Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 27.1.2005
Svátek má Ingrid




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Obyčejní lidé
 >BRAZÍLIE 5: Kubíčkovo hlavní město
 >ÚVAHA: Pekárková jako posel netolerance
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Co všechno nevíme o 20. století - Dobytí severního pólu
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Na dotek
 >SVĚT: V kaňonech Utahu (8)
 >ÚVAHA: Dost nesmyslná lokomoce aneb Supi, kojoti, slepice, naše vláda a EU
 >FEJETON: Petice
 >PSÍ PŘÍHODY: Do zimy bez galoší
 >ÚVAHA: Katolické morální učení a sekulární myslitelé
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Průzračná čísla
 >POVÍDKA: Zkoušky a pokušení
 >MÉDIA: Český rozhlas si připomene den holocaustu
 >EKONOMIKA: Zveřejňování výsledků amerických firem pokračuje
 >PENÍZE.CZ: Do světa na pojištěnou zkušenou

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
27.1. SVĚT: V kaňonech Utahu (8)
Jiří Ondráček

Už po dvou kilometrech po sestupu do nehlubokého kaňonu jsem na jeho severní straně spatřil pod převisem první shluk kamenných obydlí. Přesně ve stavu, v jakém je zanechali jejich indiánští obyvatelé ze skupiny Anasazi, když místo, vlastně celou oblast, opustili kvůli déletrvajícímu suchu někdy před 800 lety. Všechno bylo na místě, včetně dřevěných podpor, které díky suchému vzduchu nevypadaly vůbec tolik staré.

Kaňon ve kterém jsem se nacházel se jmenuje Mule Canyon, jeden z mnoha na stolovité planině v jihovýchodním koutě Utahu, oblasti bohaté na rozličné památky po starých zašlých kulturách. V příštích šesti kilometrech jsem tam narazil na ještě několik dalších staveb. V takových místech si připadáte jako v přírodním museu, jenom s rozdílem, že tam není žádný průvodce nebo dozorce. Z vlastní zkušenosti bych řekl, že právě ta důvěra, svěřená individuálním návštěvníkům, zvyšuje osobní odpovědnost zanechat každý kamínek na svém místě pro potěchu těch, co přijdou po vás, i pro budoucí výzkum. A že tam jsou věci k vidění. V takovém Grand Gulch, což je celý komplex kaňonů kousek dál na jihozápad, můžete chodit třeba celý týden, přitom každou chvíli narazit na pozůstatky věcí prozrazujících a dokreslujících způsob života jejich starých obyvatel. Uvidíte tam spoustu střepů ze zdobených vypalovaných nádob, zbytky lýkových sandálů, kamenné hroty, dokonce i malé obrané kukuřičné klasy. Máte-li dobré oko a trochu štěstí, můžete být prvními po tisíci letech kdo spatří křovím zakrytý petroglyf vyrytý do skalní stěny neznámým umělcem, který se možná právě vrátil z úspěšného lovu a chtěl se podělit o svoje pocity.

Na noc jsem se utábořil na samém jižním okraji této vyvýšené planiny, s dokonalým výhledem. Hluboko dole zleva se rozprostíralo Valley of Gods, Údolí bohů, vpravo kroutící se Colorado River, a přímo přede mnou, ovšem ve velké dálce, se rýsovaly kamenné věže Monument Valley. Místa, které představuje esenci amerického Jihozápadu víc než cokoliv jiného, a právem. Mnoho filmových westernů bylo natočeno právě zde. Z westernových hrdinů stačí připomenout jedno jméno za všechny: John Wayne.

Právě tam vedla moje další cesta. Zde už začíná rozsáhlá indiánské rezervace, pokrývající z části další tři státy – Arizonu, New Mexico a Colorado - a je obývána hlavně Indiány kmene Navajo [navahou]. Na vysvětlenou – Indiáni, kterým se dnes politicky korektně říká Native Americans, se mohou usadit kdekoliv se jim zlíbí, nikdo jiný ale nemá právo žít na jejich rezervaci.

Jak se přibližuji k Monument Valley, úchvatné panoráma kamenných věží mi roste před očima, bohužel narušované občas ohyzdnými pouťovými stánky Indiánů prodávajících vesměs nevkusné laciné cetky s indiánskými motivy, vyrobené kdesi na Filipínách nebo v Číně.

Na noc jsem zajel do indiánského kempu daleko od silnice, na výběžku s prvotřídním výhledem na blízké věže kolem. Ideální místo. Při zapadajícím slunci bylo zajímavé pozorovat jak se stín krajiny začínal pohybovat po věžích nahoru, aby je nakonec pohltil a rozprostřel pokrývku noci. Ráno ještě za šera začalo být živo. I já byl připraven pozdravit první sluneční paprsky rudého slunce, zvolna stoupajícího v mezeře mezi kolmými rameny nejbližší věže.

Navajové tradičně považují tato místa za posvátná. Za poplatek je možno vydat se na okružní jízdu mezi věžemi po jediné vyznačené prašné cestě. Do jiných zajímavých míst blíže k věžím je nezbytné najmout indiánské průvodce.




Další články tohoto autora:
Jiří Ondráček

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku