Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 29.1.2005
Svátek má Zdislava




  Výběr z vydání
 >EVROPA: Obhajoba EU a evropské ústavy
 >MÉDIA: Ad obecní volební tisk
 >MEJLEM: Dopis občana státu
 >VZPOMÍNKA: Rozloučení s kamarádem
 >CHTIP: Dvakrát o blonďácích
 >MOBY DICK: Filantropie v Českých Textárnách
 >NÁZOR: Poučili jsme se z holocaustu?
 >HISTORIE: Osvětim, Falkenau a naše svědomí
 >CHTIP: Nabídka nové vzdělávací aktivity
 >EKOLOGIE: Globální oteplování
 >KNIHA: Příštích padesát let. Věda v první polovině 21. století
 >EKONOMIKA: Překvapivé snížení sazeb
 >POLITIKA: Proč se komunismus rozpadl?
 >EVROPA: Debata o smyslu, charakteru a budoucnosti EU ve Velké Británii
 >POLITIKA: Zelení v červných číslech

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
29.1. EVROPA: Obhajoba EU a evropské ústavy
Pavel Kůrka

Na Neviditelné psu se v poslední době objevilo vícero názorů proti rozšíření evropské integrace, proti přijetí evropské ústavní smlouvy. Nedá mi to, musím se ohradit proti textům představujícím EU div ne jako totalitní instituci.

Nejčastěji používanými frázemi pro odmítání návrhu ústavy EU jsou národní zájmy a státní suverenita. Existuje vůbec něco takového? Pomíjím skutečnost, že z hlediska práva nic takového jako národ neexistuje. Sám pojem národ, jak jej známe z 19.–20. století je kolektivistickou sebeidentifikací, která musí mnoha občanům činit potíže. Existuje však vůbec společný zájem většiny české společnosti, který by byl v rozporu se zájmem většiny evropských občanů? Je stát velikosti ČR schopen jednat samostatně v případě mezinárodně-politické krize? Těžko. Různé ekonomické zájmy, zahrnované pod pojem národní zájem, jsou vždy jen zájmy určitých skupin, které si mohou podřídit státní politiku stejně v ČR jako v Evropě (to platí jak pro obchodní politiku, tak pro tolik diskutované hygienické předpisy). To, co české občany omezuje (např. pracovní omezení v Německu a Rakousku), rozhodně neodstraníme omezením ústavní smlouvy.

Naproti tomu společný zájem evropských států vůči zbytku světa je zřejmější. Evropská obchodní politika musí vyjednávat výhodnější postavení Unie ve světovém obchodu, zahraniční politika by se mohla starat o mír a prosperitu v blízkém sousedství, aby se aspoň trochu snížily proudy uprchlíků. Společná obranná politika by mohla dodat EU akceschopnost, NATO by se mohlo výhledově přerodit v rovnocenné partnerství mezi EU a USA. Tváří tvář globálním problémům stávají se vnitroevropské národní odlišnosti pouhým folklórem, tím spíše, že i oblast kultury a společenských věd, mající je v “popisu práce”, je také mezinárodně provázaná.

Státní suverenita není suverenitou jeho občanů, ale suverenitou státu vůči nim. Politici se velmi těžko vzdávají svých pravomocí jak vůči EU, o to méně ve prospěch krajů a obcí. Všechno, co namítají kritici ke vztahu EU a členských států by se mohlo také namítnout ke vztahu českého státu vůči samosprávným jednotkám, možná ještě více. Naproti tomu každý občan by byl rád, kdyby se mohl odvolat proti rozhodnutí státních orgánů k nějakému soudu povznesenému nad zdejší realitu.

Rovněž to, čím evropská ústavní smlouva sníží zastoupení ČR na společném rozhodování, poškodí stát, avšak pomůže jeho občanům tím, že získají demokratičtější EU, ve které bude mít každý její občan stejně silný hlas. Aniž bych si chtěl EU v čemkoli idealizovat, nenalézám v českém veřejném životě a v jeho politické kultuře nic, co by převyšovalo úroveň EU a existence čehož by byla evropskou integrací ohrožena.

V tomto směru si myslím, že jde ústava málo daleko. Demokratizace EU vyžaduje posílení evropského parlamentu na úkor komise, to aby komise byla schvalována pouze parlamentem a ne vládami. (Ovšem je směšné prohlašovat, že komise je nedemokratický orgán, když jsou v ní zastoupeny demokratické vlády.)

To, že v současné evropské administrativě převažuje levice, je jenom dočasnou záležitostí, i pro pravici by se EU mohla stát účinným nástrojem, pokud by byla schopna a ochotna se ho chopit. Proč by třeba daňová harmonizace (v zásadě jsem proti ní) nemohla směřovat někam k nižším sazbám? Velmi žádoucí omezení společné zemědělské politiky by mohla pravice provést také jenom po posílení evropské integrity, po oslabení práva veta jednotlivých států (v tomto případě Francie).

Pokud vám opravdu velké státy v EU vadí, pak nezbývá než udělat něco pro utopický návrh jejich rozdělení, přetvořit EU ve federaci takových 40-100 stejně velkých států (5-10 mil. obyvatel). Ani rozdělení ČR (asi na Čechy a Moravu) by nezhoršila naše postavení – získali bychom konkurenční prostředí i ve sféře státních služeb.

Mně osobně vadí spíše český centralismus, že jsme 8 let museli čekat na zřízení krajů předpokládaných ústavou a jak malé pravomoci a zejména rozpočty mají. Bohužel je to záležitost i podvědomá, uplynulých 1000 let zde nebylo téměř nic, co by mohlo konkurovat Praze. (Sám jsem z Prahy, ale obávám se že ostatní regiony jsou přezírány, Praha zase na své začlenění v ČR tratí finančně.) Myslím, že inspirací pro evropskou federalizaci by mohlo být uspořádání fungující posledních 55 let v Německu: silné a sebevědomé země na jedné straně a na druhé silná a sebevědomá spolková republika.


Další články tohoto autora:
Pavel Kůrka

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku