Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 26.1.2005
Svátek má Zora




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Režim se mění v dým
 >DROGY: Kalouskova slivovička
 >EVROPA: Jakpak bude u nás doma aneb Po přijetí euroústavy
 >PRÁVO: Švarcsystém jako fenomén
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Kimova hra
 >POLITIKA: Politické skloňování - od přítele k nepříteli
 >GLOSA: Školy a úředníci
 >EVROPA: Demokracie jako řemen
 >POLITIKA: Bambini di Minsk
 >PSÍ PŘÍHODY: Kterak Ljubu málem šlak trefil
 >ZVĚROKRUH: Vodnář (2)
 >POLITIKA: Sobotka si spletl stranu
 >ZÁBAVA: Zrádná paštika
 >EVROPA: 3x o Češích a Evropě
 >PENÍZE.CZ: Navýšení cílové částky vás může přijít draho

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
26.1. PRÁVO: Švarcsystém jako fenomén
Zdeněk Holásek

Poté, co nabyl účinnosti nový zákon o zaměstnanosti, se rozpoutalo nové kolo tu méně a tu více vášnivých diskusí kolem ust. § 13 nového zák. č. 435/2004 Sb. Trochu se zapomnělo, že omezení tzv. švarcsystému již obsahoval několikrát novelizovaný původní zákon o zaměstnanosti č. 1/1991 Sb., avšak jak podnikatelské subjekty, tak i orgány státu se celkem rozumně rozhodly toto nesmyslné ustanovení ignorovat a nevěnovat mu větší pozornost. Tím je zřejmé, jaký je můj názor na zákaz najímat si práci od osob, které jsou samostatně výdělečně činné, mají živnostenský list (anebo jiné oprávnění opravňující k podnikání) a nikoho dalšího již nezaměstnávají v pracovním poměru. Nezvykle agresivní mediální kampaň vedená především exekutivou, vynesení tohoto tématu jako jeden z trumfů vlády potažmo ČSSD v boji za svatá práva občanů nechat se někým zaměstnat v pracovním poměru je dalším důkazem toho, že socialisty řízená vláda je plně v zajetí starých dogmat a hodlá bránit občany i tam, kde o to do značné míry ani nestojí. Socialisté prostě trpí obsedantní odborářskou představou, že jednotlivec chce být chráněn státem proti zlým zaměstnavatelům, kteří nejsou ničím jiným než vykořisťovateli, a touží především po tom být zaměstnáni. Navíc trpí závažnou iluzí o tom, že najímaní samostatně výdělečných osob mimo pracovní poměr vede apriorně ke snižování výnosů z daně z příjmů.

Jisté je, že okamžikem, kdy padl bolševický režim, který považoval podnikání za zločin, začali podnikaví lidé všeho profesního zaměření rychle zajišťovat tzv. registrace, které byly později nahrazeny živnostenskými listy a začali s podnikáním. A od počátku začal fungovat švarcsystém v široké míře a vím o tom ze své praxe své. Je mylné připisovat autorství panu Švarcovi, je však jisté, že on jej nepochybně používal v naprosto nebývalém rozsahu a dovedl jej tak k jisté dokonalosti. Tento způsob najímání pracovní síly je výsledkem vzájemného působení sil, jedněch tlačících na to získávat práci a zajišťovat si prostředky k živobytí a druhých, směřujících k optimalizaci zisků, daňové zátěže a zjednodušení zaměstnanecké agendy. Poměr těchto sil není konstantní, takže někdy je nabídka vyšší tu na té a tu na oné straně, výsledkem však je, že práci tak získá (a tím i zdroje příjmů a daní) větší počet lidí, než když bude jedinou cestou uzavření pracovní smlouvy, neboť náklady na pracovní sílu v ČR jsou enormní a tak zaměstnávání v pracovním poměru znevýhodňují. Jak se obecně ví, švarcsystém se provozuje již druhé desetiletí tu více, tu méně, ale - jak raději sociální inženýři všeho druhu přehlížejí - švarcsystém se nestal v privátní sféře fenoménem, který by vytlačoval pracovní poměr z trhu práce. Ostatně, statistiky ČSÚ jsou poměrně výmluvné a zaměstnávání lidí v pracovním poměru je převažující formou ekonomického zapojení obyvatelstva na trhu práce. Že outsourcing formou podnikání v obchodních vztazích zvyšuje mobilitu pracovních sil nikoho ze svatých bojovníků za pracovní poměr nezajímá a jediným důvodem, pro který se znovu stalo z boje proti švarcsystému téma dne a mantra ochránců pracovního poměru všeho druhu je zájem fisku na příjmech z daní z příjmu ze závislé činnosti. To ovšem nemůže být žádný důvod pro porušování Ústavy ČR.

Není sporu o tom, že skutečně nezanedbatelné procento práceschopné populace v ČR nemá chuť, odvahu anebo ani schopnosti podnikat a jsou rádi a vděčni za možnost pracovat v zaměstnaneckém, tedy pracovním poměru se všemi důsledky, které to pro ně má. Není ale také sporu o tom, že stejně nezanedbatelná část naopak po žádném pracovním nebo obdobném poměru netouží, protože chtějí být samostatní a spatřují v tomto způsobu obživy jedinou cestu. A někteří práci v pracovním poměru prostě sehnat nemohou a tak se pustí do živnostenského podnikání jaksi z nutnosti (takové známe všichni). Je to pořád lepší, než aby se staly klienty státu, docházející si pro podporu v nezaměstnanosti. Avšak tady nastupuje zákon o zaměstnanosti se svým donucovacím ustanovením, že "právnická nebo fyzická osoba je povinna plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce." Zákon, který dále stanoví výjimky, pak v § 13 odst. 3 písm. c) ve spojení s odst. 4 říká, že plnění "běžných úkolů" může svěřit fyzická nebo právnická osoba "jen zaměstnavateli, který má činnosti (úkoly), které mu mají být svěřeny, zahrnuty v předmětu své činnosti a bude je zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovněprávních vztazích podle zákoníku práce." Tuto právní úpravu nutno považovat za protiústavní, protože Listina základních práv a svobod nejen že nestanoví právo na práci ani povinnost pracovat, pouze stanoví, že "Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost" (čl. 26 odst. 1). Listina sice dále praví, že "zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činnosti" (čl. 26 odst. 2), ale použitá dikce "určitých povolání nebo činností" nedovoluje zákonu stanovit omezení obecně pro všechny činnosti, jak činí zákon o zaměstnanosti, protože tím brutálně omezuje právo na podnikání a svobodu občanů rozhodovat o svém osudu a formě pracovního zařazení na trhu práce.

Jak se u legislativců bez ohledu na pohlaví, náboženství a rasu stává pravidlem, je § 13 zákona o zaměstnanosti navíc špatně formulován a protože MPSV ČR muselo čelit velkému množství dotazů, dne 12. 1. 2005 vydalo na svém serveru www.mpsv.cz tiskovou zprávu, kterou podepsala Kateřina Beránková, tisková mluvčí MPSV. V něm po krátkém úvodu je stručná citace § 13 zákona a potom se uvádí cituji doslovně:

"Paragraf 13 zákona o zaměstnanosti, stejně tak jako tomu bylo do 30. září 2004, umožňuje OSVČ, které budou uskutečňovat dílčí dodávky pro objednatele, aby tyto dílčí dodávky zajišťovaly samy. Předpokladem je, že se skutečně jedná o obchodní vztah, tedy nikoli o zastřený pracovněprávní vztah. Laicky řečeno (sic!!!), pokud stavební firma uzavře obchodní vztah například s klempířem, nemusí klempíř na provedení práce zaměstnávat jiného klempíře. Pokud ale bude chtít vedení supermarketu po svých pokladních, aby pracovaly na základě živnostenského listu - bude tento postup protizákonný." Konec citace.

Panečku, to je sofistika, klempíř ano (například), zedník možná, pokrývač snad taky, mačkář skla nebo chlap u rumplovacího bubnu možná ano, ale možná ne, zámečník - ten určitě, pokladní v supermarketu ani náhodou, prostě jak tisková mluvčí anebo jiný vykladač zákona v oficiálním výkladu zákon nezákon moudře určí a napíše; případně ad hoc ve správním řízení rozhodne. Právní úprava, je-li špatná, nemůže vést k ničemu dobrému a také nevede. Pokračuje seriál právních paskvilů, neústavností, nejistot pro podnikající subjekty, jistot pro korupčníky všeho druhu. Kdo byl v armádě tak ví, že se tomu říkalo "pakárna".

Takže Medvěd Brtník ve svém nedávném skeči v NP fabuloval v souladu s prokazatelnou realitou.

Dr. Zdeněk Holásek




Další články tohoto autora:
Zdeněk Holásek

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku