Minulý týden jsem tu psal, jak jsem hledal občanku a našel mi ji David. Následovala další fáze. Šel jsme na úřad objednat si nový pas.
Sama o sobě je to činnost bezproblémová. Škoda že nikdo (asi) nenafilmoval, jak to kdysi za bolševika vypadalo na pasovém oddělení, kolik ponižování a buzerace tam lidé vystáli (doslova). No nic, to už je dnes zapomenuto.
S občankou a starým pasem jsem šel tedy na úřad, hned jsem se dostal k okénku a paní pasová úředníková se o moji kauzu starala. Zatímco tak činila, poslouchal jsem, co se děje o vedlejšího okénka.
Tam stál mladý muž zapeklitého zjevu. Vyrozuměl jsem, že pochází z Moravské Ostravy a že nemá vůbec žádné doklady, neboť mu je ukradli v Motole.
"Proklínám tehle stát, a zvláště pak Motol," opakoval několikrát. Co mu říkala úřednice za okénkem jsem neslyšel. Zřejmě se o něj starala, protože jakási úřední komunikace skrz okénko probíhala. Nakonec vše (nevím přesně, co) bylo vyřízeno, načež muž, který proklínal tento stát a zvláště pak Motol se naklonil do okénka a povídal:
"Dejte mi ten papír. Já si změním podpis. Budu se podepisovat jinak!"
Mezitím k jinému okénku přistoupil starý pán. Něco po něm chtěli a on říkal:
"Dyť jsem vám to tudle dával! Cože? To už je DESET LET! Že to ale uteklo!"
Ty paní z tohoto úřadu jsou svaté ženy a místo v ráji mají zajištěné, vedle ostatních mučedníků.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku