Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 28.1.2005
Svátek má Otýlie




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Proč se komunismus rozpadl?
 >EVROPA: Debata o smyslu, charakteru a budoucnosti EU ve Velké Británii
 >POLITIKA: Zelení v červných číslech
 >GLOSY: Bránění našince a Zbytečná hra
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Auta 3
 >POLITIKA: Daňově populistické dostihy
 >MÉDIA: Křivé zrcadlo skutečnosti
 >EVROPA: Proč „ANO“ evropské ústavě?
 >PSÍ PŘÍHODY: Pes a zimní pneumatiky
 >KEL MALE RACHAMIM: Páteční večer ke Dni památky obětí holocaustu
 >POLITIKA: Česká volební bajka
 >INTERNET: Jak jsem si zvykl na SPAM
 >ÚVAHA: Zdraví jen pro bohaté...
 >FEJETON: Jak jsem sháněla školku
 >PENÍZE.CZ: Jak zhodnotit víno, obrazy či známky?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
28.1. POLITIKA: Proč se komunismus rozpadl?
Stanislav Reiniš

Komunismus se nakonec rozpadl proto, že jeho základní myšlenky byly od samého začátku mrtvé. Přehlídka omylů skončila. Známý polský filozof Józef Maria Bocheński napsal:

„Bez nadsázky se dá říci, že lidské myšlení už řadu století nezažilo takové ponížení jako pod vládou marxismu.“

Některé omyly marxismu byly:

*že platnost zákonů dialektiky v přírodě i společnosti nebyla prokázána a je nulová;

*že učení o proletariátu a Marxovy a Engelsovy předpovědi vývoje společnosti neodpovídaly skutečnosti;

*že říjnová revoluce roku 1917 nebyla revolucí proletářskou;

*že vyloučení tržních mechanismů a jejich nahrazení formálními ekonomickými ukazateli zabrzdilo vývoj hospodářství.

Komunisté nemohou obviňovat nikoho jiného než sami sebe. Nedošlo k občanské válce, imperialisté nevrhli do země, nestřílelo se, revoluce byla mírná a dobromyslná, lidový hněv se nijak výrazně neprojevil. Nehořely sekretariáty strany.

Komunismus skončil, protože skončit musel. Byla to dlouhá a krvavá cesta nikam. Dál už se touto cestou jít nedalo. Komunisté rozložili a rozbili sociální strukturu společnosti. Přiblížili hospodářství úrovni rozvojové země. Zkazili, co mohli a pak odešli od moci. Zbyl po nich chudý národ v bohaté Evropě. Nechali jej, ať se sám o sebe postará. Nyní polistopadový systém kritizují, že se nedostává ze zuboženého stavu na evropskou úroveň dostatečně rychle a že nemá dostatek dobrých manažerů a politiků. Radí, jak by se mělo dělat to, na co sami neměli.

Svět není spravedlivý. Několik komunistů bylo potrestáno, ale nebylo jich moc a tresty nebyly vysoké. Mnozí ani potrestáni nebudou.

Bohužel, s pádem komunistické světové soustavy komunismus neskončil a není ještě zameten na smetiště dějin. Komunistický systém se podepsal na osudech všech lidí, kteří v něm žili. Sedmdesát let politického omylu v SSSR a čtyřicet let politického omylu u nás zanechalo nedobré dědictví. Každý byl aspoň trochu postižen.

Ctižádostivci, kteří se snažili vyniknout během vlády komunistů, se nezměnili a snaží se vyniknout znovu. Ti z členů strany, kteří včas pochopili, že systém padne, bleskově vplynuli do nového systému. Mnozí nostalgicky vzpomínají na doby, kdy se říkal vtip:

Dělníci předstírají, že pracují, a stát předstírá, že je platí.

Plakat však není třeba, mléko si lidstvo rozlévalo odjakživa a vždy se z problémů dostalo, proč hořekovat?

Omylem marxismu i leninismu bylo, že se ve vývoji společnosti snažily nalézat předvídatelné a nezměnitelné vývojové trendy. Kolo dějin se pohybuje vpřed nezávisle na lidech, říkali. Na jedné straně toto tvrzení bylo známkou jistého nedostatku vědomostí, na druhé straně mohlo dávat mnoha lidem téměř náboženskou naději na něco lepšího, co bude. Takové naděje není škoda, protože není založena na realitě.

Co nebo kdo vlastně dává dějinám smysl? Smysl dává dějinám každý člověk individuálně. Každý člověk vytváří dějiny. V tom je skutečná naděje. Dějiny jsou především dějinami myslících lidí. Vývoj společnosti je hromaděním větších či menších změn v různých úsecích života. Tyto změny ale nevznikají z Hegelovy Nejvyšší ideje, z Marxova Kola dějin nebo z činnosti jedné vyvolené společenské třídy. Každý den vznikají nápady, myšlenky, objevy, vynálezy, uskutečňují se a pozvolna nebo rychle mění svět. To se netýká jen výroby materiálních statků, ale i organizace společnosti, kultury, filozofie, vztahů mezi lidmi, opatření vlád a státních orgánů. Mohou být tyto nové myšlenky, měnící svět, omezeny jen na třídu proletářů, nebo vůbec na nějakou specifikovanou třídu? Zajisté, že ne, protože kdo je v procesu změn lidské společnosti ten nejdůležitější a schopný nahradit všechny ostatní, dělník nebo organizátor výroby, vynálezce, vědec, učitel, ošetřovatel starých, slabých a nemocných, spotřebitel nebo distributor, ten, kdo udržuje pořádek nebo ten, kdo vybírá daně a platí z nich silnice, výzkum a stavbu škol?

V rozvoji výroby a společnosti vůbec hlavním faktorem je lidské i vědecké poznání, přetvořené na praktické procesy. K využití vědeckých poznatků se dospívá díky aktivitě všech lidí, dělníků, ale také učitelů, finančníků, spisovatelů a právníků. Myslící lidé ve všech povoláních a sociálních skupinách používají nejen dosažených a známých výsledků a objevů vědy, ale i dalších, nových, vzniklých jejich vlastní vynalézavostí a vlastním myšlením. Proces lidského poznání a jeho prostřednictvím i proces přeměny společnosti závisí na hromadění výsledků činnosti milionů lidských myslí, reagujících na okolí a měnících svůj úsek skutečnosti. Každý přispívá svým způsobem k obrovské kolektivní životní zkušenosti, kterou lidstvo nahromadilo během své existence. Teprve tím se mění svět. Nechceme samozřejmě považovat psychologické faktory vývoje společnosti za jediné, ale po zhodnocení vlivu faktorů geologických, biologických, klimatologických, sociálních atd. jsou faktory nejdůležitějšími. To neznamená, že život společnosti se dá zredukovat na pouhé psychologické jevy ve vědomí jednotlivců.

Jestliže všichni mohou ke změnám společnosti přispívat, dá se velice obtížně předpokládat, že výslednice jejich aktivit bude mít jednotný, racionálně vytvořený směr. To bychom chtěli mnoho. Výslednicí konání jednotlivých lidí jsou dějiny, ve kterých se odráží racionální i iracionální jednání lidí, jejich emoce a podvědomé motivace.

Období, kdy lidem není dovoleno myslet a měli by jen poslouchat, patří k nejnešťastnějším obdobím dějin. Vždy budou existovat ve společnosti protichůdné tendence a různé názory. Jejich potýkání nedá vždy racionální řešení. V budoucích dějinách nečekejme klid. Klid nebude.

Filosof Karl Popper napsal:

"Pokud existuje něco jako růst lidského poznání, nemůžeme dnes předvídat, co budeme vědět zítra."

Toto je v přímém protikladu k teorii a praxi marxismu a leninismu.

Aby se mohla lidská touha měnit svět realizovat, potřebuje samozřejmě nejvyšší míru svobody, zaručenou systémem lidských práv, včetně práva podnikat a prosazovat své názory i proti nepřejícímu okolí. Z toho logicky vyplývá, že osobní svoboda a lidská práva nejsou jen teoretickou fikcí filozofů, ale především základní podmínkou pokroku a rozvoje současného světa. Člověk je pro společnost užitečný jen když může svobodně myslet a podle toho jednat.

Až toto vše soudruzi pochopí, svou stranu rozpustí.




Další články tohoto autora:
Stanislav Reiniš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku