Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 18.1.2005
Svátek má Vladislav




  Výběr z vydání
 >BRAZÍLIE 3: Češi a císař
 >POLITIKA: Euforii může následovat zklamání
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Jak sestřelit dopravní letadlo – řešení mistrů
 >MÉDIA: Guardian - lži o Iráku
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Muž, který má proti sobě čísla
 >NÁZOR: O (ne)korupčních mechanismech mezi policií a soudy
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Zloději, zloději, ve dne v noci jezdějí
 >ARCHITEKTURA: Tramvaje na Václavské náměstí?
 >PSÍ PŘÍHODY: Dvojitá pochvala
 >GLOSA: Věčné téma - známkovat, nebo hodnotit?
 >DROGY: Válka proti drogám je fašismus
 >REAKCE: Turecko - mýty a realita
 >JEDNOHUBKY: Zlaté české ručičky
 >MEJLEM: Tsunami v duši
 >PENÍZE.CZ: Světové penzijní fondy, co ne(z)krachují

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Ekonomika  
 
18.1. ŠAMANOVO DOUPĚ: Zloději, zloději, ve dne v noci jezdějí
Jan Kovanic

Minulou sobotu večer jsme se ženou jeli zase jednou za přáteli do města. Protože mi už svítila kontrolka minima paliva a protože je to zpátky do kopce, stavil jsem se s naším rodinným vozem u naší sídlištní benzinky. Já nabíral do nádrže, žena platila u kasy. Zatímco jsem čekal, divil jsem se nápisu na stojanu: Prosíme řidiče, aby před odjezdem zaplatili.

Divil jsem se tako podivné prosbě. Přece, když si něco kupuju, tak to, než odejdu z prodejny, zaplatím. Jinak by to byla krádež. A zatímco jsem se divil nesmyslnému nápisu, řidič velkého bílého auta ve vedlejší uličce nasedl a odjel bez placení. Tedy kradl. Tedy zloděj. Jo - zloděj? Vždyť ani nejde o trestný čin, vzal benzínu jen za tisícovku.

Ptal jsem se personálu, co teď bude. Nu tak, až přijde paní majitelka, podívá se na videozáznam. Když na videozáznamu rozezná registrační číslo auta, nastanou dvě možnosti:

Buďto se majitel vyhledá a oznámí se mu, že jaksi odjel bez zaplacení, on se plácne do čela, omluví se, že zapomněl, že telefonoval, že byl ve stresu, měl v autě rodící ženu, umírající babičku... - a zaplatí. To je lepší varianta, protože lze očekávat, že takovýto poctivec se příště bude stydět zapomenout.

Anebo častější varianta - zjistí se, že číslo nepasuje na typ vozidla, je falešné či je hlášeno jako ztracené nebo ukradené. (Proto taky nelze zlodějská čísla vyvěsit na internetovou nástěnku.) Nu a pak nastane totéž, jako v případě, že se číslo zloděje nepřečte - chybějící peníze zacáluje obsluha ze svého...

Jak jsem zvěděl, jde celkem o obvyklý jev. Od známých jsem pak také zvěděl, že proč by se nekradly tisíce, když se kradou miliardy. Jenže, dle mého - kdyby se nemohly beztrestně krást tisíce, nekradly by se ani ty miliardy!

Jsou různá řešení tohoto problému. Organizační - za rohem je připraveno auto-stihač, které zloděje dostihne a jeho posádka mu domluví. To je drahé, a někdy až protizákonné.

Pak je technické řešení: U výjezdu od pumpy je závora, která se otevře až po zaplacení. Jenže i takové malé pumpičky, jako je ta naše, by musely mít dva výjezdy, dvě pokladní - a to se nezaplatí, ani nevejde.

Pak je ještě jedno řešení, které však není ani rychlé, ani okamžité. Totiž postihnout zloděje opovržením. Krást se nemá, není to slušné, kdo krade, byť jen v malém, je nedůvěryhodný i jako velký podnikatel.

Oni ti zloději v bourácích za miliony totiž vůbec nejsou nějací chudáci nebo bezdomovci. Žije se jim dobře, občas se někde i svou zlodějnou pochlubí.

Neobdivujme zloděje. Trestejme je - aspoň opovržením. Když se nám někdo pochlubí, jak zase podvedl revizora, jak výhodně na černo pronajímá byt, jak přestavuje chalupu za firemní peníze, musíme mu říci:

"No fuj. To se nedělá!"

Psáno v Praze dne 17. ledna 2005


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku