Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 20.1.2005
Svátek má Ilona




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Ruská ruleta v sociální demokracii
 >USA: Znovuzvolení prezidentů
 >GLOSA: Právo na výhru
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Vybrané lahůdky evropské ústavy
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ještě máte stromeček?
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Restituční revoluce aneb Všechno zpátky
 >SVĚT: V kaňonech Utahu (7)
 >SPOLEČNOST: Školský zákon neprospívá školákům
 >PSÍ PŘÍHODY: Pejskové na náledí
 >EKONOMIKA: Všichni dluží a dlužit budou...
 >DOKUMENT: NBÚ odmítl zveřejnit Pracovní řád
 >SPOLEČNOST: Potěš Aštar!
 >PENÍZE.CZ: Trestuhodně neprůhledná charita
 >EKONOMIKA: Americké korporace zveřejňují výsledky
 >PRÁVO: Litera zákona aneb "Švarcsystém"

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
20.1. SVĚT: V kaňonech Utahu (7)
Jiří Ondráček

V noci začalo pršet. Ráno za deště vjíždím do Arches národního parku. Ve visitor center mluvím s rangerem, ukazuje mi na monitoru dešťové mraky hustě se tam cpoucí od severozápadu. Nevypadalo to dobře. Vzal jsem to sportovně a namluvil si, že vlastně ty fotky, které udělám v dešti, mohou být docela zajímavé. Tedy – přinejmenším neobvyklé.

Tenhle park je jako žádný jiný. Především, je tu největší koncentrace kamenných oblouků rozličných tvarů a velikostí. Samozřejmě, že všechny oblouky jednou začínaly coby solidní skála, která, vystavena po miliony let eroznímu působení vody, ledu, větru a teplotním výkyvům se začala narušovat a rozpadávat, a vzácně v jedné fázi rozpadu došlo k vytvoření oblouku. Je jen otázkou času, jak dlouho který oblouk vydrží. I ten nejdelší a nejtenší se může zhroutit zítra, ale stejně tak dobře za tisíc let. Nikdo neví. Mezitím, kdesi opodál se právě formuje nový.

Kousek odsud je Moab, dynamicky pulzující městečko. Proslulé hlavně mezi horskými kolaři. Sjíždějí se z celého světa, aby si tu v okolí vychutnali ježdění po slickrock – hladkém skálním povrchu, obklopeni fantastickou scenérií.

Tento park je jedním z nejnavštěvovanějších a zájem se nezdál utuchat ani v dešti. K překvapení mnohých nejenže pršet zanedlouho přestalo, ono dokonce začalo vykukovat i slunce z pod roztrhávajících se mraků. Když se obloha vyčistila, ukázalo se, že v noci sníh pokryl vrcholky blízkých La Sal Mountains a nyni se jiskřivě bělaly ve slunci. Prostě - nádhera.

Na jedné stezce jsem tam potkal skupinu českých studentů. Pracovali přes prázdniny prý až kdesi v Montaně na nočním úklidu supermarketů a teď za vydělané peníze objevovali v autě z půjčovny krásy amerického Jihozápadu. Po delší diskuzi s nimi jsem nabýval dojmu, že až tihleti se dostanou k veslu, Česku ubydou mnohé starosti.

Jak se schylovalo k večeru, dal jsem se už tradičně na výstup po slickrock nahoru k Delicate Arch, kamennému oblouku, který se honosí vším nej-. V Utahu jej stát dokonce dává, v barvách, na automobilové registrační tabulky. Při výstupu oblouk není do poslední chvíle vidět. Poté, úplně nahoře, se náhle zjeví v otvoru ve skále v celé své kráse. U oblouku je nás víc, všichni sedí a tiše pozorují jak v zapadajím slunci barvy okolních skal nabývají na intenzitě, aby se nakonec rozmělnily v soumraku a daly tak vyniknout teď už sytě do ruda zářícím zasněženým vrcholkům nedalekých hor mezi sevřenými rameny kamenného oblouku. Odněkud z dálky vánek přináší táhlé tóny od neviditelného hráče na flétnu... Když se na tmavnoucí obloze zatřpytila první hvězda, nastal pomalu čas vydat se za matného svitu měsíce zpátky na cestu po hladké skále dolů... Zážitek, na který se nezapomíná.




Další články tohoto autora:
Jiří Ondráček

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku