Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 31.1.2005
Svátek má Marika




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Gross důchodcům nepřeje
 >EVROPA: Devět argumentů proč říct ANO ústavě EU?
 >HISTORIE: Sudetoněmecké dějiny (část 1: Do roku 1918)
 >PŘÍRODA: Marie plete pro tučňáky
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Hele, mýval
 >GLOSY: O euroreferendu a o poslaneckých platech
 >EVROPA: Co s tou "euroústavou"?
 >POVÍDKA: Z pekla štěstí
 >DETEKTIVKA: Setkání s poručíkem
 >VÝSTAVA: Dušičky 2002 – 2004
 >KULTURA: Roztocký masopust s Trabandem a řadou dalších
 >INTERNET: Umělecký server Minimax.cz
 >PENÍZE.CZ: Jsou stavební spořitelny líné s lidmi stavět?
 >EVROPA: Obhajoba EU a evropské ústavy
 >MÉDIA: Ad obecní volební tisk

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Politika  
 
31.1. HISTORIE: Sudetoněmecké dějiny (část 1: Do roku 1918)
Vlastimil Kraus

Sudetští Němci a dějiny jejich vlasti do roku 1918

Vlastí Sudetských Němců je chudých 28.000 čtverečních kilometrů prstence pohraničních oblastí Čech, Moravy a Sudetského Slezska, tj. malé části Slezska, které roku 1763 po sedmileté válce mezi Rakouskem a Pruskem zůstalo Rakousku.

Označení Sudetští Němci je odvozeno od 330 km dlouhého oblouku horského pásma Sudety táhnoucího se severem Čech, Moravy a Sudetského Slezska. Jméno „Sudetští Němci“ bylo ojediněle používáno již v 19.století a ujalo se na začátku 20.století především po roce 1919 jako souhrnný pojem pro více než 3 miliony Němců v Čechách, na Moravě a v Sudetském Slezsku (tj. v Českých zemích). Sudetští Němci jsou v důsledku toho rozmanití. Odlišují se dialektem, původem, regionální kulturou odpovídající příhraničnímu německému regionálnímu obyvatelstvu jako jsou Starobavoři, Frankové, Sasové a Slezané. Jejich osud po roce 1918 je však vedl k politické jednotě.

Před Čechy, kteří se v polovině 6.století usadili ve vnitřku Čech a Moravy, byla tato země již přes 500 let dlouho obydlena germánskými kmeny – Markomany podél Labe v Čechách a Kvády na Moravě. Římský spisovatel Tacitus ve své Germanii píše o tom, jak tito jmenovaní v čase narození Krista odtud vytlačili předchozí obyvatelstvo keltských Bójů. Ve 12. a 13.století česká knížata a králové povolávali do země Němce jako rolníky, horníky, řemeslníky, obchodníky a umělce především proto, aby jimi otevřeli a kultivovali dosud jen velmi řídce osídlené pohraniční oblasti. Do země tehdy také přicházeli Židé a ojediněle i románské obyvatelstvo. V Praze žili Němci a Židé již od 11.století.

České země jako vlast Sudetských Němců byly od 10.století součástí Svaté říše římské i když často značnou měrou trvale svébytnou. V Praze, hlavním městě Čech, měli své sídlo císaři Karel IV. a Rudolf II. Zde Karel IV. v roce 1348 založil první univerzitu na území německé Říše a země ve 14.století zažívala nebývalý rozkvět. Kolem 800 let dlouho žili Němci a Češi vedle sebe nebo spolu téměř vždy přátelsky. Pokud vznikalo napětí, mělo spíše náboženské a sociální příčiny než národnostní. Tyto konflikty také nerozdmýchávaly násilí s výjimkou husitských válek (1419/20 až 1436). V důsledku těchto válek byly zničeny v roce 1420 ještě značně velké německé jazykové ostrovy uvnitř Čech, jako byl jazykový ostrov mezi Kolínem, Kutnou Horou a Čáslaví ve východních Čechách. K tomu došlo vyhnáním a asimilací, částečně však také i fyzickým zničením německého obyvatelstva. Naproti tomu Němci v Praze a pohraničních regionech husitské války přestáli, i když také se značnými ztrátami, jako např. v Ústí nad Labem. Celá země, která před husitskými válkami měla v Evropě vedoucí postavení, byla svým vývojem vržena daleko zpět. Trvalo 200 let než bylo toto zaostávání dohnáno.

Roku 1526 se české země a spolu s nimi i oblast vlasti Sudetských Němců dostaly pod panství Habsburků a tím se staly částí Rakouska. Dalším významným datem je bitva na Bílé hoře u Prahy (1620), kdy katoličtí Habsburkové porazili povstání českých protestantů (mezi nimiž byli stejnou měrou Češi i Němci). Nyní nasazenou restaurací byla čeština částečně vytlačena z veřejného života. Pro Čechy proto „Bílá hora“ představuje až dodnes národní trauma.

Čechy a Morava patřily spolu s celým Rakouskem až do roku 1806 do Římsko-německé říše a v letech 1815 až 1866 do Německého spolku. Roku 1848 byli zvoleni a vysláni také sudetoněmečtí poslanci do prvního německého Národního shromáždění ve frankfurtském Paulskirche. Byli tam přítomni také čeští poslanci z Moravy, nikoli však čeští poslanci z Čech. Národnostní vášně začátkem 19.století znovu vzplanuly, když vlna nacionalismu doprovázející francouzskou revoluci se zachytila také v Čechách. Ale tyto rozpory zůstaly až do roku 1918 nenásilné. Podstatný podíl na kulturním a vzdělanostním vývoji českých zemí měla konečně i židovská pospolitost, která byla zcela převážně německy hovořící. Spolužití Němců, Čechů a Židů obzvláště v Praze vedlo ke vzniku jedinečného a úrodného kulturního prostředí.

Do roku 1918 (de jure až do roku 1919) patřili Sudetští Němci do rakousko-uherské říše Habsburků. Konec 1.světové války v roce 1918 přinesl rozbití mnohonárodnostního rakousko-uherského státu. Kolem 6,7 milionu Čechů požadovalo svůj vlastní stát, ke kterému měly patřit také průmyslové oblasti osídlené Sudetskými Němci.

Vojenské obsazení Sudet (listopad 1918 až leden 1919)

Po vyhlášení Československé republiky (ČSR) 28.října 1918 požadovali Sudetští Němci s odvoláním se na právo národů na sebeurčení setrvání oblasti jejich vlasti ve zmenšeném rakouském státu pod názvem Republik Deutsch-Österreich, který by se z projevu své vlastní vůle sjednotil s Německou říší. Spoléhaje se na vítěznými mocnostmi, zvláště na prezidentem USA Wilsonem, proklamovaným právem na sebeurčení kladli Sudetští Němci jen nepatrný odpor proti obsazení své země českým vojskem (31.10.1918 až 28.1.1919). Na více místech ale došlo k bojům, jako např. Slavonice (17/18.11), Hošťka (26.11., 2 mrtví), Most (27/28.11., nejméně 6 mrtvých), Louka u Litvínova (1.12., 2 mrtví), Kaplice (3.12., 2 mrtví) a na více místech jižní Moravy (30.11. až 11.12).

Kromě toho došlo na několika místech ke krvavým zásahům proti sudetoněmeckým civilistům, takže bylo na tržišti v Moravské Třebové dne 29.11. zastřeleno pět civilistů a 20 zraněno. Na mnoha místech bylo vyhrožováno ostřelováním dělostřelectvem, jako např. Most (29.11.), Šumperk (15.12.) a Cheb (asi 15.12.). Zbraní pro zlomení odporu Němců byl také hlad. Dodávky potravin a uhlí do pohraničních oblastí a Vídně byly hned 28.10.1918 přísně zastaveny. Dále bylo během obsazení zcenzurováno mnoho novin a přes sto Němců bylo vzato do vazby. Tváří v tvář těmto brutálním postupům nemohlo být obsazení zabráněno ani železničářskými stávkami (v severních Čechách od 26.11. po více týdnů, v západních Čechách 5.12.) a masovými demonstracemi v mnoha městech. Pod tlakem katastrofální situace města v zásobování dal ministr zahraničí Bauer ve Vídni ve dnech 3./4.12. ČSR na srozuměnou, že již nebude veden žádný další odpor. Do vánoc bylo obsazeno 80% německých oblastí a do konce roku asi 95%. Tyto postupy se prohřešovaly nejen proti právům národů na sebeurčení, ale namnoze i proti válečným konvencím schváleným v Haagu v roce 1907.

Dále došlo v období listopad 1918 až leden 1919 a znovu od května do července 1919 k větším operacím českého vojska proti Maďarsku, aby zajistily začlenění Slovenska do nově založeného Československa. Slovenské obyvatelstvo zachovávalo k nově vzniklému státu značnou zdrženlivost. Mnozí proto říkají, že slovenský lid by v letech 1918/19 svobodnou volbou československý stát nechtěl – v neposlední řadě vývoj let 1939 a 1992 vedl ke vzniku vlastního slovenského státu.

Pravděpodobně rozhodující role vojenského násilí při vytvoření Československa je dnes zapomenutou kapitolou dějin. Také vědecky jsou tyto události dodnes špatně zdokumentovány, například neexistuje žádný souhrnný popis vojenského obsazení Sudet na přelomu let 1918/19, kdežto popisů Mnichovské dohody z roku 1938 je velmi mnoho.

Z německého originálu Historie,
oficiální webové stránky Sudetoněmeckého landsmannschaftu

přeložil Ing. Vlastimil Kraus


Další články tohoto autora:
Vlastimil Kraus

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku