Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 28.1.2005
Svátek má Otýlie




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Proč se komunismus rozpadl?
 >EVROPA: Debata o smyslu, charakteru a budoucnosti EU ve Velké Británii
 >POLITIKA: Zelení v červných číslech
 >GLOSY: Bránění našince a Zbytečná hra
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Auta 3
 >POLITIKA: Daňově populistické dostihy
 >MÉDIA: Křivé zrcadlo skutečnosti
 >EVROPA: Proč „ANO“ evropské ústavě?
 >PSÍ PŘÍHODY: Pes a zimní pneumatiky
 >KEL MALE RACHAMIM: Páteční večer ke Dni památky obětí holocaustu
 >POLITIKA: Česká volební bajka
 >INTERNET: Jak jsem si zvykl na SPAM
 >ÚVAHA: Zdraví jen pro bohaté...
 >FEJETON: Jak jsem sháněla školku
 >PENÍZE.CZ: Jak zhodnotit víno, obrazy či známky?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Školství  
 
28.1. FEJETON: Jak jsem sháněla školku
Jarka Pavlíková

Posledním impulsem, abych se do toho pustila, byl ledový tón sestřičky na rentgenu, když jsem se podruhé přeobjednávala s vysvětlením, že mi zrovna nikdo nemá čas hlídat dítě.

I řekla jsem sama sobě: „Ty huso! Moudří zákonodárci ti povolují dávat dítě na pět dní v měsíci do školky a ty toho nevyužíváš.“ A vydala jsem se hned druhého dne zapsat malého do školky. Nebyly sice dny zápisů, ale s rentgenem jsem tak dlouho čekat nemohla a zašla do nejbližší školky. Ředitelka školky na mě pohlédla v rozpacích: „Mohu vás zapsat jen do čekací listiny a jste v pořadí dvanáctí.“ Nu což, zkusím vzdálenější školku.

Poté, co jsem oběhla školky v ulici Č., ulici A., ulici V. a ulici B., mi ztuhl úsměv na tváři.“Jenomnapětdnívměsíci! Vážněnemátemísto?“ Což naše sídliště neslyšelo o tom, že je populační krize? Pravda, jednu školku proměnili na Dům dětí a mládeže a druhou si pronajala či koupila jakási firma. Ale naši moudří zákonodárci jistě ví, že teď se začínají rodit děti silným ročníkům sedmdesátých let a nějaké školky mají určitě v zásobě. Akorát je nebudou vytahovat teď, jen pro dvanáct dětí na čekací listině, to dá rozum.

Pak už jsem jen telefonovala, přišly na řadu školky více vzdálené. A měla jsem štěstí. Školka s krásným názvem (dejme tomu) Kočička, připustila, že by jedno místečko měla. Taktéž Školka v ulici J.

A tak jsem navštívila nejprve Kočičku. Paní ředitelka mě přijala na chodbě a podrobně vysvětlila, že mají speciální program rozvoje dětí, založený na nejnovějších výzkumech a složený s šesti bodů. No měla jsem štěstí. Jen mi trochu vadil zabetonovaný vyčnívající věšák v rohu hřiště. Ale to je jen maličkost, děti přece v tak moderní školce jsou pod dozorem. Protože jsem se také domluvila i se sedmou školkou v pořadí na návštěvě, zašla jsem i tam. Zde se ředitelka v kanceláři vyptávala především na dítě a pak nám ukázala třídu a paní učitelku. Žádný speciální program neměli, ale školka byla plná keramiky a obrazů, obrázků a žádný vyčnívající beton. A tak jsme se rychle přihlásili.

Od nového roku nás čekalo vylepšení. Naši zákonodárci uzákonili, že poslední rok školky bude zadarmo. Tedy školné zadarmo, to se rozumí, ne jídlo. Je to dobrý nápad, děti, které chodí do školky mají pak snazší nástup do první třídy. Ale ta realizace.

„Už něco víte?“ ptám se paní hospodářky, když v půlce ledna ode mne vybírá zálohu za školné. „Zatím nám ještě nic nepřišlo,“ odpovídá, „a to zákon platí už od prvního ledna. Rodiče se na to ptají už pod listopadu, ale nám ještě nic nepřišlo. Až ten předpis přijde, budu muset začít vybírat doplatky. Někteří rodiče zaplatili celé pololetí a teď je všechno jinak. “

Nový školní zákon byl sice dobře míněn, ale zapomněl, kdo tu „školku zadarmo“ zaplatí. A tak to má nyní vypadat přibližně takto: Doposud rodiče, kteří měli ve školce dítě tříleté, čtyřleté a pětileté, zaplatili za každé i se stravným přibližně 800 Kč měsíčně, celkem 2400 Kč. Nyní zaplatí za dvě mladší 1000 Kč za každé, ale za pětileté jen 500 Kč stravného, dohromady 2500 a 100 Kč navíc se použije pro školné dětí ze sociálně slabších rodin, které chtějí chodit jen do „školky zadarmo“. Tak zní poslední informace, možná bude vše jinak.

Pak jsem potkala ředitelku školky v níž jsme byli na dvanáctém místě čekací listiny. I zeptala sem se, co udělá s oněmi pětiletými dětmi, které se teď začnou do obsazené školky hlásit. Odpověděla: „Zatím nevíme nic určitého. Ale některé maminky čtyřletých dětí, které mají ještě doma miminka, říkají, že pro ně začíná být školné moc vysoké a vezmou děti zpět domů. Tak se nějaká místa uvolní. A zbytek se teprve bude řešit.“

Šla jsem domů. Určitě jsou to jen počáteční zmatky a naši zákonodárci to mají dobře promyšleno.

Doma jsem začala hledat povídku, v níž pan učitel Zelí nechce slevu zadarmo.


Další články tohoto autora:
Jarka Pavlíková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku