Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 2.2.2005
Svátek má Nela / Hromnice




  Výběr z vydání
 >USA: Inaugurační projev prezidenta George W. Bushe - 2005
 >HISTORIE: Sudetoněmecké dějiny (část 2: 1919 až 1937)
 >EVROPA: Legislativní proces podle Evropské ústavy
 >POLITIKA: Konec liberálů v Čechách lze odvrátit jen spoluprací
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlý sen neboli Hledání dokladů
 >GLOSA: Teplo, teplíčko
 >DOPRAVA: Jak jsem se (ne)popral na Barrandovkém mostě
 >PSÍ PŘÍHODY: Nepozorný Bart
 >CHTIP: Who is Hu?
 >POVÍDKA: Krtinec
 >ZPRÁVA: Fond "Připomínka a budoucnost" rozšiřuje nadační činnost
 >PENÍZE.CZ: Konec ičařů v ČR, nebo mnoho povyku pro nic?
 >POLITIKA: Stejně všechno bylo jinak
 >BRAZÍLIE 6: Amazonie, její mohutnost a ubývání
 >MÉDIA: Televize hledá SuperSpermii

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Rodina a přátelé  
 
2.2. RODINA A PŘÁTELÉ: Zlý sen neboli Hledání dokladů
Ondřej Neff

Doklady se kupí a vrší a hromadí, je jich čím dál víc. Občas je hledáme a to pak vypuká peklo. Nebo aspoň - nastává pekelná otrava.
Ve vyprávění se vrátím do loňska, kdy jsme se s Ljubou chystali na poslední výpravu toho roku, do Chorvatska, na poloostrov Istrie. Tehdy jsem probral svoji peněženku a vytáhl z ní doklady, které nepotřebuju v cizině, zejména občanku. Uvažoval jsem: kdybych o peněženku tak či onak přišel, nastane otrava s pořizováním náhradních dokladů. Čím míň jich v peněžence bude, tím menší to bude otrava.
Potud to bylo logické a správné, nelogické a nesprávné bylo to, že jsem zapomněl, kam jsem si ty vyndané doklady, především občanku, uložil.
Načež: letos v březnu pojedu do exotické země, o které z důvodů utajení nemožno ještě hovořit. Šel jsme na ambasádu pro vízum v úředních hodinách uvedených na webu, vyhodili mě. Šel jsem tam podruhé v úředních hodinách, jež na mě vyřval vyhazovací úředník. Vyhodil mě, že mi pas propadne dřív než za šest měsíců po vstupu do jeho země. Šel jsem na pasovku, aby mi ho prodloužili. Vyhodili mě, protože bylo po 14 hodině a nebyla středa. Šel jsem tam ve středu, chtěli po mně občanku. Tu jsem neměl. A teď ta představa, že - když občanku nenajdu, zažádám si o novou, jenže oni po mě budou chtít rodný list a copak já tuším, kde mám rodný list?
Byly to krušné dny, jež následovaly. Vytipoval jsem si několik míst, kde by ta občanka mohla být. Vzorně jsem je uklidil, leč občanku tam nenalezl.
Občanku nalezl až můj syn David. Byla v šupleti, na dosah mé ruky, když sedím u počítače. Jak ho to napadlo, že šel zrovna tam?
"Napadlo mě, že by mohla bejt v šupleti, když pořád sedíš u počítače a na to šuple dosáhneš!"


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku