Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 18.1.2005
Svátek má Vladislav




  Výběr z vydání
 >BRAZÍLIE 3: Češi a císař
 >POLITIKA: Euforii může následovat zklamání
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Jak sestřelit dopravní letadlo – řešení mistrů
 >MÉDIA: Guardian - lži o Iráku
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Muž, který má proti sobě čísla
 >NÁZOR: O (ne)korupčních mechanismech mezi policií a soudy
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Zloději, zloději, ve dne v noci jezdějí
 >ARCHITEKTURA: Tramvaje na Václavské náměstí?
 >PSÍ PŘÍHODY: Dvojitá pochvala
 >GLOSA: Věčné téma - známkovat, nebo hodnotit?
 >DROGY: Válka proti drogám je fašismus
 >REAKCE: Turecko - mýty a realita
 >JEDNOHUBKY: Zlaté české ručičky
 >MEJLEM: Tsunami v duši
 >PENÍZE.CZ: Světové penzijní fondy, co ne(z)krachují

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Mejlem  
 
18.1. MEJLEM: Tsunami v duši
Barbara Mládková

Dovolte mi malou, osobní reflexi prosincových událostí v jihovýchodní Asii:

Sedím si doma v pohodlíčku u televize a najednou naskočí žhavé titulky: "Ničivá Tsunami zasáhla Indonésii". Rychle jsem přepnula na CNN, kde byly již první informace a záběry. To, co jsem viděla, bylo pro mne téměř neskutečné - malý zlý sen.

Jako turista-vášnivec jsem byla na thajských ostrovech Phi Phi a Phuket a na Bali v Indonésii. Obě tyto návštevy jihovýchodní Asie ve mně zanechaly nejen krásné vzpomínky a běžné "turistické" zážitky, ale především otisk své atmosféry a ducha - genius loci. Lidská tragédie, která místo postihla, se dotkla podle reakcí většiny z nás, a je to dobře, neboť jsem přesvědčená, že je nutné reflektovat i události "vzdálené", nikoli se starat každý večer před osmou, u které jihomoravské vesnice havaroval kamion, kde na Krkonošsku hořel seník a jestli zdraží bůček.

Jsem si jistá, že cestování je jedním z prostředků, který doslova "rozšiřuje obzory" mnohem účinněji než jiné prostředky a zmenšuje hranice mezi lidmi. Nepochybně díky popularitě Thajska a okolních zemí jako turistických destinací se podařilo v tak krátkém čase získat od všech laskavých lidí příspěvek na pomoc a obnovu. Nemá tedy smysl kritizovat, že "to je jen díky turistům, když jsou záplavy v Bangladéši, je to všem fuk". Má smysl to vyzvednout a začít uvažovat, jak zpopularizovat s zviditelnit další kouty světa.

Jsem "normalní" občan ČR a pracuji celý den i o víkendu. Většina z nás ví, že cestování je dostupné, zaleží jen na tom, jak moc to chcete. Když pracujete a neutrácíte za úplné blbosti (např. nový fén k Vánocům, když máte funkční doma, i když starší). A když by se mnozí těmi krámy a tak trochu blbostmi, co za rok nashromáždili, pečlivě prohrabali a spočitali, kolik to dohromady stálo, měli by obnos na dovolenou do thajského ráje. A ráj to byl.

Pravděpodobně to byly mé nejkrásnější dovolené v životě; sněhobílý písek, pestrobarevné tropické rybky plavající vedle vás, voda teplá jako ve vaně, žádné chladné Středozemní moře (Thajsko je rájem zimomřivých), ještěrky a jíná cizokrajná zvířata za vaším bungalovem. Ani fotografie nedokáží věrně zachytit krásu a ducha těchto ostrovů. Kombinaci vůní ve vzduchu a hřejícího slunce musíte zkrátka zažít, abyste pochopili, co je to "ráj" (a ne, nejsem dealer cestovní kanceláře). Naproti této krajině je Bibione v Itálii jako žabinatý rybník se sumci. A proto i přes veškerou moji zlobu na hamounské a bezskrupulózní mobilní společnosti, které si z neštěstí někoho jiného udělaly dobré koryto, posílám smsky (jen si spočítejte počet odeslaných sms na pomoc Asii krát 3 Kč a především, žádná z mobilních společnosti pokud vím, nedarovala větší částku na pomoc obětem, ačkoli jedna je téměř státní podnik a ostatní mají měsíční obraty v desítkách milionů. Jen dobrá srdce lidí dala dohromady tu fantastickou částku na pomoc). Posílám sms, protože je to způsob, jak rychle a účinně pomoci (na poštu se nedostanu, ebanking nemám). Bohužel nejsem člověk, který dokáže pracovat v blízkosti mrtvých či by dokázal dokonce pomoci je odklízet, okamžite bych omdlela. Nemohu tedy jet do postižených oblastí pomahát - nebyla bych zkrátka moc platná, nemám patřičné vzdělání a už vůbec ne žaludek. Tak se snažím aspoň těmi pár stovkami pomoci, když už nic jiného nemohu udělat.

Chtěla bych jednou vidět Srí Lanku v její původní kráse a také si uvědomuji, že tahle katastrofa přišla z čista jasna bez varování a nikdo neví, co nás potká zítra. Vzpomeňte na záplavy pred pár lety, jak z toho byli všichni zdrcení. Tady se přehnala třímetrová vlna po domovech lidí a k dnešnímu dni je evidováno 170 000 obětí. A jednou to může být právšě ČR, která bude vděčná všem lidem, kteří pošlou smsku. Možná je to naivní, ale jsem přesvědčená o nutnosti zabývat se událostmi přesahujícími naše hranice - lidské i geografické, a podporovat všemožně cestování, které tomu vydatně pomáhá. Pokud máte finance a zájem, neváhejte a jeďte do Thajska; bude to velmi účinná pomoc zemi, která stojí jak za pomoc, tak za návštěvu.

Nemusíte být nutně budhisty, abyste ocenili kulturu země a příjemná kuchyně, krásné počasí a koupání by měly stačit na životní zážitek - když nic, aspoň jako téma na večírky:-) Protože pokud si nezvykneme vnímat svět jako komunikující celek a podle toho reagovat, jednoho dne se dočkáme vlastní, soukromé tsunami, jejíž následky málokdo dokáže odklidit - tsunami v naší duši, která z nás udělá ignorantské, sebestředné, neopravitelné panáky. A to by byla tragédie vůbec nejhorší.


Další články tohoto autora:
Barbara Mládková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku