Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 17.1.2005
Svátek má Drahoslav




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Jaká práva?
 >EVROPA: O evropské ústavě trochu jinak
 >USA: Školství ve Spojených státech 3 - Učňák nebo průmyslovka?
 >SPOLEČNOST: Není demokracie jako demokracie
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Evropské informační středisko
 >SPOLEČNOST: Hurá, Kristýnka utřela hubu!
 >EVROPA: Turecko - mýty a realita
 >PRÁVO: Prohnilí a prohnilejší!
 >PSÍ PŘÍHODY: Sto dílků k blaženosti
 >EVROPA: Nadšenci pro Ústavu EU jsou neštěstím pro ČR
 >SPOLEČNOST: Kdo nese zodpovědnost za vznik islámu?
 >FEJETON: Jsem nepoučitelný
 >PENÍZE.CZ: (Z)krachují světové penzijní fondy?
 >PRÁVO: Dopis prezidenta Klause premiéru Grossovi ve věci odposlechů
 >ÚVAHA: Co je horší než kouření?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Školství  
 
17.1. USA: Školství ve Spojených státech 3 - Učňák nebo průmyslovka?
Dušan Neumann

Učňovské školství, jak ho pamatuji z Československa, ve Spojených státech neexistuje. Pro děti, které nechtějí po absolvování povinného dvanáctiletého vzdělání jít na vysokou školu, existuje jiná možnost. V deváté třídě se mohou rozhodnout pro praktické profesní studium. Většinou to znamená, že jejich středoškolské studium je omezeno na povinné základní předměty v tom nejnižším stupni obtížnosti - angličtinu, matematiku a vše zahrnující sociální vědy. Tyto předměty se vyučují dopoledne; odpoledne se žáci přemístí do speciální profesní školy, která je jakýmsi konglomerátem připomínajícím české učňovské školy s maturitou a v některých, zvláště technických, profesích i průmyslovky.

Ani typická maturita s týdnem závěrečných zkoušek z povinných a volitelných předmětů v USA neexistuje. K absolvování školy musí žák získat předepsaný počet obtížnostních bodů - kreditů. Například za semestr základní angličtiny (English 101) jsou podle zhuštěnosti výuky kredity dva, za semestr pro pokročilé jsou tři. Podobně jsou podle obtížnosti ohodnoceny všechny předměty. Žák musí získat předepsaný počet kreditů v povinných předmětech. Není možné, aby třeba vynechal zcela matematiku a kredity doháněl hudební výchovou, španělštinou a domácími pracemi .

Takže i v učňovském zaměření musí žák zízkat ucelené základní vzdělání. V okrese, kde žiji (150 000 obyvatel), jsou tyto školy tři. Žáci jsou do nich sváženi z gymnasií autobusy. Školy nabízejí vzdělání v široké škále povolání a většinou jsou orientováíny na vzdělání v oborech, které jsou v okrese zastoupeny. Prakticky každá škola vyučuje předměty servisních služeb - jako jsou holič/kadeřníce, kuchař, vedoucí stravovacího a ubytovacícho zařízení, kosmetička, automechanik, autoklempíř, instalatér, tesař, elektrikář a podobně. Kromě kmenových pedagogů vyučují tyto předměty i instruktoři z praxe. Praktická cvičení ve sváření například vede mistr svařovny místního podniku, šéfkuchař z hotelu chodí vyučovat vaření a šéf softwarového vývoje z místní softwarové firmy učí programovat . Tento systém má obrovskou výhodu v tom, že si zaměstnavatelé připravují budoucí zaměstnance. Na druhou stranu obory, které nejsou v okrese rozšířeny, přicházejí zkrátka. Americké hospodářství totiž nestojí na obrovských korporacích typu GM nebo GE, ale právě na malých a středních podnicích zaměstnávajících okolo 100 zaměstnanců.

V současné době jsou velmi populární a žádané zdravotnické obory - laboratorní a nemocniční technika a pomocný zdravotnický personal. Absolventi těchto oborů si pak většinou rozšiřují vzdělání na komunálních vysokých školách až na úroveň registrovaný zdravotník a licensovaný zdravotník - což odpovídá kvalifikaci zdravotníka s se speciálisovanými atestačními zkouškami.

Výuka na profesních školách se sestává z teoretické a praktické části. Pro praktickou výuku je škola dokonale vybavena. V době, kdy jsem restauroval automobilové veterány, jsem služeb školy několikrát využil. . Potřeboval jsem vyrobit ojnice pro bugattku. Přinesl jsem výkres z katalogu náhradních součástek a zadal potřebnou váhu. Studenti přenesli výkres do programu CAD, rozkreslili ho do 3D, vybrali odpovídající ocel a počítačový model ojnice vytiskli na speciální trojrozměrové tiskárně. Výsledkem byla krásná, žlutá plastiková ojnice. Z ocelového předvalku vyřízli hrubý tvar ojnice na plasmovém řezacím stroji, na číslicově řízeném kopírovacím obráběcím stroji pak ojnici obrobili a nakonec tepelně zpracovali. Potřeboval jsem 4 ojnice a měl jsem je od studentů za den hotové. Počítačovou přípravu zvládly dvě asi patnáctileté dívky. Škola se účastní i mnoha státních i federálních soutěží sponzorovaných velkými firmami i vládními institucemi.

Jen tak na okraj. Jednou ze soutěží, v níž je náš okresní team úspěšný, je soutěž robotů inspirovaná americkým vynálezcem Jeffem Kamenem a sponsorovaná NASA. Pravidla jsem přísně stanovená. Každý team zakoupí stejnou základní stavebnici asi za 5000 dolarů, která obsahuje servomotory, řídící moduly a procesory. Tím je omezena cena robotu, Bohaté školy prostě nemohou nakoupit jednotky, na něž ty chudé nemají. Jsou dány maximální rozměry a váha robota a přesný rozpis úkolů, který musí robot v soutěži splnit. Například přemístit hromadu hrabic přes umělou rampu. Soutěží se ve dvojicích a je dovoleno robot soupeře blokovat. Před dvěma lety zvítězila schuylkillská škola dobrým nápadem. Úkolem bylo přemístit hromadu krychlí z jedné strany herního plácku přes umělý pahrbek na druhou stranu. V pravidlech nebylo napsáno, že krychle musejí být úhledně poskládany. Zatímco většina robotů připomínala konstrukcí vysokozdvižné vozíky, naše děti navrhly a vyrobily robot s hydraulickým teleskopickým ramenem podle vzoru římského katapaltu. Robot krychli podebral a přes pahrbek vystřelil. Krychle létaly přes konkurenčního robota, hala se chechtala a náš okresní team postoupil až do celoamerického finále, kde prohrál když se uvolnila vzduchová tlaková hadice stroje. Team byl sponzorován i místním pobočkou ALCOA - továrny na tažené hliníkové profily, jejíž konstruktéři jsou pravidelně i pedagogickými vedoucími teamu.

Poslední rok studia na profesní škole mohou studenti nastoupit na částečný úvazek do zaměstnání. Je to výhodné jak pro studenty, tak pro zaměstnavatele. Každý rok jsem měl studenta-automechanika a jeden z nich se časem stal i mistrem v mém servisu. Student dostává minimální mzdu a škola za něj platí sociální dávky a zdravotní pojištění, což je výhodné pro zaměstnavatele. Tento model motivuje obě strany.

Samozřejmě, že se automechanik může vyučit i v garáži otce. Pro výkon povolání nejsou nějaké zkoušky požadovány, pouze pokud automechanik provádí i technické a emisní inspekce, musí prodělat státem předepsaný kurs. Podobně elektrikář může natáhnout dráty, ale instalaci musí prověřit a podepsat licensovaný odborník, který prošel povinnými kursy. V každém oboru existují profesní vzdělávací instituce, v jejichž kursech se dá vzdělávání rozšířit. Když například automechanik má kursy a zkoušky ASE , hrdě nosí nášivku na kombinéze monterek a zaměstnavatel ví, že mu může svěřit i náročnější úkoly. Certifikovaný mechanik samozřejmě nastupuje za vyšší plat..

Popsal jsem ideální stav. I v našem okrese, stejně jako v jiných státech, je co dohánět. Dělnická povolání tradičního typu existují snad už jen v rozvojových zemích. V USA stejně jako v Evropě jde buď o vysoce kvalifikovanou profesi vyžadující vedle manuální zručnosti i schopnost improvizace, samostatného rozhodování, a na druhé straně o primitivní manuální práci. Tento těžko řešitelný rozpor ale přesahuje rámec tohoto tématu.




Další články tohoto autora:
Dušan Neumann

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku