Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 28.1.2005
Svátek má Otýlie




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Proč se komunismus rozpadl?
 >EVROPA: Debata o smyslu, charakteru a budoucnosti EU ve Velké Británii
 >POLITIKA: Zelení v červných číslech
 >GLOSY: Bránění našince a Zbytečná hra
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Auta 3
 >POLITIKA: Daňově populistické dostihy
 >MÉDIA: Křivé zrcadlo skutečnosti
 >EVROPA: Proč „ANO“ evropské ústavě?
 >PSÍ PŘÍHODY: Pes a zimní pneumatiky
 >KEL MALE RACHAMIM: Páteční večer ke Dni památky obětí holocaustu
 >POLITIKA: Česká volební bajka
 >INTERNET: Jak jsem si zvykl na SPAM
 >ÚVAHA: Zdraví jen pro bohaté...
 >FEJETON: Jak jsem sháněla školku
 >PENÍZE.CZ: Jak zhodnotit víno, obrazy či známky?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Zdraví  
 
28.1. ÚVAHA: Zdraví jen pro bohaté...
Jaroslav Polák

Jen málokdy se stane, aby mě nějaká zpráva zvedla ze židle. Už jsem tak nějak přivykl na všudypřítomnost lidské hlouposti ve všech sférách společenského života. Ale zpráva o tom, že zdravotní pojišťovny již nebudou sociálně slabým nemocným poskytovat možnost úlevy od doplatků na léky, byla i na mě vážně silné kafe. Zvláště když se tak děje po nedávném zdražení léků.

Stále stejný argument – na každou nemoc přece máme nějaký bezdoplatkový lék.

Nerad hovořím příliš obecně, raději se podělím o osobní zkušenost, jíž ovšem zobecnit lze. Jsem psychiatrický pacient a mojí hlavní diagnózou je těžká depresivní porucha. Trvalo mnoho měsíců, než se našel lék, který mi pomohl. Konkrétně se to zdařilo na sedmý pokus. Naštěstí se tohoto léčiva zdražení nedotklo. Pokud by se totiž dotklo, měl bych smůlu. S necelými šesti tisíci měsíčně bych si takový luxus patrně nemohl dovolit. A protože jsem velice informovaný pacient, vím velice přesně, že totéž se týká všech psychiatrických léků. Prostě neexistuje univerzální antidepresivum ani univerzální antipsychotikum. Totéž se ovšem týká většiny léků – obzvláště pak těch, které jsou určeny pro boj s vážnými nemocemi. Potvrdí to každý praktický lékař. Honorace ale tento fakt sveřepě a s okázalou arogancí ignoruje. Proč by ne? Vždyť pokud by onemocněli, peníze na doplatky by patrně nepostrádali. Ale protože ve své osvícené nadřazenosti myslí i na prostý lid, možná se od nich v budoucnu dočkáme splněného snu středověkých alchymistů – univerzálního léku neboli elixíru života. Bude na všechny nemoci a bude bez doplatku. Existuje ostatně již dnes – říká se mu placebo.

Ale je zde ještě důležitější aspekt, než do očí bijící sociální nespravedlnost. Demokratická společnost, která svými proklamacemi tolik zdůrazňuje individuum, individualitu člověka v tomto směru nejen ignoruje, ale přímo popírá! Odmítá totiž přiznat člověku možnost, že jeho organismus bude na určitý lék reagovat jinak, než organismy většiny ostatních. Výroky ministerstva zdravotnictví a nyní i představitele VZP mne utvrzují v přesvědčení, že pokud proklamovaná individualita narazí již na tělesné úrovni, nelze brát vážně ani slova o právu jednotlivce na úrovních vyšších.

Jaroslav A. Polák


Další články tohoto autora:
Jaroslav Polák

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku