Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 25.1.2005
Svátek má Miloš




  Výběr z vydání
 >BRAZÍLIE 4: Salvador neboli Bahia
 >EVROPA: Zaorálkovo euroústavní matení
 >EKOLOGIE: Další skandál na Šumavě - duhové psaní do Bavor
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Katolická církev ve vlastní pasti
 >SVĚT: Santorum
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Teď opravdu o tom sněhu
 >SPOLEČNOST: Výzkumné záměry problémy škol a ústavů neřeší
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Osvětim - velká čísla, malé příběhy
 > EVROPA: „Česká banánová realita“ a evropský kosmický program
 >PSÍ PŘÍHODY: Příroda má smysl pro humor
 >SPOLEČNOST: Naši Romové
 >EVROPA: EU ústava - rozhodně proti
 >REAKCE: Hospodaření organizace ADRA transparentní je!
 >KOMENTÁŘ: Koncentrace
 >PENÍZE.CZ: Rizika finančních trhů v otěžích

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
25.1. Z MÉHO PODKROVÍ: Katolická církev ve vlastní pasti
Albert Salický

V Madridu se v půlce letošního ledna sešla španělská biskupská konference. V průběhu jednání oznámil její mluvčí, že konference schválila použití kondomu jako prostředku v boji proti AIDS. Toto sdělení vyvolalo ve světě katolíků naprostý šok. Ten však rychle pominul, neboť již o 24 hodin později vzala konference své prohlášení zpět s odůvodněním, že použítí kondomů je v rozporu s morálkou.

Kdo změnu zařídil, je jasné - Vatikán se ihned nechal slyšet, že k boji proti AIDS musí sloužit výhradně cudnost a zdrženlivost. Kardinál Barragán, vatikánský ministr zdravotnictví, řekl, že je třeba chránit život a proti AIDS je třeba bojovat všemi prostředky, ale vždy v rámci principu cudnosti a bez sexuální nevázanosti.

Co vůbec vedlo španělské biskupy k tak odvážnému gestu? Pozadím jejich činu je spor s vládnoucími socialisty (PSOE), kteří v rámci kampaně proti AIDS kondomy doporučili. Tehdy se nechal generální sekretář a mluvčí biskupské konderence Camino slyšet, že předpoklad, že kondom chrání proti přenosu AIDS, je těžkou chybou. Po rozhovorech s ministryní zdravotnictví však svůj postoj změnil (!) a sdělil světu, že kondomy mají při integrální a globální kampani proti AIDS své místo. Což musel posléze opět, jak již bylo řečeno, odvolat.

Tyto kotrmelce vyvolaly ve Španělsku jakož i jinde tvrdou kritiku. Tupost se vrátila, znělo v parlamentu. Biskupové se na povel shora odvrátili od toho, co říká zdravý rozum. Deník El Pais napsal, že jsou Vatikánu principy sexuální morálky důležitější než lidské životy a způsob, jakým zavírá oči před nebezpečím AIDS, je nelidský.

Pouštět se do kritiky katolické církve je dnes snadné. Že církev nevychází ze zdravého rozumu je ostatně jednou z premis její existence, stejně jako její nedemokratičnost. A že je nelidská rovněž nikdo nepopírá – víme přece, že její království není z tohoto světa. Problémů a skandálů je víc než dost a obvyklá arogance, se kterou Vatikán své problémy velkopansky přechází, k uklidnění veřejnosti příliš nepřispívá. Stačí připomenout sexuální průšvihy rakouského pedofilního arcibiskupa Groera nebo nedávné události okolo homosexuálního pozadí a všeobecného chaosu semináře v St. Pöltenu, vrcholící odvoláním arcibiskupa Krenna, osoby spojující neschopnost a aroganci v takové míře, že proti němu stáli v semknutých řadách i jinak věrní rakouští katolíci.

Události okolo kondomů jsou díky sdělovacím prostředkům natolik přehledné, že ať už je člověk zaujatý pro tu či onu stranu, nebo nezaujatý, musí vidět, jak si katolická církev, vedená od reality již zcela odtrženým papežem, utahuje smyčku kolem krku. Čtenáře to může těšit (už zde byli dost dlouho, na smetiště dějin s nimi) nebo děsit (už nám zase chtějí vzít církev a nic nám místo ní nedat), ale přehlédnout to nelze. Soudný člověk by dokonce řekl, že o tom nelze nemluvit.

Jenže vatikánští profesionálové jsou zde stovky let a realitou se prostě nezabývají. Pro ně je aktuálně důležitější například blahoslavení válečného papeže Pia XII (přes všechna fakta o jeho smířlivosti s hitlerovským režimem) než dialog s vlastními věřícími. Ostatně jakýpak dialog - víru musíte mít! Přeloženo do čestiny, musíte být uvědomělí, soudruzi! A jak se takové public relations à la Vatikán dělají, předvedl nedávno vídeňský arcibiskup, kardinál Schönborn.

Ten nám totiž v rozsáhlém rozhlasovém interview vysvětlil, že je s katolickou církví vše v nejlepším pořádku. Pius XII může být blahoslaven, protože si dělal starosti o násilně adoptované děti z židovských rodin. Církev sama je pak vzorem pořádku a morálky. Samozřejmě přišla otázka prudce rostoucího počtů lidí, kteří z církve vystupují (přibývá jich každým rokem, zvláště v době skandálů). Zde jsme se dozvěděli, že je dnes jiná doba než byla dříve, kdy bylo možno lidi do církve nahnat pod tlakem. Ne že by pan arcibiskup (mezi řádky) ztracených časů litoval, ale už jen fakt, že se o tom zmínil, mi připadl dost cynický. Následovala kreativní a osvícená pasáž, totiž něco v tom smyslu, že bude asi přece jen potřeba se více věnovat komunikaci, protože lidé příliš podléhají světským vlivům. A když se ho redaktor zeptal, jak vidí skutečnost, že rekordní počty farníků opouštějí církev právě v jeho Vídni, učinil pan arcibiskup následujcí, téměř programové prohlášení:

Bůh, řekl kardinál Schönborn, může oslovit každého z nás. I mne kdysi oslovil a určil tak moji životní cestu. A tak jako oslovil mne, nic přece nebrání tomu, aby neoslovil i občany Vídně a neukázal jim cestu zpět do katolického společenství! Když jsem to slyšel, zatajil se mi dech. Nejdříve samozřejmě nad tím, jak se tento vysoce inteligentní a vzdělaný člověk vyhnul přímé odpovědi na otázku. Pak jsem ale o jeho výroku začal přemýšlet a řekl jsem si s podivem, to už je na tom katolická církev tak špatně, že se musí spoléhat na pomoc samotného Hospodina?

Salzburg, leden 2005




Další články tohoto autora:
Albert Salický

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku