Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 24.1.2005
Svátek má Milena




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Je rozdíl mezi komunismem a fašismem?
 >VZPOMÍNKA: Jim Stine, altruistický kapitalista
 >LIDÉ: Summers a feministky
 >ARCHITEKTURA: Ještě k tramvajím, přednášky a jiné
 >RODINA A PŘÁTELÉ: První sníh a procházka v ZOO
 >ZVĚROKRUH: Vodnář (1)
 >CHTIP: Stresstest
 >PSÍ PŘÍHODY: Když svolává gong
 >JEDNOHUBKY: Největší Čech na Smíchově
 >ÚVAHA: Nadějí na přežití je nejvyšší osobní adaptabilita
 >HUDBA: Koncertní smršť aneb 4WALLS a mnoho dalších
 >PENÍZE.CZ: Společně zdanit, či spolupracovat?
 >PRÁVO: Patenty na software (4)
 >GLOSA: Pro stromy není vidět nic
 >MOBY DICK: Proč České Textárny zeštíhlely až na kost

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
24.1. POLITIKA: Je rozdíl mezi komunismem a fašismem?
Stanislav Reiniš

Byl jsem několikrát svědkem a účastníkem diskusí o tom, zda je fašismus horší než komunismus. Jeden z diskutérů na Internetu napsal:

"Rusové u nás zůstali po válce díky dvěma německým agresím, vedeným přes české území. Čechy si přesto zachovaly velkou nezávislost, samostatnost, vlastní průmysl a kulturu. Říci, že fašismus je lepší, protože zabil méně lidí než komunismus - díky tomu, že fašismus byl poražen a neměl šanci zotročit celý svět a zabít jednu jeho polovinu, je naprosto nesprávné, urážka padlých. Fašismus to byl, který zabíjení a agresi začal, nikoliv komunismus, proto je fašismus asi milionkrát horší než komunismus."

Taková a podobná tvrzení patří k opakovaným klišé dnešní komunistické propagandy. Diskuse o tom, co je horší, jestli fašismus nebo komunismus, je však bizarní. Jde totiž zcela prokazatelně o dvě jablka ze stejného stromu. Dnes se také pod nálepku fašismu vejde všechno možné. Koho politický aktivista nemá rád, toho nazve fašistou.

Mussolini, zakladatel italského a otec evropského fašismu, byl původně velmi bojovným marxistou a redaktorem marxistického socialistického časopisu. Musel proto utéci z Itálie do Švýcarska a tam napsal několik knih, v nichž formuloval teoretické zásady, které položily základ fašistického hnutí a brzy nato i fašistického státu. Marxismu se sice příliš nedovolával, a nacista Hitler ještě méně, naopak, oba proti marxismu horlili, ale z Mussoliniho knih marxismus přímo čiší, i když rétorika je poněkud jiná.

Jedním z největších úspěchů sovětské propagandy před druhou světovou válkou bylo, že přesvědčila publikum, že komunismus je směr levicový a fašismus a nacismus směr pravicový. To dalo komunistům jistý propagační prostor, že jsou jiní než nacisté a fašisté, a že tedy s nimi mohou demokraté spolupracovat. Papouškuje se to bez přemýšlení dodnes. Není to pravda, všechny tyto směry jsou stejné. Totalitní systémy, kde vládne jedna politická strana nebo jeden diktátor, se těžko dají klasifikovat jako levicové nebo pravicové, když jim chybí adekvátní protiváha. Z hlediska srovnání fašistů a komunistů je tato terminologie bezpředmětná. Všechna tato hnutí k sobě měla blízko.

Například Hitlerova německá zkratka NSDAP znamenala Nazional Sozialistische Deutsche Arbeiterpartei, Národně socialistickou německou dělnickou stranu. Socialistická a dělnická, to přece není žádná pravice. Přečtěte si staré noviny po historické smlouvě Stalina s Hitlerem z 23. srpna 1939. Emanuel Moravec tam na příklad vyhlašoval, jak dvě socialistické velmoci nyní osvobodí svět od kapitalismu.

Stalinismus se z hlediska skutečného fungování systému nedá nazvat jinak než ruským fašismem. Stalinismus měl znaky fašismu, jako jsou totalitní stát, státní kapitalismus, nacionalismus, uctívání vůdce, militarizace mládeže. Stalin byl vůdce - diktátor. Uspořádání státní moci, vláda jedné strany, vzrůstající moc státu, monopol na lživé informace, útlak a vybíjení odpůrců i všelijak podivně vybraných skupin obyvatel to vše je stejné u fašistů i u komunistů. Obě hnutí působila na své občany psychologií ideologických dogmat i národnostních, rasových nebo třídních předsudků. Určitý rozdíl zde byl: Komunisté ničili nejen nepřátelské třídy, ale i třídy, které byly prohlašovány za podstatu státu. Antisemitismus se u nich objevil později, i když Marxovy antisemitské názory jsou známé.*) U nacistů byl antisemitismus jedním z podstatných dogmat politické teorie.

Důležité jsou také jejich dva další společné rysy - boj proti náboženství a boj proti demokracii.

Není pravda, že masový teror začali až nacisté v Německu. Koncentrační tábory budovali dříve komunisté než fašisté a nacisté.

Za druhé světové války padlo mnoho občanů SSSR i ostatních evropských zemí, včetně Němců. Vybíjeli je nacisté i Sověti, oba pod vlivem svých dogmat a prakticky je to jedno, kdo vybíjel. Padlí druhé světové války jsou stejnou měrou obětí fašismu, komunismu a nacismu. Co je lepší, co je horší?

"Abychom prostudovali oba dva a poznali vrchol intensity ve zločinu nacismu (plynová komora) a rozsahu v komunismu (přes šedesát milionů mrtvých), druh zvrácenosti duchů a duší manipulovaných oběma, domnívám se, že není třeba vstupovat do této nebezpečné diskuse a že je třeba odpovědět zcela prostě a rázně: ano, jsou stejně zločinné.

Ještě jen malý příklad pro ty, kdo si nejsou jisti, zda se fašismus liší od komunismu, a kdo první zaváděl masový teror. Dne 20. prosince 1917 na Leninův rozkaz nová sovětská vláda ustavila ČEKU, první komunistickou politickou policii. Byl to zvláštní orgán strany, pracující přímo pod Leninovým vedením. Předrevoluční politická strana Kadetů (konstitučních demokratů) byla rozpuštěna, menševici (sociální demokraté) a eseři ( sociální revolucionáři), byli pozatýkáni. Jedna frakce eserů, leví eseři, spočátku stála po boku bolševiků. Později, 17. července 1922 napsal Lenin dopis Stalinovi, nalezený a uveřejněný po mnoha letech:

"Soudruhu Staline!

V záležitosti deportace menševiků, národních socialistů, kadetů atd. z Ruska bych chtěl položit několik otázek, protože tato operace, která začala, než jsem odešel, ještě nebyla ukončena.

Bylo přijato rozhodnutí vymazat všechny N? Peškonov, Mjakotin, Gornfeld, Petriščev a další?

Co se mne týče, všechny deportujte. Jsou víc škodliví než sociální revolucionáři - protože jsou chytřejší.

Také A.N.Potresov, Izgojev a ostatní přispěvatelé "Ekonomistu" (Ozerov a mnozí další), menševici, Rozanov (lékař, vychytralý), Vidgorčik, (Migulov je podobný), Ljubov Nikolajevna Radčenko a její mladá dcera (říká se, že jsou nejzuřivějšími nepřítelkyněmi bolševismu). N.A. Rožkov (musí být deportován, nenapravitelný), S.A. Frank (autor Metodologie). Komise vedená Mancevem, Messingem atd. má dodat seznamy a několik set takových paní a pánů musí být deportováno bez milosti. Vyčistěme Rusko na dlouhou dobu!

To se musí udělat hned. Před koncem soudu s SR, ne později. Zatkněte několik set a bez oznámení důvodů - jděte pryč, dámy a pánové1

S komunistickým pozdravem

LENIN *)

---------------------------------------------------

*) New York Times 15. 6. 1992. Originální ruský text se mi bohužel nepodařilo najít.

--------------------------------------------------

Vyšetřovací metody Čeky, první komunistické politické policie a dalších organizací, které následovaly, GPU, NKVD, KGB, sledovaly jediný cíl: udržet moc jediné strany za každou cenu, i za cenu rozdrcení a zničení nevinných lidských bytostí. To byl trvalý jev.

K tomu ještě jeden citát z Leninova projevu, předneseného 3. dubna 1920 na IX. sjezdu RKS(b):

"Dobrý komunista je zároveň dobrým čekistou."

Za zločiny fašismu a komunismu jsou samozřejmě odpovědni především ti, kdo tuto zločiny páchali. Jsou za ně odpovědni i ti, kdo schvalovali zločinné zákony, organizovali jejich plnění, politicky je také zdůvodňovali, nabádali ke zločinům a schvalovali je. Mnoho lidí těmto zločinům tleskalo a dodnes je schvalují. Ti lidé jsou viníky.

Problém je ten, že zatímco nacistické koncentrační tábory byly uprostřed Evropy a po pádu hitlerovské Třetí říše byly osvobozeny spojeneckými armádami, ví se tedy o nich vše a jsou od té doby viditelné, tábory na Sibiři viditelné nejsou. A kdo tam byl, nepoví. Kdo tam nebyl, zdráhá se uvěřit obrovitosti zločinů.

Michal Reiman ve své knížce vydané v roce 2000 se pokouší najít rozdíly mezi fašismem a komunismem. Avšak rozdíly, které nachází, svědčí spíše ve prospěch fašismu. Podle něj

"Italský totalitarismus byl vnitřně členitější, ponechával více prostoru pro společenský a politický pohyb, nebyl vyhroceně nacionalistický a rasistický a měl četné rysy jevu regionálního. Nebyl vnitřně a mezinárodně vystaven tak velkým tlakům a zátěžím jako nacismus v Německu, neboť Itálie nepatřila mezi poražené země. Prokazoval proto - alespoň do té doby, než se stal válečným spojencem nacistů - větší pružnost v mezinárodních jednáních a jistou způsobilost ke kompromisním jednáním."

"Na rozdíl od komunismu si fašismus a nacismus nestavěly za cíl vybudovat zbrusu nové sociálně-ekonomické zřízení, ani paušálně vyvlastnit nebo vyřadit majetné společenské vrstvy."

Proto také ekonomická a společenská obnova po pádu nacismu byla o něco snazší než obnova po pádu komunismu. Také Alain Besançon říká, že v nacismu byl aspoň malý zbytek práva, i když určený k zániku. Nechci se tím zabývat, obětem fašismu, nacismu i komunismu jsou tyto rozdíly lhostejné.

Nacismus ušetřil podnikatele, velké, střední i drobné a proto za deset let po Druhé světové válce bylo Německo již celkem v pořádku. Obnovování demokracie v postkomunistické éře je mnohem těžší. Totalitní systém rozbil sociální strukturu společnosti mnohem důkladněji než nacismus a fašismus. Polistopadový systém musí proto nejen budovat nové demokratické instituce, musí se také zároveň zabývat otázkami nevyjasněného vlastnictví, inovace průmyslu a jeho odvětvového složení, opožděného vývoje produktivity práce, náporu investorů ze zemí, které měly aspoň čtyřicet let možnost racionálního vývoje, i mezilidských vztahů a poškození morálky za dob reálného socialismu. Patnáct let po pádu komunismu je ještě mnoho věcí nedobrých.




Další články tohoto autora:
Stanislav Reiniš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku