Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 28.1.2005
Svátek má Otýlie




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Proč se komunismus rozpadl?
 >EVROPA: Debata o smyslu, charakteru a budoucnosti EU ve Velké Británii
 >POLITIKA: Zelení v červných číslech
 >GLOSY: Bránění našince a Zbytečná hra
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Auta 3
 >POLITIKA: Daňově populistické dostihy
 >MÉDIA: Křivé zrcadlo skutečnosti
 >EVROPA: Proč „ANO“ evropské ústavě?
 >PSÍ PŘÍHODY: Pes a zimní pneumatiky
 >KEL MALE RACHAMIM: Páteční večer ke Dni památky obětí holocaustu
 >POLITIKA: Česká volební bajka
 >INTERNET: Jak jsem si zvykl na SPAM
 >ÚVAHA: Zdraví jen pro bohaté...
 >FEJETON: Jak jsem sháněla školku
 >PENÍZE.CZ: Jak zhodnotit víno, obrazy či známky?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
28.1. POLITIKA: Zelení v červných číslech
Ivan Brezina

Koncem prosince proskočila českými médii zpráva, že se na Stranu Zelených (SZ) sesypali exekutoři a postupně ji připravili skoro o 350 tisíc korun. Stranu, označovanou v minulých volbách za "trójského koně" ušlechtilé nepolitické politiky exprezidenta Havla, to málem finančně položilo. Do konce roku 2004 totiž zároveň měla uhradit dvoumilionovou splátku společnosti Harmonie, které dluží 7 milionů korun.

V českých médiích je o Zelených slyšet jen v souvislosti se dvěma tématy. Prvním jsou zuřivé vnitřní spory o moc. Dvě zelené frakce se navzájem potírají, vylučují, obviňují z nedemokratických praktik, sektářství či "vystupňované umanutosti". Ve straně probíhají čistky ne nepodobné 50. letům. Jejich hlavního organizátora snad nejpřesněji popsal vyléčený svazácký fanatik Pavel Kohout: "Jakub Patočka mi připomíná mladého mne." Pro nás nezúčastněné má ale vnitrostranický bratrovražedný boj jednu výhodu - rozhádaným Zeleným nezbývá čas páchat Dobro.

Druhý hlavním mediálním tématem Zelených jsou finanční skandály. Provázejí je už přes přes deset let. Například v květnu 1996 podle Zemských novin Zelení nabízeli liberálním demokratům (SD-SLNS), že vyzvou své příznivce, aby je volili. Požadovali za to maličkost: deset milionů korun a místa vysokých úředníků na ministerstvu životního prostředí. V roce 1998 zase někdejší předseda SZ Jaroslav Vlček prohlásil, že strana měla dostat tři miliony z částky, kterou chtěli česko-švýcarští podnikatelé věnovat ČSSD v tzv. bamberské aféře.

Těsně před volbami na jaře 2003 se SZ začala dvořit skupina Tmavozelených kolem Jakuba Patočky a Jana Beránka. Spolupráci se SZ přitom dlouhá léta odmítali - začali se o ni zajímat až v okamžiku, kdy se objevila naděje na volební příspěvek. "Několik agresívních osob, kteří ochranu životního prostředí používají jen jako svůj výtah k moci, se rozhodlo zmocnit se naší dobře zavedené značky," varovalo tehdy šest předsedů krajských organizací SZ. Tmavozelené označili za "pučisty", jejichž jediným cílem je, aby jim strana zajistila "slušné živobytí".

Ve volbách SZ získala 2,36 % hlasů a s nimi i 11,3 milionu korun. Nečistý způsob, kterým následně Tmavozelení svrhli staré vedení, jsem podrobně popsal tady. Celý volební příspěvek tak urvali pro sebe. I kdyby z něj ale nový předseda Jan Beránek uhradil všechny staré dluhy (k čemuž zatím nedošlo!), na účtě by musely zbýt minimálně čtyři miliony korun. Kde jsou ty peníze? Po prosincové návštěvě exekutorů je to klíčová otázka, kterou by si měl klást každý řadový člen SZ.

Chybějící finance se Tmavozelení dlouho snažili shodit na bývalého místopředsedu Emila Zemana, který prý stranické peníze "promyšleně zdefraudoval". Když se totiž v březnu 2003 dozvěděl, že se Patočkovi lidé chystají násilně obsadit pražskou hlavní kancelář SZ, převedl skoro 6 milionů z běžného stranického účtu na lépe úročený termínovaný vklad. "Podsouvat mu zištné úmysly je nesmysl," říká o Zemanovi bývalý předseda středočeské krajské organizace SZ Bohumil Bednář. "Naopak se zachoval jako řádný hospodář. V době, kdy byla strana ve finančním srabu, do ní navíc z vlastních peněz napumpoval několik milionů."

Tmavozelení převod peněz obratně zneužili jako argument ke svržení starého "korupčního" vedení strany a na Zemana podali trestní oznámení. Jenže údajný "defraudant" policii doložil, že termínovaný vklad nezní na něj osobně, ale na SZ. Státní zástupce pak trestní oznámení smetl ze stolu - o tom jsme se ale už v tiskových zprávách nového vedení SZ nedočetli. "Těch 6 milionů straně zůstalo. Kde jsou dnes se musíte zeptat Jana Beránka," říká Emil Zeman.

Po prosincové exekuci se už vymyšlený příběh o Zemanově defraudaci nedal použít. Beránkovo vedení SZ proto přispěchalo s dalším bizarním vysvětlením prázdné kasy. Začátkem ledna podalo žalobu na někdejšího hlavního manažera Dalibora Vachulku, který prý stranu "tuneloval". Tunel měl spočívat v tom, že po volbách dostal "nemravnou" odměnu ve výši 1,7 milionu korun. Drobná chybička této laciné detektivky spočívá v tom, že odměnu řádně odsouhlasilo předsednictvo v čele s Miroslavem Rokosem. Stejný Rokos jen o pár dnů později stranu proti vůli většiny starých členů "předal" Tmavozeleným, za což ho Beránek s Patočkou vysoce oceňovali. Podají teď žalobu také na svého spojence?

Někdejší předseda Ústřední revizní komise SZ Dušan Oslej v novinách vysvětloval, že na odměně pro Vachulku není nic špatného: "Pravidlo bylo jednoduché - pokud pro stranu získá peníze za volby, dostane z nich podíl". A to se Vachulkovi povedlo. Už před příchodem Tmavozelených v březnu 2003 se totiž díky jeho úsilí volební preference SZ pohybovaly kolem 3, 5 %. Vachulkova odměna, rozpočtená do tří let, po které pro SZ zadarmo pracoval, tvoří necelých 60 000 Kč měsíčně. Jakub Patočka přitom straně za jednoměsíční (!) provoz internetových stránek naúčtoval 200 000 Kč - jeho zisk do stranické pokladny je tedy více než třikrát "nemravnější" než Vachulkův. Podá Patočka žalobu sám na sebe?

Trestní oznámení a žaloby jsou efektní "pseudoudálosti", které se dají snadno zinscenovat podle momentální potřeby. Sepíšete udání, vydáte tiskovou zprávu a pak už se nemusíte o nic starat. Policie a soudy se tou nafouknutou bublinou musejí ze zákona zabývat a média po ní lačně skočí. A když už někoho vyšetřují, je to jistojistě lump. Pozornost tak snadno odvedete jinam, odpovědnost shodíte na obětního beránka. Vás osobně se už nikdo nezeptá: Kde jsou ty peníze?

Po vítězství Tmavozelených sliboval Jan Beránek "transparentní hospodaření". Jeho vnitrostranický kritik Pavel Pečínka ale nedávno upozornil, že dodnes tají informace o čerpání finančních prostředků okruhem lidí z nejužšího "tmavozeleného" vedení strany (Beránek, Patočka, Horová a spol., podrobnosti zde). Řadoví členové SZ, kteří dosud nepodlehli tmavozelenému brainwashingu, by si také měli vzpomenout na události z jara 2003. Tmavozelení tehdy těsně před sjezdem násilně obsadili pražskou hlavní kancelář SZ. Statutární zástupce s výjimkou Rokose do ní nepouštěli, neproběhla žádná inventura. Co všechno se tehdy mohlo ztratit? Bývalý člen předsednictva Alois Mach nedávno upozornil, že se nedochoval jediný doklad, účet či faktura. Kdo je vzal a proč?

Koncem loňského prosince se Zelení se svým největším věřitelem dohodli na odložení splátky o dva roky. Podle Lidových novin totiž spoléhají na to, že jejich finanční tíseň vyřeší státní příspěvek za volby do poslanecké sněmovny v roce 2006. Ať už jejich peníze zmizely kde chtěly, vytloukají klín klínem a doufají, že je před finančním krachem znovu zachrání přízeň voličů. Aspoň víme, proč budou vůbec kandidovat. Nepůjde jim ani tak o vznešené ideály ochrany přírody, občanské společnosti a veřejného blaha, jako spíš o přízemní prachy na holé přežití. "Zelení si nedokázali uspořádat ani vlastní finanční prostředky - a přitom se hlásí k tomu, že by chtěli mít bezprostřední vliv na prostředky celého státu," komentoval to Ondřej Neff.

(Psáno pro "časopis pravicové většiny" 51 Pro a Neviditelného psa)




Další články tohoto autora:
Ivan Brezina

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku