Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 28.1.2005
Svátek má Otýlie




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Proč se komunismus rozpadl?
 >EVROPA: Debata o smyslu, charakteru a budoucnosti EU ve Velké Británii
 >POLITIKA: Zelení v červných číslech
 >GLOSY: Bránění našince a Zbytečná hra
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Auta 3
 >POLITIKA: Daňově populistické dostihy
 >MÉDIA: Křivé zrcadlo skutečnosti
 >EVROPA: Proč „ANO“ evropské ústavě?
 >PSÍ PŘÍHODY: Pes a zimní pneumatiky
 >KEL MALE RACHAMIM: Páteční večer ke Dni památky obětí holocaustu
 >POLITIKA: Česká volební bajka
 >INTERNET: Jak jsem si zvykl na SPAM
 >ÚVAHA: Zdraví jen pro bohaté...
 >FEJETON: Jak jsem sháněla školku
 >PENÍZE.CZ: Jak zhodnotit víno, obrazy či známky?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
28.1. EVROPA: Debata o smyslu, charakteru a budoucnosti EU ve Velké Británii
Dušan Neumann

Debata o smyslu, charakteru a budoucnosti EU probíhá naplno i ve Velké Britanii. Přeložil a zkrátil jsem - doufám aniž bych změnil jeho smysl - článek Daniela Hannana, člena Konzervativní strany, který uveřejnil deník Daily Telegraph. Bude jistě zajímavé porovnat pohled toryovce s názory českých eurokritiků:

Třicet dva let poté, co jsme se připojili k EU, konečně počínáme chápat naši podřízenost Bruselu. K probuzení jsme vždy potřebovali pořádnou ťafku a teď přišla v podobě imigračního problému. V pondělí slíbil Michael Howard (Tory), že budoucí konzervativní vláda omezí počet přistěhovalců a zavede zvláštní kvoty pro politické asylanty. Jak se zatím zdá, voliči s tímto opatřením vřele souhlasí. Dokonce i přesvědčení liberálové souhlasí, že se prostě nemůžeme otevřít celému světu. A zarytí labouristé se nechali slyšet, že tentokrát se toryové trefili do černého.

A ejhle, z Bruselu se ozvalo nesouhlasné kolektivní brblání. Pozdě, řekli náčelníci v Komisi. Už osm let tvoříme evropskou asylovou politiku a podpisy vašich - Jacka Strawa a Davida Blunketta - jsou na těch dokumentech, a vy je chcete stáhnout?

Tím hůř! Najednou je překvapením, že společná přistěhovalecká politika už existuje. Nebyla snad jednou z těch mezí, jimiž se Tony Blair tak vytahoval? Copak nedělali ministři vnitra, ať už z kterékoliv strany, z nedotknutelnosti našich hranic principiální zásadu? Jak se ukazuje, můžeme sice nadále své hranice hlídat, ale již nemůžeme rozhodovat o tom, kdo je překročí.

Tento vzor bruselského usurpování moci se v EU opakuje stále dokola. Nové iniciativy se mění z nemyslitelných v nevyhnutelné, aniž by se o nich diskutovalo. Stalo se to s eurem a se sociální sférou a teď se to děje s evropskou armádou. Ač skoro žádná není, na papíře dlouho existuje. Uniformované jednotky EU už byly nasazeny v Makedonii, Kongu a Bosně. Nepodléhají žádnému státu, ale vojensko politické byrokracii EU. Přitom stále slyšíme politiky opakovat, že "je potřeba bránit se koncepci společné evropské obrané politiky".

A tak je to se vším. Hlasitě se debatuje o návrhu společné evropské diplomatické služby, ale ona už funguje. Nedávno jsem navštívil evropské zastupitelství v Limě. Zaměstnává víc úředníků než kterákoliv jiná národní ambasáda. A z dobrého důvodu; převzalo totiž prakticky všechny jejich funkce. Když jsem se zeptal jednoho eurodiplomata, co vlastně národním vyslanectvím zbývá, zamumlal, že propagace turistiky.

Totéž platí o "Europolu" a "Europrokuratuře", o harmonizaci daní a lidských právech. Eurosjednotitelé postupují podle osvědčeného plánu ve čtyřech fázích:
První stupeň - zpochybnění: "Nikoho by ani nenapadlo takovou věc navrhovat. Jen to dokazuje jakými cvoky jsou ti euroskeptici, že je taková věc vůbec napadne."
Druhý stupeň - ramena: "Tak tedy jo, bylo to navrženo, ale žádný strach; máme právo veta a užijeme ho."
Třetí stupeň - popření: "Podívejte, my to sice podepsali, ale to neznamená, že je to tak, jak kritici vykřikují."
Čtvrtý stupeň - resignace: "Ted už nemá cenu si stěžovat, koneckonců bylo to přece odsouhlaseno."

Problém je částečně v tom, že jsme ještě po 32 letech nepochopili mocenskou podstatu EU. Protože "Římská dohoda" se nazývá dohodou, stále si představujeme, že je to dohoda mezi státy na základě mezinárodního práva, ale to je omyl, dohoda vytvořila nový právní systém přímo aplikovatelný v jurisdikcích smluvních států.

Co se tedy stane, když nová konzervativní vláda zavede omezující imigrační politiku? Řekněme, že někdo se sem ilegálně dostane a po několika měsících je odhalen a má být deportován. Předpokládajme, že v tom okamžiku dotyčný prohlásí, že byl doma vystaven politické persekuci. Ministr vnitra Davis nařídí deportaci neboť na politický asyl mají nárok pouze lidé identifikovaní UNHCR (komisařem OSN pro uprchlíky). Imigrant se odvolá k soudu a soudce, podřízený zákonům EU, nařídí, že přistěhovalec musí zůstat v Britanii až do vyřešení odvolání. Neboť podle článků 2 a 3 European Communities Act z roku 1972, má unijní zákon vyšší platnost než než náš vlastní, schválený parlamentem.
Díky tomuto precedentu prohráli svou při "Metričtí mučedníci". Ačkoliv náš zákon z roku 1985 povoluje obchodníkům používat jak metrické tak imperiální jednotky, evropský zákon praví jednoznačně jinak, a odvolacímu soudu nezbylo než mu dát přednost.

Pan Howard to velmi dobře chápe. Není pouze právníkem, ale jako ministr vnitra se téměř denně střetává se soudy, a to nejen v imigračních případech. Určitě ví jak bude EU reagovat na jeho návrh imigračního zákona, a já ho podezřívám, že z toho chce těžit. Už několikrát řekl, že chce Brusel zbavit právní nadřazenosti a vrátit rozhodování zpět do Britanie. Až doposud neměl dost účinné zbraně, aby s nimi vytáhl do bitevního pole. Ochrana rybolovného pásma nebyla vnitrozemským voličům dost blízká, aby se kvůli tomu sešikovali. Zdá se, že v návrhu zákona omezujícího přistěhovalectví nalezl casus belli, v němž se za ním země sjednotí. Je už tradiční britskou nectností, že ignorujeme, co se děje za kanálem, až už je skoro pozdě, ale když když se konečně probereme, dělá naše odhodlání divy. Cítím, že se blížíme takové chvíli.


Další články tohoto autora:
Dušan Neumann

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku