Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 25.1.2005
Svátek má Miloš




  Výběr z vydání
 >BRAZÍLIE 4: Salvador neboli Bahia
 >EVROPA: Zaorálkovo euroústavní matení
 >EKOLOGIE: Další skandál na Šumavě - duhové psaní do Bavor
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Katolická církev ve vlastní pasti
 >SVĚT: Santorum
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Teď opravdu o tom sněhu
 >SPOLEČNOST: Výzkumné záměry problémy škol a ústavů neřeší
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Osvětim - velká čísla, malé příběhy
 > EVROPA: „Česká banánová realita“ a evropský kosmický program
 >PSÍ PŘÍHODY: Příroda má smysl pro humor
 >SPOLEČNOST: Naši Romové
 >EVROPA: EU ústava - rozhodně proti
 >REAKCE: Hospodaření organizace ADRA transparentní je!
 >KOMENTÁŘ: Koncentrace
 >PENÍZE.CZ: Rizika finančních trhů v otěžích

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
25.1. EVROPA: EU ústava - rozhodně proti
Jaroslav Teplý

Nemohu si odpustit pár poznámek k debatě, která momentálně probíhá o schválení ústavy Evropské unie mimo jiné i v Neviditelném psu. Podotýkám, že na nebezpečné následky možného schválení zde dostatečně upozornili např. Radim Valenčík (25.6. 2004 Poslední svobodné volby) a Edmont Dante (10.1.2005 Ústava EU - co s ní?). Základní námitkou je svěřit EU výlučnou pravomoc v některých oborech (zahraniční politika) a dát jí předem možnost rozšířit tuto výlučnou pravomoc i na jiné oblasti. Tomu se říká bianco šek a tím by měla diskuse skončit. Nemusíte se dále o ústavu zajímat, obsahuje-li takové ustanovení. Na ústavu pohlížejí totiž zcela rozdílně velké a malé státy. Bude-li mít velký stát chuť využít ústavy ve svůj prospěch, bude uvažovat jen o tom, co musí nabídnout nebo aspoň slíbit jako protihodnotu příležitostným potenciálním koaličním partnerům, s kterými by svůj plán prosadil. Malý stát např. s třemi procenty hlasůi musí být stále ve střehu, aby se nestal obětí takových akcí. Jasné náznaky jsou příležitostně vidět např. z chování francouzského presidenta Chiraca.

Z mého hlediska měli bratři Poláci v EP pravdu s plakátem "Marx a Lenin by hlasovali pro evropskou ústavu" a transparentem " Ústava je smrt Evropy" . Před několika lety jsem se totiž obrátil na dva holandské poslance EP s memorandem, ve kterém stojí doslova "Podle mého názoru by měla EU dávat ohromný pozor a opatrně manévrovat, aby neusedla na židli, na které seděl Sovětský svaz desítky let". (NP 7.1.2002 EU a my), což je obsahově ekvivalentní názorům části polské representace, ale také názorům různých českým autorů v zahraničí i doma a také známého sovětského disidenta Bukovského, žijícího dnes ve Velké Britanii (NP 2.4.2003 Referendum o vstupu ČR do EU)

Již při diskusi před referendem o vstupu ČR do EU prohlásil náměstek ministra zahraničí Alexander Vondra (MF Dnes, 19.4.2003), že četl jen výtah rozsáhlé smlouvy o přistoupení k EU a že necítí potřebu si ji přečíst celou. Řekl: "Rozhodně bych nikomu nedoporučoval tu smlouvu číst. Je totiž napsaná tím bruselským byrokratickým jazykem, který by spíš leckoho mohl odradit od účasti v referendu nebo od kladného hlasování." To byl skutečně unikátní druh doporučení. Kupujete třeba byt? Nečtěte kupní smlouvu, mohla by vás odradit od koupě. Západní organisace spotřebitelů průběžně doporučují veřejnosti, aby při uzavírání smluv jmenovitě s finančními podniky a organisacemi věnovala maximální pozornost textu vytištěného drobným písmem.

Je to však možné v případě ústavy? Základní dokument v české versi má 353 stran, první příloha dodatečných protokolů 382 stran, dohromady 735 stran (nepočítám závěrečnou přílohu - 121 stran) s nepřeberným počtem pasáží, které je možno interpretovat různým způsobem nebo které otvírají možnost k posunu nám nepříznivým směrem nebo jsou už jednoznačně "přibité" v oboru, kde o jednotě názoru mezi členskými státy dosud nemůže být ani řeči (jednotná zahraniční politika). .

Dokument, který se vlastně nedá ústavou v obvyklém slova smyslu nazvat, je zcela jistě "zaminován" neúmyslnými nebo i úmyslnými skrytými "padáky" a mezerami a neprošel skutečnou podrobnou odbornou analysou v členských státech a je snad právě proto předkládán honem honem k rychlému bianco schválení.

Celý postup s ústavou odporuje zdravému rozumu. Je ho možno si představit tak, že ústava předkládá jakousi pevnou matrici člena EU, do které se každý člen EU musí napasovat. Co mu přebývá, to se odsekne, čeho se mu nedostává, natluče se tam kladivem.O něco podobného se už západní levičáci pokusili v Kosovu a zcela zkrachovali.

Jan Rychlík z Masarykova ústavu AV ČR tehdy přesně vystihl proč. Napsal v LN 30.6.1999, že"...Multietnická Bosna stejně tak jako multietnické Kosovo jsou v nejbližších letech utopií. Multietnická demokratická společnost funguje jen tam, kde obyvatelstvo sdílí společné hodnoty, které jsou dostatečně silné, aby překlenuly etnické rozdíly.. Aby tomu tak bylo, je nutná existemce silné střední třídy a dostatečně dlouhý společný historický vývoj, který vede k tomu, že dějinné události jsou většinou obyvatelstva vnímány stejně…"

Chce snad někdo tvrdit, že většina obyvatelstva všech členských států Unie vnímá soudobé dějinné události a politiku Bruselu stejně? Nebo že je možno to stejné vnímání lidem jednoduše natlouct do hlavy pomocí několika paragrafů ústavy, které dohromady nikdo ani nečetl, a tím, že se legalisuje snadno a rychle evropský ministr zahraničí a jednotná evropská zahraniční politika?

Nejde tady jen o nás. Pokud bude v nějakém členské státě referendum, budou v něm hlasovat lidé, kteří budou pod tlakem propagandy EU, financované jimi samými jakožto daňovými poplatníky, lidmi, kteří si z větší části možná neuvědomí dosah kladného rozhodnutí. Hlasováním proti přijetí ústavy se nedá nic pokazit a proti zastrašování je třeba se energicky postavit. Že EP přijal ústavu velkou většinou, nemohlo nikoho překvapit, protože pravomoc parlamentu podle ústavy by stoupla. Doposud byl evropský parlament jakousi velkou luxusní trafikou pro odkládání politiků, kteří z nějakých důvodů doma překáželi nebo pro politiky, kteří šli za klidnějším a luxusnějším životem - parlament měl celkem nepatrnou pravomoc. Mimo to nadnárodní pravomoc je stále dost lákavá pro velké národy, které se tak mohou snáze dostat těm malým na kobylku. Takové chutě je hned tak nepřejdou, aspoň dokud neodejdou ze scény starší generace.

V každém případě nějaká struktura pro další vývoj už existuje (Nice) a je třeba získat delších praktických zkušenosti, aby se zjistilo,jak to funguje, co se dá dělat a co ne. Mimo to by se pak pozornost mohla soustředit tam, kde je toho nejvíc zapotřebí, a to je překonávání velkých hospodářských rozdílů mezi starými a novými členy EU. Jestliže se dnes píše v tisku, že se na úroveň těch slabších starých členů můžeme dostat za 25 let nebo ani to ne, pak jsme kolonií, při čemž je ovšem třeba nezapomenout na to, že kolonií hlavně díky polistopadovému postsocialistickému režimu Made in CZ.

Aby se zabránilo dalším možným propadům, je potřeba značné opatrnosti při podepisování potenciálně velmi nebezpečných dokumentů. Jak na příklad upozornil Jan Macháček v MF Dnes 2.12.2002 (Čím hrozí konvent EU?), je možno očekávat velký tlak na tzv. celounijní harmonisaci korporační daně, jinak řečeno zavedení minimální výši daně z zisku firem, což prosazují především Itálie, Německo a Francie, což je z jejich hlediska celkem pochopitelné. Jen je třeba, aby tyto národy pochopily, že jednotné zdanění je možno zavést mezi rovnocennými partnery a těmi nová desítka členů není a dlouho nebude, pokud vůbec někdy bude, což znovu vysunuje do popředí problematičnost vstupu "desítky" do EU. Daňové výhody pro investory je momentálně snad jediná naše možnost jak přilákat cizí investice, když vlastní prostředky a zdroje byly prostě probenděny.

Závěrem pilulka pro uklidnění. Pascal Lamy je bývalý komisař EU pro obchod. Byl dlouhou dobu úspěšným vyjednávačem nejprve Francie pak EU ve Světové organisaci pro obchod (WTO). Získal si i respekt partnerů či spíše protivníků svou schopností i ve složité situaci nalézat styčné body, ze kterých je možno vycházet na cestě k nějaké dohodě. Je zřejmé, že musel mít rychlý postřeh a odhad, čeho je možno dosáhnout a kde a na čem se dá ztroskotat. Zahlédl jsem ho nedávno ve francouzské televisi, kde mu byla položena otázka, co soudí o ústavě EU. Zřejmě do toho dílka už nahlédl a bez váhání odpověděl, že je v krátkodobém výhledu rozhodně proti a ve střednědobém výhledu je to zatím nejasné či pochybné, to už si doslova nepamatuju. Podotýkám, že je členem francouzské socialistické strany, která podporuje přijetí ústavy, i když někteří její význační členové jako Laurent Fabius jsou proti.

Takže Vám nabízím alternativu: místo, co byste se pokoušeli prokousat tím sáhodlouhým, zcela nehomogenním textem ústavy, uvažte, že socialista Lamy zná dobře EU a dlouhá léta se aktivně zúčastňoval mezinárodních jednání, kde stály proti sobě státy velké a silné a státy menší či slabé. Zahloubejte se pak nad tím, co ho asi vedlo k tomu, aby ústavu v současné situaci odmítl.

24.01.2005


Další články tohoto autora:
Jaroslav Teplý

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku