Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 22.1.2005
Svátek má Slavomír




  Výběr z vydání
 >PRÁVO: Patenty na software (4)
 >GLOSA: Pro stromy není vidět nic
 >MOBY DICK: Proč České Textárny zeštíhlely až na kost
 >BODYPAINTING: Před svatbou
 >POLITIKA: Gross postrádá charisma, sociální demokracie procenta
 >LITERATURA: Bajky aneb Další kratičká rozprávka o nich
 >CHTIP: Citáty z pohřebních obřadů
 >POEZIE: První je Bůh a druhý...
 >SVĚT: Palestinci a Izraelci - větší podpora dohodě a míru
 >POLITIKA: ČSSD - ukročit nebo se rozkročit?
 >PRÁVO: Rej neodpovědnosti kolem "Mlýnu"
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Auta 2
 >MÉDIA: Novinářskou bajkou k válce s Íránem
 >REAKCE: Infantilní soudy Ondřeje Čapka
 >PSÍ PŘÍHODY: Věru divná zima

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Literatura  
 
22.1. POEZIE: První je Bůh a druhý...
Jan Stoklásek


Kdo opovažuje se? Kdo určí co první a kdo druhý? Toliko propraná věc mnoha abstraktními díly, kdo vrací se a komu zbyly síly?
První příčina a pak následek ne opak je pravdou v práci, kde následkem je příčina a motorem prát proprané.
Jsi syt?
Jen dej si ještě porci šlechtici, neb práce šlechtí. Kdo truhláře by osočil, že prací zabíjí se. Jen štěně hledá nalezené a prázdných slov je přece tolik, dej jim smysl obhaj je, zajisté jímavé může být poskakování po vyprahlých pramíncích a zkoumání,
kde říční břeh byl zalit velkou vodou,
když samotu takřka sametovou sousdílíme jen s laní
která za svítání poodhalí krásu
v ní jenž ty nalezneš spásu
Tys určil čas a já mám rytmus
Tys určil formu a já styl
Jsem ten kdo tu již často byl
a že bych pochopil??
Už zas? Že se nestydím.
Rouhám se akademickému učení či historii, že by snad prost toliko chyb a hrubek? V žádném případě!
Chci být první? To snad ne ta neomalená drzost vždyť první jsi jen ty a proč?
Protože prvenství je kára a všichni chtějí plody,
vždyť i ty jsi to pochopil
a zvěčnil jsi se v prvenství bez chleba a vody.
Jak možné je, že nikdo nechce tě předběhnout, doběhnout, oběhnout, vyběhnout nebo seběhnout. Či snad chce a a a a a rozumím nerad o tom hovoříš ta dvorská etiketa.
Jen podívej se na Moneta?
Také nebyl první ač sám se cítil býti, protože uměl luční kvítí zvěčnit v kráse která štěstí dává. Ten první byl. Už zase ty hlupče, hlupácká. O prvenství psát a zkoušet rýmovat???
Kdo první byl kromě tebe? Snad nikdo, neb každý byl někdy slavnostně uznán druhým jaké to převeliké štěstí. Být prvním je však velká slast a ty jsi a je to past?
Já přesvědčil jsem sebe, že v brzkém věku od smrti a stále na útěku jsem šťasten druhým. Kdo jiný je šťasten druhý snad ďábel ten požitkář co chodí pozdě na schůzky a nejde se ho zbavit protože pozdě je nekouřit ve vášni tabáku
a nemožné je nelíbat v obětí padáku
zachumlán do víček krásy
pod nebem plném spásy
pro které bych umřel hned, avšak jsem druhý
a udělám to s chutí sám a klidně teď a hned,
ale vlastně jsem až druhý.
Tenhle rytmus už jsem někde zaslech, že by Remark, potkal jsem ho na schodech nebo Stendhal ten snílek v kabátu, či snad Shakespeare s kapsou dukátů, ano někde jistě zase jsem druhý jaká to slast, neskládat dluhy je to past?
Jak těžké mlátit prázdnou slámu, však ty to znáš hledal jsi kamarády. Vždy byl některý druhý. V řadě hledaných, či druhý nejlepší, nebo druhý nejhorší, druhý to byl hned ten po prvním či druhý který zbyl v řadě zesnulých, tomu říkám mlátit.
Jen žer již jsi syt?
Mám toho ještě tolik co říct.
Proč je normální, že všichni se derou prvními býti, a tebe nikdo neodsoudil být druhým naopak všichni k tobě shlíží a chtějí mýt tvé nohy?
Mnohý se kaje jen abys ho vzal k sobě. Všichni touží po stínu velikánů z nedůvěry ve vlastní ultimativní prvenství?
Hovada! Je mi z vás na nic. Co chcete nabídnout jen ovčí rouno nebo trus? Vždyť každý velký měl by stát o hodnoty, či snad ne? O kvalitu? O kvantitu? Oč?
O čem to mluvím, o čem je libo posluchači mých myšlenek drzoune který jsi se vkrad k tomu co se bojím předkládat jen sám sobě a to myšlenky o tobě, ale ty jsou jen pro mě ty jsi jen druhý o tom tu celou dobu mluvím blázne vesmírný. Je to jasné? Jsi jen druhý, druhý, druhý, druhý.
Jaké to je být druhý, když mnohý k tobě vzhlíží s obavou z tvého soudu, když jak vejce držíš osud mladých a roztržitě si s nimi pohráváš spoléhaje na svůj soud. Ty soudíš. Ano každý to ví, že všichni druzí soudí. I já soudím jsme si tedy rovni?
Prý vážíš v mlýnech každému jak zaslouží, moc rád bych se podíval, co to pravíš? Že, až přijde čas tak poznám, ha, ha, ha, už se těším mlynáři. A co když ten druhý je stejně nedůvěryhodný jako ty, tedy co když mnohý špatný na ďábelských vahách bude mít také špatně naváženo? Stane se z něj dobrý?
Tím pádem by se víra v tebe dala vyložit stejně, jako víra v něj a smyl by se závoj nejistot o tom, kdo dobro či zlo, kdo dobrý a zlý, kdo bílý a černý a had co si žere svůj ocas by kraloval jak král který je neomezen ve své hluboké průměrnosti." Dost rveš mi uši hlupáku", jistě že bez zla, by dobro nebylo a bez druhého první byl by ztracen, jak zrnko písku v poušti přesívané větrem. Ale co na tom záleží, kdo vše odměří? Jediná pravda je zřejmá, že být druhý je lepší, protože člověk může pokračovat ve snění snu protože prostě nikdy se člověk netěší z něčeho, tak jako na něco, nebo stále může zdokonalovat to, co ho baví a nemá na sobě tíži, že všechno co bude již nadále získávat bude jen ošuntělé kopání do mrtvého psa, protože radost, pýcha, ovace, sebeuspokojení a vše ostatní bude naplněno.
Ten druhý bude šťastný chodec po pěšince ke vzdušnému zámku bez jistoty, že k němu dojde, ale i když nedojde tak zříceniny jsou rovněž velmi krásné, tedy jdoucí druhý je ve svém očekávání a víře naplněn představou získání všeho po čem může vítěz toužit. Po čem může vítěz toužit??Po čem vítěz touží? Po čem toužíš???? Vítězi????
Už tě někdo přeskočil ne? A ty se divíš a jak by mohl, když jsi soudcem. Vím, vím mnoho zdatných zkoušelo to a řeky krve plynuly stejně jako věky, proč? Pro tvou hru?? Pro tvé vítězství??Prvenství bez možnosti překonání. Potom jsi první jen proto, že jsi sám dovolil druhému být druhý z nutnosti vlastního prvenství, jak protřelé ty starý lišáku. Ne nechci se s tebou pouštět do křížku a překlopýtám přes nástrahy, které mnozí pro tvoji hru kladou, do vlastní hry. Často to dělají, každý si vyhrává na svém písečku vztahu, kde rozdává sám sobě trumfy, které pak překvapivše vynáší, jakoby náhodou kolemjdoucím do tváří.
Ti pak šokování, ne silným listem, ale novou hrou nechají si znovu rozdat a vmést do tváře tvoje karty. S chutí, Ďáblové, kolik takových znám ti pochopili slast být druhý a ty? Ty nešťastníče, tys jen procit a tvoře hru nezvládáš, hoříš jsi rozmetán do všech oblastí tys roztrhán potřebou lidí po hře. Hra? Hráči první, druhý, to je univerzum kompetitivní nastavení lidství uf, uf. Těchhle pár slov bylo nabubřelých v téhle hře s tebou. Co na to říkáš?? Nemám respekt, jsem anarchista smyslu a sabotér logiky, toužím napsat, mlátit, dát ti co si zasloužíš!!! Řek sis o to máš to mít, vlastnit být majitelem jaký to je pocit.
Taky mám ten pocit,
Jako je bodnutí nožem,
Taky mám ten pocit,
Špatně tě slyším, cože, ty se snad bojíš,
No to je síla
To žene mi do očí slzy,
První veselej a druhej smutnej.
Doufám, že se bavíš aspoň tak jako se bavím já, protože když jsem tě viděl naposledy, tak jsi krvácel, přibitý na kříži a byl jsi smutnej. Otočíme list. Je to nuda, když už si kradeš moje myšlenky tak si trochu užij, kde jsme to skončili?
Protože prvenství je kára a všichni chtějí plody,
vždyť i ty jsi to pochopil
a zvěčnil jsi se v prvenství bez chleba a vody. Ano, ano nestojí mi zato číst znovu tyto řádku neb nestojím o to dostat se zase zpátky stojím o to vyřknout co z mozku se řine a nazvat to úvahou pro mnohé jiné. Nebuďme konformní a nebojme se okázalého stylu, neb život v ustavičném drilu není laskavý a hebký. Ne. Ale měl by! Už v mládí mi říkali. Dobré věci jsou drahé a chceš li něco, draze plať, ale už mi neříkali, že se mi nebude chtít. K sakru.
Chci komtesu a to hned. Cože mluvíš z hladu . Ne uvažuji pak nutně musím tvořit úvahu. Vedeš dialog? Ano, nudím sám sebe, se sebou, tak obyčejně uvažuji.
Ale zpátky k té komtese.
Ta něco přinese?
Nevím, měla by?
Snad má ruce toulavý.
Čuně.
Slůně v lůně tůně, "mělo to být slovo pro verš"?
Ne vaše jméno pro příští století.
Kam asi doletí?
Nikam komtesa nesnese kdyby vám nešlo od srdce, že vás nechytlo za srdce, že vás nepíchne u srdce, že vás má ze srdce ráda.
To už tady bylo.
Říkal jsem, že jsem rád druhý.
Zpátky ke komtese.
Je taky čuně?
Možná, měla by?
Jistě, byla by to psina?
Prosím??
Vzal bych ji do kina…
Ach tak, nad čím nemyslíte?
Že život je krátký naštěstí.
Snažím se to štěstí
Chytit do kleští
Utíká mi pryč potvora a tak je to stále dokola
Jste nudný, říkáte co říkali jiní.
Všechno někdy někdo řek a já jsem jen druhý už jsem říkal.
Rozumím tomu, že je to výsada?
Nikoli spíše zásada. Jako malého mě naučili prohrávat a od té doby to dělám s gustem a grácii.
Jste si jist, že jste našel životní štěstí. Bez pochyby, jsem v něčem vítěz.
Ale ze smyslu věci plyne, že nejste originální ani první?
Přesto jsem uspokojený.
Komtesa už je pryč?
Už dávno zmizela i s paní Nudou. Byly to stejně lezby. Kde jsme to skončili? U konce. Ha blížíme se k závěru? K závěru nevím, ale ke konci určitě. Dobře, sem s tím už toho bylo dost.
Vždyť to bylo pro radost. No dobře, když je radosti moc není radostná. A co je pak? Evidentně neradostná a kam se pak poděla radost? Ke komtese s toulavými ručkami? Už je pozdě.
Nestydíš se?
Jestli cítíš, že bys měl, něco není v pořádku? Již jsem říkal jsem poctivý druhý. Hraješ to na humor, ale možná jsi přestřelil. Jistě proč ne, třeba se čtenář pobaví? Bavil ses? Výsostně. Co z toho plyne? Občas je třeba střílet a třeba i střelit kozla
kozlicí z kozlíku vozu taženém kozou,
která nebyla střelena kozlicí
a přesto vlk je syt a ze strachu z kozlice která střelila kozla, nechal kozu kozou a je sytý a druhý.








Další články tohoto autora:
Jan Stoklásek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku