Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 3.2.2005
Svátek má Blažej




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Bylo za totality lépe?
 >BRAZÍLIE 7: K ústí Amazonky a dál podél břehu
 >EKOLOGIE: Víc katastrofických "studií" o globálním oteplování!
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Terminologie automobilového experta
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Policajti se rozlejzají a množí
 >SVĚT: V kaňonech Utahu (9)
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Bohužel až moc zvědaví Češi
 >NÁZOR: Bezradnost české vlády ve vztahu k ČLR
 >PSÍ PŘÍHODY: Setkání s maskovaným fantomem
 >EVROPA: Evropští inženýři, jak jsem je poznal (1)
 >GLOSA: S rukou v kapse
 >CHTIP: Trocha srandy 2
 >PENÍZE.CZ: Že by deregulace nájmu nebyla potřeba?
 >USA: Inaugurační projev prezidenta George W. Bushe - 2005
 >HISTORIE: Sudetoněmecké dějiny (část 2: 1919 až 1937)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
3.2. SVĚT: V kaňonech Utahu (9)
Jiří Ondráček

Cestou ven z Monument Valley, již v Arizoně, jsem pokračoval k nejbližší odbočce na západ, která mě měla přivést zpátky do Utahu. Do jeho střední části, blízko Arizony, v místa jako Vermillion Cliffs, známá pro převládající rumělkovou barvu tamních skal. Cesta byla dlouhá a vedla prázdnou fádní krajinou téměř pouštního rázu. Jen občas tu a tam bylo možno spatřit osamělé indiánské obydlí obklopené trochou zeleně. Z nudy jsem v autě zapnul radio. Bylo slyšet jen pár stanic. Na té nejsilnější se nehovořilo anglicky, ale velice zvláštním jazykem. Nebylo pochyb, musela to být řeč Indiánů Navajo.

Vzpomněl jsem si, jak jsem kdysi četl o skvělém nápadu použít za druhé světové války dobrovolníky z kmene Navajo jako kódovače zpráv přenášením informací v jejich jazyce. Pomohli k vítězství amerického námořnictva

v Tichomoří v bojích proti Japoncům, které nikdy nenapadlo, že tu změť zvuků co odposlouchávali radiem a po telefonu a kterou zaboha nemohli rozkódovat, byla řeč Indiánů Navajo. Tato řeč totiž v psané formě neexistuje a i jinak svou strukturou je dost komplikovaná. Tenkrát se s určitostí vědělo, že nikdo z Japonců jejich jazyk neznal. Díky tomuhle nápadu dokázali tenkrát sdělit čtyři řádky informací v indiánské řeči za 15 vteřin, na které by jinak potřebovali půl hodiny s konvenčním kódováním. Samozřejmě, byly vytvořeny speciální názvy pro nejpoužívanější slova jež Navajové ve své řeči neznali: besh-lo znamenalo železnou rybu, tedy ponorku, dah-he-tih-hi, kolibřík, znamenal stihačku, brambor granát, vejce bombu... Bylo by toho dost na samostatný článek.

Blízko městečka Page, stále ještě v Arizoně, se nachází několik velice zajímavých “slot” kaňonů, což jsou úzké, nanejvýš několik metrů široké štěrbiny v barevné pískovcové skále, vymleté divoce se hrnoucím, vířícím přívalem vody během prudkých letních bouří, specificky v těchto končinách až do padesátimetrové hloubky. Světově nejproslulejší a nejkrásnější z nich je Antelope Canyon, hlavně jeho horní část. Pro fotografa hotový ráj. Poměr šířky k hloubce je zde ideální a filtrované světlo, pronikající štěrbinou seshora, se odráží od vodou a větrem zformovaných a uhlazených stěn v kouzelném kaleidoskopu barev. Jelikož kaňon se nachází na půdě rezervace, Navajové, vedeni neviditelnou rukou volného trhu, si z toho udělali výnosný byznys. Musíte zaplatit dvakrát: jednou za vstup na jejich rezervaci, podruhé za povinné odvezení ke kaňonu na korbě hlučně sténajícího náklaďáčku. Nu což, na některých bledých tvářích bylo vidět uspokojení jako kdyby si zakoupili odpustky za hříchy svých předků. Ostatně, při nižším poplatku by byl kaňon ucpán turisty. Fotografové to tam nemají jednoduché ani teď.

Kaňon není dlouhý, snad 400 metrů, ale každou chvíli je scenérie jiná a je třeba se zastavit a vstřebat všechnu tu nádheru. Na vstřebání máte hodinu. Za příplatek možno setrvat déle; využíváno hlavně fotografy. Kolem poledne přichází magický moment, kdy sluneční paprsky si najdou cestu dovnitř. V tomhle zvláštním prostředí vizuální dojmy sluncem umocňovány ještě více. I mezi zapřisáhlými ateisty tam mezi námi by se jich jistě našlo pár, ochotno začít věřit na zázraky...

Nedaleko odsud je u silnice nenápadná tabulka upozorňující na scénický pohled z vysokých srázů na řeku Colorado, která se tu stáčí do tvaru podkovy. Po necelém kilometru chůze přes táhlý kopec jsem skončil ležící na břiše na samém okraji vertikální stěny, cvakaje spouští kamery. Toto místo považuji za jedno z nejpřitažlivějších výhledů na Colorado. Jediný možný přístup k řece je až po patnácti kilometrech po proudu, u místa znamého pod jménem Lees Ferry. Právě zde začínají svou pouť všechny ty obrovské nafukovací čluny, aby v divokých peřejích hluboko v kaňonech z kterých v příštích 6 až 10 dnech není úniku, projely skrz 300 km dlouhý Grand Canyon.

Vracím se zpátky do Utahu, prohlédnout si jedno neobyčejně zajímavé místo, kde kdysi dávno v historii Země tryskaly horké gejzíry, jejichž vývody se eventuálně ucpaly minerály, později to všechno skončilo hluboko pod zkamenělými nánosy. Erozí byla měkčí okolní skála odstraněna, zůstaly jen tvrdé mineralizované vývody...




Další články tohoto autora:
Jiří Ondráček

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku