Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 27.1.2005
Svátek má Ingrid




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Obyčejní lidé
 >BRAZÍLIE 5: Kubíčkovo hlavní město
 >ÚVAHA: Pekárková jako posel netolerance
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Co všechno nevíme o 20. století - Dobytí severního pólu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Na dotek
 >SVĚT: V kaňonech Utahu (8)
 >ÚVAHA: Dost nesmyslná lokomoce aneb Supi, kojoti, slepice, naše vláda a EU
 >FEJETON: Petice
 >PSÍ PŘÍHODY: Do zimy bez galoší
 >ÚVAHA: Katolické morální učení a sekulární myslitelé
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Průzračná čísla
 >POVÍDKA: Zkoušky a pokušení
 >MÉDIA: Český rozhlas si připomene den holocaustu
 >EKONOMIKA: Zveřejňování výsledků amerických firem pokračuje
 >PENÍZE.CZ: Do světa na pojištěnou zkušenou

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  >>  Literatura  
 
27.1. POVÍDKA: Zkoušky a pokušení
Jeanne Hornová

Prolog: V životě vás může potkat zkouška, která přináší oběti, bourá jistoty a otřese i základy lásky, avšak není nad lidské síly.

Lucie naštvaně praštila o stůl svazkem klíčů. "Zase žádná odpověď, já se na to vybodnu!"
"To snad není možný, vydali ti to vůbec?" podivila se Jana.
"Snad nejsem debil, podívej se na Seznamku, máš to tam černý na bílým," nedala se Lucka.
"Asi na ten net nechoděj' ti správní chlapi nebo je ten inzerát blbě napsaný".
"Jak blbě, co by ještě takový, co si chce jen užít, chtěl. Mě akorát zajímá jeho zdravotní stav. Zda je svobodnej nebo ženatej, prachatej či zadluženej, jde mimo mě. Chci jen to dítě, pak už mě nebude zajímat a já nemusím zajímat jeho!"
"No právě, to z toho inzerátu přímo vyzařuje. Vypadáš jako lovkyně spermatu! A pánové jsou opatrní, co kdyby sis to časem rozmyslela a chtěla alimenty. A nějakýmu hospodskýmu povaleči přece nedáš, to by se ti mohl taky narodil dement," rozvíjela filozofii Jana.
"Tak to zkus vymyslet ty, když jsi taková bedna!" ztrácela nervy Lucka.
"A víš, že jo, to přece není možný, když chtějí dvě ženský spolu vychovávat dítě, aby něco nevymyslely. Když ten inzerát nevyšel tobě, tak to zkusím já a uvidíme."

Už za týden jako dva spiklenci prohrabávaly seznam možných adeptů potencionálního otce dítěte. Do užšího kola postoupilo čtyřicet příslušníků silnějšího pohlaví. Tajemství úspěchu tkvělo totiž v tom, že Jana do inzerátu nesdělila svůj požadavek tak natvrdo. Pár větami oznámila, že hledá nezávazně milence k příležitostným schůzkám a nechce na současném stavu nic měnit.

"Tak to jsem teda zvědavá, kdo bude ten šťastnej," poznamenala bezradně Jana
"Máš nůžky?" zamyslela se Lucka
"Prosím tě, já se tady tejrám kdo a co, a ty si snad budeš dělat manikúru," odfrkla napruženě Jana.
"Houby manikúru, odpovědi rozstříháme a ať rozhodne los," usmála se vítězoslavně Lucka a o deset minut později vytáhla lístek s nápisem "Vojtěch"
"Tak to tedy zkusím, není možný, aby na trochu ženský lsti nezabral, a taky se neřadím do kategorie šeredek," snažila se duševně připravit Jana
"Jo a ještě jednu radu do života Janíí. Nedávej mu hned na prvním rande. Ono by to nemuselo vyjít a ještě by si myslel, že jsi nějaká davajka a na další akci podobného ražení už nemám sílu."

S třesoucí rukou vyťukala Jana několik polopravd na uvedenou emailovou adresu. Odpověď obdržela již na druhý den a po několika nezbytných oficialitách se domluvila s protějškem na schůzce. Vojta rozptýlil její obavy, nebyl to ani šeredný, ani sexem posedlý jedinec. Působil kamarádsky a Jana ho tak i brala, tedy v duchu. Naoko. Dávala mu najevo, že ji sexuálně přitahuje. "Ach jo, kdybychom mohli být jen kamarádi," pomyslela si v duchu, ale pak si vzpomněla na své "poslání". Než přešel jejich vztah do intimního, sblížení trvalo cca měsíc. Jana se duševně připravovala na "ty nezbytnosti", jak to s Luckou nazvaly. Trochu se jí zdálo, že přítelkyně, žárlí, ale proč vlastně, vždyť to nedělala jen kvůli sobě, ale taky pro ni. To že jeho city k ní překračují stanovenou mez, nebrala příliš vážně.

"Kde jsi byla tak dlouho? To zase s tím…." Zeptala se Lucka. S takovým opovržením, že nedokázala vyslovit ani jeho jméno.
"Ne a už se nerozčiluj, mám pro Tebe něco, co by tě mohlo zajímat," řekla a triumfálně praštila na stůl těhotenským průkazem.
"Jé, ty budeš mít mimčo, né, my budeme mít mimčo!", zavýskala Lucie " Ten tvůj Casanova to doufám neví, předpokládám, že mu dáš hned zítra kopačky," ujišťovala se přítelkyně o svém postavení.
"Zavolám mu, nechci ho vidět. Asi jsem na pravdu moc velký zbabělec," usmála se smutně Jana.

Vojtěch nechápal, proč ta perfektní holka, se kterou se po tři měsíce cítil jako v ráji, která měla vždy pochopení pro jeho problémy doma i ve firmě najedenou o něj ztratila zájem. Kdyby v tom byl jiný mužský, tak by se mu odcizovala, ale nic takového jeho citlivý vnitřní barometr nezaznamenal. Nejdříve se pokoušel telefonovat, ale zjistil, že změnila číslo, emaily, které jí posílal mu vracela zpět .Teprve teď si uvědomil, že nezná adresu ani sídlo firmy, kde pracovala, neboť nic konkrétního neřekla a otázky, které jí kladl vždy brilantně odrazila.

Po čtyřech měsících vzdal pátrání a začal z počítače mazat emaily, které mu ji připomínaly. Náhle narazil na adresu, která sice obsahovala její jméno, ale za zavináčem provokativně svítilo jméno firmy. Zajásal. Chybička se někdy vloudí a tohle byla celkem příjemná chybička. Teď už byla jen otázka okamžiku najít příslušné webové stránky a vypátrat tajemnou úřednici finančního úřadu. Během několika minut nastartoval auto a zastavil před prosklenou budovou..Úřední hodiny, neúřední hodiny, dostal se dovnitř. A rozpačitě zaklepal na kancelář se jménem, které dobře znal. Jana se s vytřeštěným pohledem snažila zakrýt klenoucí se bříško.

"Jano, proboha, proč jsi mi neřekla, že jsi těhotná?" vyhrkl zděšeně
"Nechtěla jsem ti komplikovat život. Máš ženu, čerstvě splacený domek a pracuješ ve firmě jejího otce, tak co by to řešilo. A na potrat bych nešla. Takhle to je lepší pro nás pro oba."
"Takhle to je lepší pro nás pro oba? Další klišé z tebe nevypadne? A taky jsi věděla, jak po dětech toužím. Klidně bych se s Lenkou rozvedl, už několikrát jsem ti říkal, že náš vztah je formální. Tebe mám rád a navíc čekáš dítě. Moje dítě. Pane Bože, jak jsi mohla být tak sobecká a vynechat mě."
"Mám k tomu své důvody, které nikdy nepochopíš. Nech mě být a zapomeň. Prosííím."
"Co tomu dítěti nabídneš sama, dítě potřebuje otce..."
"A to jako proč?" snažila se získat převahu Jana.
"Podle tebe není normální, aby dítě vyrůstalo v úplné rodině?!"
"Ukončeme tu slovní přestřelku, stejně s tebou žít nebudu a nemohu."
"Třeba změníš názor, promysli si to, s odstupem času se na to budeš dívat jinak," řekl smutně Vojtěch a tiše zavřel dveře.

Jana si během svého těhotenství stále více uvědomovala, že by dítěti nebylo příjemné, kdyby se mu ve škole smáli, že má dvě mámy a později by mu musela vysvětlovat pojem, jakým ji označovalo okolí - "lesba". Sama vyrůstala bez otce a toužila po někom, s kým by mohla jít třeba chytat ryby, pod stan nebo na horský výlet. Máma byla spíše společenský typ a postupem času se k obrazu matky měnila i ona. Na druhé straně se nedokázala smířit s představou, že by měla žít s mužem.

Lucie chápala její zamlklost jako nutné zlo, které může provázet těhotenství, Vojta se objevoval stále častěji u jejich dveří. Nemluvil, jen se smutně díval a mlčel. Čekal.

Konečně nastal den, kdy Janu odvezli do porodnice. Lucie trpělivě čekala v místnosti pro příbuzné a čekal tam i Vojta. Ani jeden nevěděl, že čekají na totéž miminko. Netušili, ani to, co se odehrávalo v Janině duši.

Odpovědnost, která padla na Janu, byla skličující, jenže jak se rozhodnout správně? Jak měla rozhodnout o budoucím životě dítěte, u kterého neuvedla jméno otce? Rozum jí velel žít s Vojtou, srdce a city ji táhly k Lucii. Vzpomínka na touhu po otci a normálním životě bez přetvářky ji přivedla k myšlence a jediné možnosti, snad kompromisu., i když plném bolesti.
"Všechno bylo, špatně, neměla jsem právo zneužít Vojtu, neměla jsem na to nikdy přistoupit." Hlavou jí bleskl název známé povídky "Vyšší princip". Takže z hlediska vyššího principu… Ne, nepřipadalo ji to jako klišé. Rozhodla se dát dítě k adopci.

Vojtěch to snad pochopí a Lucie… snad časem odpustí.


Další články tohoto autora:
Jeanne Hornová

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku