Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 17.1.2005
Svátek má Drahoslav




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Jaká práva?
 >EVROPA: O evropské ústavě trochu jinak
 >USA: Školství ve Spojených státech 3 - Učňák nebo průmyslovka?
 >SPOLEČNOST: Není demokracie jako demokracie
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Evropské informační středisko
 >SPOLEČNOST: Hurá, Kristýnka utřela hubu!
 >EVROPA: Turecko - mýty a realita
 >PRÁVO: Prohnilí a prohnilejší!
 >PSÍ PŘÍHODY: Sto dílků k blaženosti
 >EVROPA: Nadšenci pro Ústavu EU jsou neštěstím pro ČR
 >SPOLEČNOST: Kdo nese zodpovědnost za vznik islámu?
 >FEJETON: Jsem nepoučitelný
 >PENÍZE.CZ: (Z)krachují světové penzijní fondy?
 >PRÁVO: Dopis prezidenta Klause premiéru Grossovi ve věci odposlechů
 >ÚVAHA: Co je horší než kouření?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
17.1. EVROPA: O evropské ústavě trochu jinak
Lubomír Ptáček

V současné době se u nás utěšeně rozvíjí diskuse o přijetí evropské ústavy. Zatím není zcela jasné, zda má víc odpůrců či přívrženců, jedni i druzí nalézají stále pádnější argumenty pro její přijetí i odmítnutí.

Argumenty obou stran mají střídavě charakter právně formální, věcný nebo politický, jindy se diskutující uchylují i k poněkud iracionálnějším argumentům: vzývá se národ, rozpoutávají (nebo předstírají) se emoce, padají výhružky. Aby nebyla situace jednoduchá, vstupuje do hry ještě referendum: zda má být vypsáno, jaká má být položena otázka, jak by mohlo dopadnout, závaznost referenda.

Ale k věci. S použitím těch nejobskurnějších pseudohistorických a demagogických argumentů se pokusím podpořit přijetí evropské ústavy, i když vnitřně ji považuji za rozvleklý a nestravitelný paskvil, který s ústavou nemá nic společného a který by se měl tisknout pokud možno na měkkém, rolovaném papíře. Přesto se domnívám, že moje stanovisko má určitou logiku. Pokud totiž v rámci EU existuje prostor k diskusi o ústavě, bylo by dobře jej co nejlépe využít v náš prospěch a ve prospěch kvality ústavy. Jestliže ovšem takový prostor k dispozici není a jsme stavěni před hotovou věc, bylo by vhodné ústavu schválit. To navrhuji s plnou odpovědností, i když podobné rozhodovací procesy mohou připomínat metody užívané v RVHP blahé paměti.

Předkládám svoje důvody. Kdykoli jsme se totiž (tedy my, Češi) odchýlili od hlavního evropského proudu, vždy se nám to nějak vymstilo a vůbec nezáleželo na tom, že jsme většinou konali s dobrými úmysly a někdy dokonce jsme měli na své straně i pravdu. Obávám se, že tato situace by se s evropskou ústavou mohla opakovat. Zde jsou historické reminiscence.

Na úsvitu našich dějin (když jsme ještě všichni byli Moravané – smajlík) požádal kníže Rastislav byzantského císaře o pomoc při vybudování církve a vytvoření písma a jako protihodnotu nabídl vojenskou a politickou spolupráci obou říší. Byli k nám vysláni největší učenci tehdejší doby Konstantin a Metoděj, kteří vykonali neuvěřitelné dílo, nastartovali u nás informatickou epochu (smajlík) a povznesli Moravu mezi vzdělané národy tehdejší Evropy. S výsledky jejich práce se ještě dnes setkáváme na každém kroku. Přesto nyní, s odstupem téměř tisíce dvou set let, můžeme říci, že jsme měli štěstí, když jsme v důsledku dalšího historického vývoje nezůstali v byzantské (pravoslavné) sféře, stali jsme se Čechy (smajlík) a „podřídili“ jsme se Římu. Velká Morava za odklon od hlavního evropského proudu zaplatila svojí existencí a opuštění Češi se zbytkem Moravy museli poprvé dohánět Evropu. A nic na věci nezmění ani skutečnost, že jsme Evropu v lecčem i předstihli: např. na liturgii slouženou v domácím, nebiblickém jazyce si ostatní evropské země musely ještě dost dlouho počkat.

Nenápadné zaostávání Velké Moravy za Evropou například v řemeslech jsou mimo kameru ochotni potvrdit i někteří archeologové, i když do oficiálních publikací se nic takového z nejrůznějších důvodů nedostalo.

Přeskočíme několik staletí a letmo se zastavíme v době panování Karla IV. V této epoše jsme příkladně spolupracovali s Evropou, papež nás mohl jenom chválit a byli jsme evropskou velmocí.

Jenomže uplynulo pár let a přišel husitský odklon od homogenní Evropy, který nejenže uvrhl zemi do válek a nepokojů, ale zejména způsobil pozvolné, avšak dlouhodobé zaostávání Čech za ostatní Evropou až do období třicetileté války. Po jejím skončení bylo vcelku jedno, zda se dostaneme do sféry katolické či protestantské, neboť nekatolické země šly v rozdělené Evropě rychle ekonomicky dopředu. V každém případě nás opět čekalo dohánění Evropy, shodou okolností tentokrát v katolických barvách. Sice jsme při tom jako národ téměř zanikli, ale ve století devatenáctém jsme se díky obrození znovu stali rovnoprávným evropským národem, což se potvrdilo vznikem samostatné ČSR. Celých dvacet let jsme se pak mohli těšit z příslušnosti k Evropě.

Německý fašismus ve 20. století byl pro nás jednou obrovskou smůlou, za niž snad ani nemůžeme, ledaže jsme jej trochu vojensky i politicky podcenili. Odklon od Evropy po 2. světové válce jsme si ovšem už zavinili velkým dílem sami, když jsme nečinně přihlíželi jednáním mocností v Teheránu, Jaltě a Postupimi, nebo snad dokonce byli spokojeni se Stalinovými úspěchy, a když jsme se ve volbách v osmačtyřicátém rozhodli, že komunismus je pro nás to pravé. Po krátkém intermezzu v osmašedesátém jsme pak další dohánění Evropy mohli zahájit až v devětaosmdesátém.

Omlouvám se za ten rozvleklý a amatérský historický exkurs s demagogickými vývody, ale chtěl jsem jenom říci, že i když se rozum vzpírá, historická zkušenost by nám měla velet, že uprostřed Evropy se budeme i s nepovedenou ústavou přece jenom cítit lépe a bezpečněji, než kdybychom vinou vlastní politické nezralosti trucovali na jejím okraji. Ústava jistě není neměnným dogmatem a ukáže-li čas, že je nepoužitelná, najde se určitě způsob, jak ji změnit. S revizionismem máme ostatně bohaté zkušenosti a jeden nepodařený dokument nám přece nestojí za zpřetrhání čerstvě vytvořených vazeb na Evropu, kam snad přece jen patříme.




Další články tohoto autora:
Lubomír Ptáček

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku