Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 25.1.2005
Svátek má Miloš




  Výběr z vydání
 >BRAZÍLIE 4: Salvador neboli Bahia
 >EVROPA: Zaorálkovo euroústavní matení
 >EKOLOGIE: Další skandál na Šumavě - duhové psaní do Bavor
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Katolická církev ve vlastní pasti
 >SVĚT: Santorum
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Teď opravdu o tom sněhu
 >SPOLEČNOST: Výzkumné záměry problémy škol a ústavů neřeší
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Osvětim - velká čísla, malé příběhy
 > EVROPA: „Česká banánová realita“ a evropský kosmický program
 >PSÍ PŘÍHODY: Příroda má smysl pro humor
 >SPOLEČNOST: Naši Romové
 >EVROPA: EU ústava - rozhodně proti
 >REAKCE: Hospodaření organizace ADRA transparentní je!
 >KOMENTÁŘ: Koncentrace
 >PENÍZE.CZ: Rizika finančních trhů v otěžích

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
25.1. ŠAMANOVO DOUPĚ: Osvětim - velká čísla, malé příběhy
Jan Kovanic

27. ledna okolo třetí hodiny odpoledne osvobodila Rudá armáda osvětimskou továrnu na smrt. V komplexu táborů zůstalo po urychlené evakuaci ještě 7.000 živých vězňů. Mrtvých bylo jen asi šest set, většinou postřílených. Protože esesáci už zlikvidovali plynové komory, nebylo vraždění tak efektivní. Byla zbořena i krematoria, takže nešlo mrtvá těla obrátit v popel, jako těch milion třistapadesát tisíc před nimi. Poslední němečtí vojáci raději utekli, než by riskovali, že budou zajati při konečném řešení likvidace svého nepřítele. Hladového, zmučeného, nahého, nemocného nepřítele. I dětí svého nepřítele. A jejich maminek...

Usvědčující stavby se snažili náckové likvidovat, aby nezůstaly stopy po jejich ohavných zločinech. Ale nestačili pobít všechny svědky. A svědci hovoří. V těchto dnech můžete opět vidět mnohé pořady, kdy přeživší svědčí. Mnohdy poprvé po desítkách let. Protože to, co tu zažili, raději skrývali. Chtěli po válce žít, a proto chtěli zapomenout. Nehodlali na sebe přivolávat pozornost. Ztratili řeč, když jim známí, kteří zůstali "venku", po válce říkali:

"To si ani nedovedete představit, jak to bylo strašné, když bylo stanné právo! A to bombardování! A o povstání se tu i střílelo! Zatímco vy jste si byli v koncentrácích...."

"Byli si..." Do nacistických koncentračních táborů přišlo v letech 1933-45 celkem asi 26 milionů lidí. Asi 11 milionů z nich už nevyšlo. Asi polovinu z tohoto počtu zavražděných tvořili lidé židovské víry, národnosti či původu. Mezi nimi bylo i téměř devadesát tisíc českých Židů. Jen necelých šest tisíc přežilo. A někteří z nich dodnes svědčí. Můžete je vidět v dokumentech, které se teď promítají v televizi.

Starý člověk vypráví o tom, jak byl mladý, jak měl rodiče a sourozence, normálně žili, a jak se kolem nich začal postupně svírat neprorazitelný kruh. Pamětník vypráví, jak spal na pryčnách, v jejichž dolních lůžkách umírali musulmani, o vších, o hladu, o bití, o mučení... Vypráví neuvěřitelné věci, s neuvěřitelným klidem.

A pak najednou zmlkne, chvíli se přemáhá, řekne "promiňte..." a nakonec přece jenom uvidíte jeho slzy, které až to téhle doby zůstávaly neviditelné. Většinou se objeví, když mluví o smrti svých blízkých. Znám několik těch příběhů, a vždycky je mi těžko, když na ně pomyslím.

Příběh děvčátka, které rodiče strčili pod cizí identitou do sirotčince, kde přečkalo válku. Ta paní dodnes žije a dodnes má mámě a tátovi za zlé, že ji nevzali s sebou. Do Terezína a do Osvětimi, kde zahynuli...

Příběh miminka, které chtěla jeho maminka zabít dříve, než dostanou pozvánku do transportu. Nakonec přežili v úkrytu. To miminko žije dodnes, ale dodnes nemůže zapomenout mamince, že je v dětství nikdy nepohladila...

Příběh miminek, které jejich matky pohodily do příkopu ještě před selekcí na železniční rampě po příjezdu do Osvětimi, aby se zachránily a mohly mít po válce další děti.

Příběhy maminek, které dostaly při selekci možnost jít na správnou stranu, ale přesto doprovodily svoje děti až do plynu. Byly s nimi v posledních okamžicích jejich krátkého života. Tyto ženy se vzdaly šance na život, upřely život svým budoucím potomkům, jen aby mohly být se svými robátky společně a aby jim mohly v posledních okamžicích jejich života pomoci.

Promiňte...

Psáno v Praze v lednu, roku 60 po Osvětimi

Na www.holocaust.cz najdete informace, dokumenty a další materiály o genocidě Židů a Romů za druhé světové války, o dějinách rasismu a antisemitismu.
(česky, anglicky, německy)
čtěte


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku