Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 3.2.2005
Svátek má Blažej




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Bylo za totality lépe?
 >BRAZÍLIE 7: K ústí Amazonky a dál podél břehu
 >EKOLOGIE: Víc katastrofických "studií" o globálním oteplování!
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Terminologie automobilového experta
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Policajti se rozlejzají a množí
 >SVĚT: V kaňonech Utahu (9)
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Bohužel až moc zvědaví Češi
 >NÁZOR: Bezradnost české vlády ve vztahu k ČLR
 >PSÍ PŘÍHODY: Setkání s maskovaným fantomem
 >EVROPA: Evropští inženýři, jak jsem je poznal (1)
 >GLOSA: S rukou v kapse
 >CHTIP: Trocha srandy 2
 >PENÍZE.CZ: Že by deregulace nájmu nebyla potřeba?
 >USA: Inaugurační projev prezidenta George W. Bushe - 2005
 >HISTORIE: Sudetoněmecké dějiny (část 2: 1919 až 1937)

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
3.2. EVROPA: Evropští inženýři, jak jsem je poznal (1)
Václav Zaibert

1. Inženýři francouzští

Příběh je starý asi pět let, ale francouzská společnost, o níž bude řeč, působí u nás stále. Velký elektromontážní podnik, tehdejší můj zaměstnavatel, získal ve veřejné soutěži státní zakázku. Stavbu spolufinancovala Evropská banka a jednou z jejích podmínek bylo, aby akci zaštiťovala renomovaná západní firma. Začali jsme tedy spolupracovat s Francouzi. Ti měli zhotovit prováděcí projekt, zajistit dodávku nestandardního materiálu a sledovat kvalitu práce. Akci předcházelo radostné očekávání.

Prvním překvapením bylo zjištění, že nekomunikujeme s obří francouzskou společností, ale s firmou o šesti zaměstnancích. Vzápětí se ukázalo, že projektová dokumentace, kterou už měli mít hotovou, není a místo ní po částech chodí jakési neúplné a zmatečné trosky. Nebyly ani specifikace k objednání materiálu a akce hned na začátku začala váznout.

Byl jsem tehdy projektant s jakýmsi úvazkem v nákupu a občas mě pozvali k nějakému problému. Jeden z nich, se kterým jsem se blíže seznámil, se točil kolem dodávky rozvaděčů (plechových skříní s el. přístroji). Bylo jich za několik milionů a úvodní projekt, kde je vše jen v hrubých rysech bez podrobností, na ně dělala česká firma. Sestával z asi pěti set á-čtyřek schemat ve formátu pdf. Takové množství se nevyrobí za měsíc a takřka od prvního dne se u Francouzů urgoval prováděcí projekt. V době, kdy výrobce už chtěl odstoupit od smlouvy, konečně schemata přišla faxem z Paříže. Bylo to týchž pět set á-čtyřek, u nichž byla přelepena rozpiska české firmy rozpiskou francouzskou včetně jmen. Těžko popsat pocity těch, kteří brali do rukou první stránky, lezoucí z faxu. Tak přece jen ti Francouzi mají smysl pro humor! Teprve při nějaké padesáté á-čtyřce jsme pochopili, co nás čeká. Seděl jsem nad tím dva dny a porovnával, stránky byly přeházené, fax rozmazaný a u některých přístrojů byla připsána čísla. Nikdo netušil, co by mohla znamenat. Jako by si hrálo nějaké dítě, chabě vládnoucí tužkou. Bylo zřejmé, že podle toho se nedá nic vyrobit. Na doprojektování by bylo třeba nějakých osmi neděl při znalosti požadavků jednotlivých profesí na způsob připojení, ovládání a podobně. Reakce Francouzů na náš protest byla typická a tehdy jsem se s ní setkal poprvé: máte problémy? - předané podklady splňují všechny předpisy a lze je předat do výroby, přesto vám rádi pomůžeme, objednejte si u nás technickou pomoc, ale počítejte s tím, že hned tak nebudeme mít čas. Přitom ve tváři pobavení, výsměch a pohrdání. Ano, měli pravdu. Kdo, kdy a za jaké peníze by posoudil kvalitu předaného projektu, zatímco by stavba stála a penále běželo? Dopadlo to tak, že se rozvaděče dodělávaly a předělávaly na stavbě, některé vozily k předělání zpět do továrny a náklady na ně vzrostly o desítky procent. Kromě toho se rozneslo, že jsou s nimi potíže a že to jejich výrobce nějak neumí.

Francouzi milovali jednání. Svolávali je nejmíň dvakrát týdně a požadovali velkou účast. Jednání byl monolog francouzského manažera, tlumočený českou překladatelkou. Francouzi stavbu (v profesi elektro) řídili jen formálně, příliš se na ní ani nevyskytovali a neměli tudíž co říct. Já jsem si tam vždycky nosil nějakou práci, třeba psaní technické zprávy. Najednou slyším zvýšený hlas a řev a slečna překladatelka se smíchem tlumočí: pan A. říká, že vaše ženy a dcery neznají hrdost a čest a kdo chce, získá každou (rodina pana A. podle všeho nebyla původem z Evropy). O řízení stavby se Francouzi pokusili jen jednou, několik dní před ministerským kontrolním dnem. V polohysterické atmosféře se vše muselo honem zakamuflovat a nakašírovat, aby nebylo poznat několikatýdenní skluz. Ten se touto akcí zas o něco prodloužil.

Nakonec vše dobře dopadlo a po roce dokonce i zaplatili (česká strana stavbu financovala průběžně). Na závěrečné slavnosti si nechal tehdejší ministr zavolat našeho vedoucího zakázky a vyjádřil spokojenost z nadnárodní spolupráce a z toho, kolik jsme se u renomované evropské firmy jistě naučili - tak nám to kolega potom vyprávěl.

(pokračování příště)


Další články tohoto autora:
Václav Zaibert

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku