako v poválečné ČSR, vedlo to k takovému rozvratu při řízení státu, že jen připravili nástup a vítězství komunistům.

Spojená, pevněji se integrující Evropa je silou, která má větší šanci čelit otázkám, které s sebou přináší doba, ve které žijeme. Bylo by proto největší chybou jen nečinně čekat na možnost, že za nějaký čas ODS vyhraje volby a ohrozí tak fungování Evropské unie. A tím i všeho jedinečného, co se prozatím při jejím budování, jejímž nejnovějším pozitivním vyjádřením je Evropská ústava, v průběhu desítek let dosáhlo.




Další články tohoto autora:
Marek Dluhoš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku