Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 19.1.2005
Svátek má Doubravka




  Výběr z vydání
 >PRÁVO: Litera zákona aneb "Švarcsystém"
 >POLITIKA: Karavana jde dál
 >EVROPA: Národní zájmy jsou mýtem nezorientovaných
 >RODINA A PŘÁTELÉ: O těch mrazech
 >ÚVAHA: Co se stalo mezi pány Grossem a Vikem?
 >PRAHA: Je bláznovstvím zabývat se návratem tramvají na Václavák?
 >POLITIKA: Konec upřímného premiéra
 >PSÍ PŘÍHODY: Iris revíruje Hrad
 >SVĚT: Izraelské a palestinské učebnice - zrcadlový obraz
 >DOPRAVA: Titanic
 >EVROPA: Byl to opravdu Gladio? aneb Jak a čím jsme to vlastně vyhráli?
 >DOPRAVA: Poplatky za dálnice mobilem ihned
 >PENÍZE.CZ: Důchodci na prahu roku 2005
 >BRAZÍLIE 3: Češi a císař
 >POLITIKA: Euforii může následovat zklamání

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
19.1. EVROPA: Byl to opravdu Gladio? aneb Jak a čím jsme to vlastně vyhráli?
Miloslav Zima

Četní experti nám sice rádi a paradoxně právě ve stylu poražených komunistů vysvětlují, že to byla historická nutnost, způsobená převahou lepšího systému, který vyznával ty správné hodnoty a umožňoval opravdovou realisaci člověka ve svobodě, ale praktický průběh onoho historického vítězství spíše naznačuje, že proběhlo i pro nejrůzněji involvované experty zcela překvapivě a že právě tito lidé dodnes opravdu netuší, proč a čím jsme dokázali tu Říši Zla porazit. A přitom mnohým takovýmto úzce specialisovaným expertům dával tento spravedlivý boj celoživotně chléb s pořádným kusem šunky a oni v zápalu boje překousli mnohou nepříjemnost, často i vznešený princip, obětovali se, protože šlo o tu naši správnou a spravedlivou věc. Právě proto, by člověk očekával od těchto znalců jiná zdůvodnění, nežli např. poukaz na „přitroublost jistého Schabowského z ZK SED“.

Pochopení pro povrchnost znalců mizí zcela, když si člověk uvědomí, jakou stěžejní roli v boji s komunismem sehrály historické paralely a reminiscence. Vždyť to nebylo poprvé, kdy byla vyspělá evropská civilisace vystavena barbarskému tlaku z Východu. Je třeba si pouze vzpomenout: Sotva se před dvěma tisíciletími podařilo díky orientální ženské rozšafnosti prosadit pro Evropu dnešní kulturní směr, už tu byl další, pro nás dnes tematicky aktuálnější problém – „Třetí svět Římské říše“, kulturně a ekonomicky zaostalí germánští barbaři mezi Rýnem a Labem. Když tehdy stanuli legionáři na břehu Labe, bylo v Římě ze strategických důvodů rozhodnuto o připojení Germánie. Stalo se, ale dopadlo to jinak. Za čtyři roky zde oslavíme výročí Varus bitvy, která ono i pro dnešní České Země nadějné rozhodnutí zpochybnila a v důsledku zhatila. Zatímco si Germáni uvědomují, že budou jaksi slavit na špatné straně, jsou Češi podobným úvahám principielně nepřístupní. Nehledě na to, si zaslouží zmínku následující paralela:

Až 6 let potom, co Varusovy tři legie byly v léčce a zradou zničeny a on se vrhl na meč, přišel Germanicus udělat pořádek. Vynutil si přístup k bojišti, nechal sejmout z pahýlů lebky legionářů, posbírat jejich kosti a uhladit terén. Ne tolik z piety, ale především, aby zamazal stopy římské potupy. To udělal tak důkladně, že byl později velký pomník germánského vůdce Hermann der Cherusker postaven o více než 100 km mylně a skutečné bojiště bylo nalezeno až před nedávnem. Zatímco tehdy Germanicus s jeho třemi legiemi by byl zřejmě přes všechny problémy schopen, Germány spacifikovat, byl zastaven povelem z Říma. Musel se stáhlout k Rýnu, nový Císař rozhodl, že o ty nedůvěryhodné a nekulturní barbary, kterým chybí smysl pro zodpovědnost a schopnost se organisovat, nemá Řím zájem Na Germány v římských službách uvalil zaražený postup a odstranil je z tělesné gardy. Na obranu proti nim byla později zřízena Limes.

A nejpozději nyní by Čechovi mělo svitnout, co to pro něho znamená, když se k němu dnešní EU nezachová ze stejných důvodů stejně. V EU jsou skutečnosti, jako mizerná kvalita české representace její neschopnost sebeorganisace, absence jakékoli kreativity, nedostatečné odborné vzdělání, nízká výkonnost a neevropské pojetí kultury pochopitelně známy, ale chybí nutné konsekvence. EU nemá Tiberia, který by dnes vyhověl požadavku privátních iniciativ po znovuzřízení Zdi a Železné opony a který tehdy svým rozhodnutím patrně zajistil existenci Říše na dobu dalších několika set let, tedy na dobu delší, nežli může prokázat dohromady dnešní kapitalismus společně s komunismem. V tomto bodě EU selhala a místo jasného postoje a rozhodnutí iniciovala nekonečná handrkování s neschopnými figurami typu českých prognostiků, jakým by se kulturní Evropan za normálních okolností obloukem vyhnul.

Nezabývejme se ale dále otázkou, proč jsme naše vítězství těm českým „Východňárům“ darovali, nebo jestli jsme ho de facto na ně neprošustrovali, ale vraťme se k původní otázce proč a čím jsme vlastně zvítězili? A hle, odpověď se vzhledem k hornímu poukazu nabízí sama: Měli jsme „Gladio“ = „krátký meč gladiátora“. Jedná se o kód pro dar našich zaatlantických přátel z roku 1948, kterým položili včas a prozíravě základ pro rozvíjení aktivit, které podle plánu nemohly končit jinak, nežli vítězstvím. Přitom je nutno chápat pojem „krátký“ positivně, ne v českém smyslu naznačujícím nějaký, zpravidla pro muže vysoce deprimující handicap, ale s ohledem na požadovanou funktionalitu odpovídající všestranně sofistikované NATO strategii flexibilní odpovědi „Krátkých bodnutí“ si musíme uvědomit, že by v uvažované souvislosti „dlouhý“ byl dokonce kontraproduktivní.

Aby bylo jasné, co Gladio znamenal specielně pro Německo, je nutno si znovu vybavit situaci, kdy destruktivně orientovaní, kulturně i technicky zaostalí barbaři, tentokrát ve většině Slované, bez schopnosti sebeorganisace a kreativního myšlení za východní hranicí demokratického světa, za Železnou oponou, vytvořili v prostoru DDR největší tankové uskupení všech dob. Tato skutečnost implikovala u vojenských a jiných expertů otázku: Co bude, až se rozjedou. Za lidi ze scény, podal k tematu hodnotný podnět známý kontroversní bard jménem Udo Lindenberg songem „In 15 Minuten sind die Russen auf dem Kurfuerstendamm“. Kdo se trochu v lokalitě vyznal, věděl, že Udo ze solidarity s našimi spojenci, nasadil tu čtvrt hodinu asi příliš vysoko. Na Udovu omluvu je nutno poznamenat, že to s tím odhadem není přeci jenom tak lehké. U našeho přítele, Velkého náčelníka za oceánem, záviselo mnohdy mnoho od momentální nálady. Tak nechal sice vypudit výsadkem Rusy a VP (Lidová Policie DDR) z enklávy Steinstuecken, ale nechal také bezohledně vydat Rusům kluka, který se již nacházel na US výsostné půdě.

Pravda, o těch pár minut nejde, skutečnost, že by West Berlin nebylo možno držet byla jasná. Ale, jak to bylo s West Germany. Pro tuto oblast byla náročnými modely vypracována strategie, podle které dojde k zastavení Rusů na Rýnu, lépe řečeno na možná 1000-ci kilometrové linii, jistící od severu na jih úzké předmostí na pravém břehu Rýna a otáčející se na jihu Německa paralelně k Alpám až k Dunaji, tedy vlastně na onom Limes, na stopě římské palisády. Odpověď na otázku, proč tam má dojít k zastavení Rusů byla různě zdůvodňována, nejplausibilnější a nejčastěji užívané je logické zjištění jedné berlínské taxikářky, že tam budou muset Rusové natankovat. Na tento okamžik by čekala NATO s patřičnou response, zvanou „Roll Back“, což neznamená nic jiného, nežli v Korei bohatě odzkoušené zatlačování barbarů na původní posice.

A právě pro tuto situaci byla připravena operace Gladio. Jelikož by se Německo okupací nacházelo v jiné situaci, nežli ostatní Svobodný svět, jmenuje se německý Gladio „Stay Behind“. Základní myšlenkou bylo včasné vytvoření tajných konspirativních struktur po celém předpokládaně okupovaném území Německa, které byly připraveny pro aktivaci v případě obsazení a k provádění diversní a osvobozovací činnosti nejrůznějšího druhu. Takovýto úkol si vyžadoval jak personální a materiální zajištění, tak přípravu involvovaných lidí ve formě důkladných trainingů. Důležitou roli měla spojovací technika, po celém území byly rozmístěny speciální maskované digitální kódované dlouhovlnné vysílačky (cena >0.5 mil. DM/kus), jejichž funkčnost byla pravidelně testována spojeními se základnou v USA. Zbraně a jiný materiál byly zakopávány v přírodě, na místech volených podle vypracovaných kriterií. Takové depo bylo pod zemí přikryto plechovým talířem a jeho stav byl pravidelně při obchůzkách kontrolován píchnutím drátu, který musel na tom talíři zazvonět. Cvičení lidí různých funkcí systému obsahovalo m. j. i navádění a řízení paravýsadků z nízké výšky, což vedlo i k občasným pozorováním parašutistů visících v korunách stromů ranními joggery, nebo výsadků z ponorek. Bylo dosaženo vysoké akční připravenosti a ostražitost nepolevovala, ani když se to v DDR začalo vařit. Naopak, ještě těsně před průlomem Zdi, byla prováděna cvičení na DDR hranici s mobilními spec. vysílači s na USA nasměrovanou 30-ti metrovou drátovou antenou. Když se krátce na to stalo, s čím odborníci nepočítali, náhodným chodcům v Berlině se podařilo domácím ručním nářadím, tedy utensiliemi, které má normálně člověk u sebe na procházce, jako perlík a majzlík, vylomit segment ze Zdi, byli příslušníci NVA (Národní Lidová Armáda DDR) stojící na Zdi bezradní. Ne tak západoberlínská policie. Narušitele vypudili, úsek ohradili zčásti i na DDR území najetými západoberlínskými antony a umožnili technikům NVA vztyčený segment do Zdi opět elektro-navařit. Jak víme, to vše nepomohlo, Schabowski se krátce na to zakoktal, vyslanec SSSR v DDR odmítl alarmovat jak Kreml, tak Wuensdorf a Zeď nebyla k udržení.

Vzhledem k vysoké připravenosti naší strany není divu, že nemalou část involvovaných odborníků jímá lítost při zjištění, že jejich aktivity nehrály při tom velkém pádu očekávanou roli. A přitom, jak již naznačeno, jsme si to nedělali lehké, i naše principy trpěly pod našim spravedlivým úsilím. Vezměme jako příklad poštovní tajemství.

Tak byla v Hannoveru zřízena „Dokumentationsstelle der Hauptstelle fuer Fernmeldestatistik“ (Dokumentační úřad ředitelství pro komunikační statistiku), Jehož úkolem bylo „Strategické získávání zpráv za účelem zajištění vnější bezpečnosti SRN“. Prakticky to probíhalo tak, že byly pytle pošty z Východu každodenně vyhodnocovány po otevření nad parními tryskami a opět zavírany v žehlírně. Vyhodnocení se soustřeďovalo do svodek, které byly posílány nahoru. Jestliže našel takový vyhodnocovač např. zmínku o tom, že DDR babička nedostala ve městě rajčata, byla z toho hospodářská zpráva o zásobovacích potížích, když babka oznámila nástup vnuka k NVA, šlo o militérně relevantní poznatek. Někteří lidé na tomto projektu pracující z toho trpěli „nestandardními duševními stavy“, takže se stalo, pokud si správně vzpomínám, že došlo při uzavírání pošty k záměně obsahů dopisů, což vedlo u odpovídajících příjemců po prvotním návalu obav o duševní stav odesilatele k závažnému podezření sdělenému tisku, který to pohnal až k soudu. Soud ale rozhodl, že je otevírání pošty ve stavu zvýšeného ohrožení, a to tu bylo permanentně, akceptovatelné.

V souvislosti se zmíněnými obrannými aktivitami poukáži už pouze na jeden aktuální případ, který není zcela vyjasněn, už proto, že se vyznačuje neobvyklou politickou brisancí. Nejdříve nezvratné skutečnosti: Na severu Německa stojí atomová elektrárna Kruemmel, v jejímž okolí došlo ke zvýšení koncentrace výskytu leukemie u dětí. Před 12-ti lety byla ustavena komise, která měla najít příčinu. O nestrannosti této komise nebylo pochyb, ať hledali, jak hledali v elektrárně nedokázali nalézt žádný „záchytný bod“ pro alespoň doměnku příčiny. Po čase si všimli institutu stojícího v blízkosti elektrárny. Předseda komise se začal tím státním výzkumným ústavem s poněkud kuriosní pracovní náplní, totiž pro „dopravní techniku a biomedicinu“ zabývat a zjistil nějak „pod rukou“, že jim tam 1986 hořelo. Jak to v takových případech bývá, nezústane takový požár sám, později přišel další, a co čert nechtěl, zrovna v hasičské centrále, tak nešťastně, že shořela celá dokumentace tehdejšího zásahu, takže se ten požár vlastně z dnešního hlediska vůbec nekonal. Ale šťoural Wassermann, emeritovaný profesor a předseda komise si nedal říct, bádal a tvrdí, že nalezl stopy, nejenom po požáru, ale po výbuchu a i plutonium. Z kuliček plutonia vyvodil, že se jednalo o výzkum v tajné laboratoři, o práce na „Atomovce do aktovky“. Potom mu byla činnost úřady tak zkomplikována, že nakonec ještě s dalšími čtyřmi členy komise švihli s dalším členstvím, jak se říká, jako „s užíváním o zeď“. Kdyby měl totiž pravdu, jednalo by se o eklatantní porušení mezinárodních dohod a protože něco takového nepřipadá v úvahu, bylo nalezeno jiné vysvětlení: U prof. Wassermanna se jedná o známého kverulanta a fantastu, škoda, že to nebylo nápadné nikomu a to ani nahoře po ta celá léta již dříve. Pro převážně dětská onemocnění není tedy stále ještě žádné vysvětlení a proto byla právě ustavena nová komise.

Po zmínce o politováníhodných nejistotách a „šedivé zóně“ na naší straně se krátce obrátíme zpět k jádru Gladia, k supertajnému objektu v Mnichově, centrále, odkud byly Stay Behind aktivity řízeny. Budova byla maskována nevinným názvem smyšlené spolkové instituce, všechna okna byla permanentně zatažena speciálními žalusiemi. Ale i tam pracovali lidé, především muži se smyslem pro krásy života. Jak popisuje jeden účastník, již při přijímacím řízení zažil následující příhodu: Místnostmi náhle proběhl mladík opakovaně volající: „Už je tam zase“. Na to všichni vyskočili, běželi k oknům a poodhrnuli ty maskovací žalusie. Ve velkém otevřeném okně přes silnici cvičila ranní rozcvičku vyspělá mladice, nahá. Všem se to moc líbilo a začátečníka ujišťovali, že bude spokojen, že se u nich pořád něco děje. Po létech, krátce po pádu Zdi, když jednoho dne seděl tehdejší začátečník v kanceláři v oné super tajné budově, oznámili mu, že se domáhá vstupu k němu neznámý chlapík, asketický starší člověk s kufírkem. Když ho předvedli, představil se saským, na Západě s oblibou zesměšňovaným nářečím, s dodatkem: „Já jsem Vás zpracovával u Stasi“ . Z kufru vyjmul dokumenty, mimo jiné i foto, které ukazovalo, že když tehdy náš novopečený Gladio bojovník civěl s těmi ostatními našpičatělými samci na tu vyspělou krásku přes silnici, byl poprvé Stasi fotografován.

Jak z řečeného vidět, rudý nepřítel nespal a měl tu drzost operovat nám tak říkajíc před nosem, což nejlépe dokládá obtížnost našich úkolů. Je těžké a někdy i deprimující si přiznat, že naše úsilí vždy nevedlo k výsledkům, které by odpovídaly naší všestranné převaze. Vyhráli jsme Studenou válku, ale nevzpomínám si momentálně na nějakou vyhranou, alespoň vlažnou bitvu. Naopak, byly tu objektivní problémy, které byly mnohdy zneužívány politicky desorientovanými elementy. Přitom byly náhodné úkazy nezodpovědně spojovány v dobrodružných konstrukcích, ano myšleny jsou případy jako Loge P2, Aldo Moro, Seveso, Marcinkus, Banco Ambrosiano s Calvi pod londýnským mostem, atd.,atd,. Neúplný výčet zprostředkovává dojem, že hlavní tíhu boje s totalitou nesli překvapivě naši italští spojenci, kteří se bohužel s jejich upřimě míněnými aktivitami, které byly již zmíněnými živly propagandisticky zneužity a desinterpretovány jako „státnost ohrožující“ a „techtle mechtle s neonacisty“ a pod. dostali do tak nepříznivého světla, že to mělo na konec za následek lavinovité generelní stopnutí Gladia nejen v Italii, ale i v ostatních zemích.

Ale nespali jsme ani potom, pro spolupráci se Svobodným světem byli získáni příslušníci WGT (Západní Skupina sovětských Vojsk), kteří byli později s vojskem staženi do GUS a tam s nimi bylo potřeba udržovat spojení. Jako kurýři byli nasazeni i lidé z Gladio, lidé pro boj s totalitou připravení, u nichž nebylo pochyb o politickém smýšlení. Byli tedy vysíláni na různé, i vysoce riskantní mise, jako turisté. Až k promptnímu zastavení těchto podniků nedošlo k problémům. Důvodem stopu bylo zjištění, že super tajná operace Stay Behind byla od začátku až do konce a až do detailu včetně personálního vybavení vyzrazena. Lidé, kteří šli jako kurýři na mise byli vlastně posíláni „proti otevřenému noži“ a znamenali risiko nejen pro sebe, ale především pro ruské zdroje. Skutečnost, že se nic nestalo představuje positivní zjištění, že ruská tajná služba pracuje stejně, možná někdy ještě hůře, nežli ty naše.

Že by v tomto zjištění trčelo hledané vysvětlení, proč jsme vyhráli právě my a to z ničeho nic? Nevím, když to ale porovnám se shora zmíněnou skutečností, že mi evropskou kulturu dala krásná ženská se sympaticky uvolněnými mravy , která se, přiznám, k mému hřejivému potěšení, tak trochu i kvůli mě potom nechala kousnout hadem do ňadra, jimá mě silná nechuť k alternativám, jako Gorbačov, Wojtyla, KGB, STB, nebo dokonce onen přitroublý Schabowski s jeho stejně inteligentními kolegy, českými „disidenty“ z Prognostického Ústavu,.... kteří mi všichni nějak důvěrně naznačují, že to byli právě oni, kteří mi zprostředkovali tu historickou možnost sbratřit se s východními sousedy.

Je to k zoufání, když už se musím s těmi burany typu dnešních českých špičkových politiků otravovat, proč to alespoň zase nezavinila nějaká pěkná ženská s antickým profilem? Pochopitelně mě hned jedna taková napadá, ale ta to bohužel s určitostí nemohla být. Ani by ji nemuselo nic někam kousat, přál bych si jenom, abych při těch hovadinách, do kterých jsem následkem činnosti těch nejrůznějších „českých patriotů, demokratů a osvědčených bojovníků s totalitou“ zapleten, nemusel nadávat na tupé české prognostiky a jiné neméně bystré poskoky, ale měl možnost pomyslet na pěknou, pohlednou a trochu rozpustilou potvoru.

Něco takového by u mě tu převratnou historickou revoluci i s její Sametovou českou filiálkou stavělo hned do jiného světla, a možná, že bych potom posuzoval i otázku, jestli ta nekulturní, neschopná a vypočítavá východní banda patří do Evropy shovívavěji.

16.01.05




Další články tohoto autora:
Miloslav Zima

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku