Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 21.1.2005
Svátek má Běla




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Palestinci a Izraelci - větší podpora dohodě a míru
 >POLITIKA: ČSSD - ukročit nebo se rozkročit?
 >PRÁVO: Rej neodpovědnosti kolem "Mlýnu"
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Auta 2
 >MÉDIA: Novinářskou bajkou k válce s Íránem
 >REAKCE: Infantilní soudy Ondřeje Čapka
 >PSÍ PŘÍHODY: Věru divná zima
 >KNIHA: Strach na Kvaře – nebo o Zemi a o nás?
 >CHTIP: Vskutku není...
 >DOKUMENT: Prohlášení občanských sdružení OSP, SD a K 213
 >PENÍZE.CZ: Smlouva o stavebním spoření nekončí automaticky
 >EKONOMIKA: Kurz koruny a zahraniční obchod
 >POLITIKA: Ruská ruleta v sociální demokracii
 >USA: Znovuzvolení prezidentů
 >GLOSA: Právo na výhru

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
21.1. KNIHA: Strach na Kvaře – nebo o Zemi a o nás?
Irena Zítková

Kniha Ludmily Freiové Strach na Kvaře (vyd. nakl. Milenium) nepatří k napínavým scifistickým románům s vyfabulovanými akčními scénami a jednoduchým dějem. Je spíše esejí o obavách o zeměkouli, a to nikoliv za milion let (jako v právě televizí uváděném seriálu Zázračná planeta), ale „už“ po několika stech roků. Volné tempo vyprávění skýtá čtenáři čas k domýšlení problémů, rýsujících se již dnes, byť zatím zřídka pojmenovaných. Za mnohé vybírám na ukázku tři.

O implantaci technické civilizace, s níž je nesporně spojen vědecký pokrok, na území obydleném etnikem odlišných kulturních tradic, jež v něm vyvinuly dovednosti (třeba nonverbální komunikace), i znalosti (starých jazyků), které však pod vlivem nově přijímaného poznávání zvolna zakrňují a posléze vymizí. Kde jsou meze tolerance a přizpůsobivosti? Přitažlivost nového potírá tradice? „Šílené je být otrokem techniky. A to jsou Novozemšťané. My jsme zdraví potomci těch, kteří se kdysi vzbouřili... Moji předkové z první svobodné generace byli vědci. Odkázali nám vědomosti. Zbytky jejich knihovny jsme přepsali z krystalů na papír... nosíme je s sebou a schováváme je. Protože některé kmeny jsou i proti knihám. Zabili by nás, kdyby zjistili i jen to, že neumíme číst...“ (str. 534).

Jiný příklad: už nyní, krátce po rozšíření internetu, je svět zaplaven poměrně snadno dostupnými informacemi, významnými i banálními. Kolik jich přibude po stu nebo více staletích? Jakými cestami se bude ubírat zahlcená informatika?

Ještě povážlivější je otázka kladená v souvislosti s etikou: už v retrospektivě jen tří minulých generací se dnes zdá, že odpudivá obhroublost v životě (promítaná i do umění) dosahuje zdánlivé nepřekročitelnosti, a přitom je stále víc medializována. „Jsem specializován na výzkum neznámých planet a jejich biologického základu pro vývoj rozumných bytostí. měl bych zkoumat, jak souvisí biologie planety s jejich charakterem, postoji, názory, uměním, filozofií...“ (str. 514). Jenže Kvara - snaha o vytvoření ušlechtilejší civilizace, než je ta, jež ovládla Zemi – zklamala. Kosmické plavidlo zvané Revenu se z ní vrací, ale Země je nepřijme. Byla na ní vyhlášena jakási Karanténa, protože někdejší strmý rozvoj dostal zpětné obrátky a obrátil společnost k primitivizmu.

Autorka psala toto šestisetstránkové dílo, které neváhám označit za pokus o obraz globální, nazíraný jakoby z kosmického časoprostoru, od roku 1982, kdy vyšla samostatně jeho první část Strach na Kvaře, v roce 1986 následován druhou částí Cizinci na Kvaře. Třetí, podle mého soudu myšlenkově nejzávažnější Kosmická linka Země – Kvara musela na publikaci čekat plných osmnáct let. Nyní konečně vyšly všechny v jednom svazku. Možná právě oné třetí části nebyla doba příznivá proto, že v ní Freiová klade otázku ze všech nejzásadnější: jak vlastně dění vesmíru od pradávna probíhá.




Další články tohoto autora:
Irena Zítková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku