Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 19.1.2005
Svátek má Doubravka




  Výběr z vydání
 >PRÁVO: Litera zákona aneb "Švarcsystém"
 >POLITIKA: Karavana jde dál
 >EVROPA: Národní zájmy jsou mýtem nezorientovaných
 >RODINA A PŘÁTELÉ: O těch mrazech
 >ÚVAHA: Co se stalo mezi pány Grossem a Vikem?
 >PRAHA: Je bláznovstvím zabývat se návratem tramvají na Václavák?
 >POLITIKA: Konec upřímného premiéra
 >PSÍ PŘÍHODY: Iris revíruje Hrad
 >SVĚT: Izraelské a palestinské učebnice - zrcadlový obraz
 >DOPRAVA: Titanic
 >EVROPA: Byl to opravdu Gladio? aneb Jak a čím jsme to vlastně vyhráli?
 >DOPRAVA: Poplatky za dálnice mobilem ihned
 >PENÍZE.CZ: Důchodci na prahu roku 2005
 >BRAZÍLIE 3: Češi a císař
 >POLITIKA: Euforii může následovat zklamání

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
19.1. EVROPA: Národní zájmy jsou mýtem nezorientovaných
Karel Janyška

Protože: civilizace je přece neodvratným světovým procesem individualizace a zobčanštění a zobčanštění je emancipací lidí od respektu ke kmenovým, potažmo právě národním, pravidlům chování a jejich přechodem k obecným negativním abstraktním pravidlům mírového soužití, jako kulturní evolucí vyvinutých a pro přežití lidstva stále nadějnějších vodítek společenského chování. Negativní abstraktní pravidla mírového soužití vedou k individualizaci a jsou ozvukem a doslova produktem procesu volného obchodování. Volný obchod je tedy to, co stojí v samotných základech civilizace. Volný obchod a jím vyvinuté soukromé vlastnictví jsou potom základními technickými předpoklady rozšiřování svobody člověka, protože jsou hlavním zprostředkovatelem a tahounem růstu na soukromé, právem chráněné, doméně občana. Proto právě jejich ochrana, a ne hledání národních zájmů, musí být hlavní starostí moderních politických seskupení.

Proces přirozené civilizace je tedy jasně protisměrný kmenovým, skupinovým a také, a to je samozřejmé, národním zájmům. V civilizovaném prostředí, v našem případě na území téměř celé Evropy, totiž také a samozřejmě platí, že ačkoliv se nám může zdát, že jsme ve svých životech i v životě národa, dá-li se to tak bez nánosu antropomorfismu vůbec říci, vedeni zájmy, není tomu tak. Jsme plně vedeni míněním o tom, co je všeobecně považováno za správné. Trochu nadnárodně řečeno, doslova kterýkoliv nekriminogenní Evropan, každý svůj zájem testuje tímto zhruba stejným společným míněním a jestliže zjistí, že jeho zájem odporuje morálním zásadám, ostatními a také jím přijatým, svůj zájem prostě neuskuteční. Trochu legrační příklad - jde-li nezcivilizovaný divoch pralesem, a dostane-li hlad, téměř bez ohledu na cokoliv, si uloví něco k snědku nebo utrhne banán. Protože jeho okamžitým zájmem je něco sníst a žádné omezení ohledně toho, co je správný způsob jeho obstarání potravy, prostě necítí. Avšak hladový člověk zcivilizovaný nekouše ve zcivilizovaném prostředí řezníkovi do salámu, kdykoliv jde kolem masny a přitom nemá peníze, aby si jej koupil. Prostě ví, že kousat do cizího salámu bez souhlasu majitele není správné. I když to jasně v "okusovačově" zájmu je.

Vývojový tlak na přijímání stále efektivnějších pravidel v chování lidí, tažený zvláště silně stále se rozšiřujícími a vývoj zrychlujícími technickými a informačními možnostmi, přirozenou cestou ruší bývalé politické a národnostní uspořádání světa, protože prostě ruší méně efektivní pravidla chování, uplatňovaná jednotlivými národy. Informační i zkušenostní cestou jsou nahrazována efektivnějšími pravidly, uplatňovanými členy národů vyspělejších. Tento spontánní proces přitom existuje téměř mimo naše osobní i kolektivní zájmy, neboť je dán technickými předpoklady, nacházejícími se přímo v samotných principech utváření obecných spontánních řádů. Princip spontaneity je totiž přítomen v celém vesmíru, my lidé jsme tady, na Zemi, také jen jeho složitým objektem, subjektem i produktem zároveň.

Neuvěřitelné zrychlení kulturní evoluce, umožněné stále efektivnějšími možnostmi interakce intelektů, má tedy za následek bourání starých stereotypů v myšlení stále se zrychlujícím tempem. A někteří lidé, bohužel, jsouce nedostatečně vybaveni relevantními informacemi, metodologií relevantního uvažování nebo podléhající osobní emocionální výchově v tomto směru, nejsou tento proces schopni nebo ochotni akceptovat. A tak se utíkají zpět k tomu, čemu pocitově tak dobře rozumějí, co je jim tak důvěrně známé. Totiž k životu v kolektivu a potažmo v přece tak důvěrně známém společenském prostředí národním.

Jestliže tak volám po respektu k výsledkům kulturní evoluce, pak v žádném případě nemám na mysli socialistické institucionální sjednocování Evropy. Aktivity socialistů je nutno považovat naopak za vůbec nejnebezpečnější pro příští soužití. Socialisté jsou totiž nositeli těžkého omylu, když si myslí, že svět lze naplánovat podle předem připraveného plánu. Čímž se však dostávají do konfliktu s reálnými spontánními procesy vývoje přirozeného.

Co z tohoto velmi zhutněného rozkladu podle mne plyne? Tohle. Do institucionalizované Evropské unie jít Česká republika bohužel musela, protože v té neinstitucionalizované již mnohá staletí jsme. České národní zájmy však neexistují, neboť například s českými ani jinonárodními komunisty a socialisty významná skupina občanů ČR, včetně mne, nechce mít společného vůbec nic. Vím však, že společný zájem mám skutečně s některými Němci, s některými Angličany a vůbec jen s některými Evropany se stejným míněním o tom, co považuji za správné. Proto vyzývám celou pravicovou politickou scénu, aby přestala plýtvat energií na objevení českých národních zájmů. Jako celek určitě neexistují. Existuje však věc konzervativního liberalismu, která je pokusem o akceptaci spontánního řádu svobodné lidské interakce. To je ten soubor hodnot, o které nám ve skutečnosti musí jít. Je to pokus o pochopení reálných principů, na jejichž základě funguje svět. Jejich vyznavači v Evropě jsou lidé s míněním skutečně společným s námi, českými konzervativními liberály, a spolupráce právě s nimi se musí stát našim skutečným, a já věřím, že i českým národním zájmem. Z představy spolupráce českých konzervativců a liberálů s českými komunisty v EP se mi dělá špatně. Byť by byla zdůvodňována tzv.českými národními zájmy. Neexistují, jsou velikým mýtem. Jako kolektivní vina. Existují pouze sprostředkované zájmy České republiky, reprezentované momentální vládní většinou. O tom jsem přesvědčen.


Další články tohoto autora:
Karel Janyška

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku