Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pondělí 7.2.2005
Svátek má Veronika




  Výběr z vydání
 >HISTORIE: Sudetoněmecké dějiny (část 4: 1939 až 1945)
 >POLITIKA: Dvě Grácie veřejně obnažily Stanislava Grosse
 >PRÁVO: Na politiky zákony neplatí?
 >EKOLOGIE: A je tu další klimatická fáma - jako na zavolanou!
 >PSÍ PŘÍHODY: Noční pašování
 >EVROPA: Evropští inženýři, jak jsem je poznal (2)
 >POLITIKA: Zrušme komunisty?
 >SVĚT: Zpověď českého turisty vypovězeného z Austrálie
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Proklínám tento stát a zvláště pak Motol
 >EVROPA: Otázky k evropské ústavě
 >ZDRAVÍ: Zdražte alkohol...
 >UMĚNÍ: Husaři - vzpomínka kulisákova
 >KNIHA: Kolja… to neznáte mého psa!
 >JEDNOHUBKY: Rejžkovi smrdí nohy
 >PENÍZE.CZ: Slovenský II. pilíř: sousto pro finanční žraloky?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
7.2. EVROPA: Evropští inženýři, jak jsem je poznal (2)
Václav Zaibert

2. Inženýři britští

Příběh je starý dva roky. Naše bývalá firma se mezitím rozpadla a mně se po šestadvaceti letech projektování a šesti měsících nezaměstnanosti podařilo najít místo v oboru. Jako kalkulant s nejkratší praxí byl jsem vyslán sbírat zkušenosti na stavbu jakési výrobní haly. Naši montéři tam pracovali pro anglickou firmu, zabývající se mimo jiné stěhováním továren a výrobních linek z průmyslových zemí na východ. Funguje to tak, že se na poli postaví hala na míru výrobní lince, ta se z podobné haly někde v Evropě demontuje, tady smontuje a za nějaký rok se přesune dál do nějaké ještě levnější země. Každý přesun je příležitost k mírné inovaci. Postupně se tak táhne ze západu na východ řetěz vybrakovaných hal na zničených polích.

Za starých časů se stavělo tak, že se po důkladné kontrole projektu a upřesnění specifikace objednalo u jednotlivých dodavatelů najednou co možno největší množství materiálu. Tomu odpovídaly množstevní slevy a pěstovala se tak vzájemná důvěra. Britové pracují jinak. Přímo na místě stavby je skupina britských projektantů (designerů), kteří tvoří v přímém kontaktu se stavbou a zajišťují tak její hladký chod. Tady jich sedělo devět v přepychových kancelářích, vybavených nejnovější CAD technikou a dalších patnáct byli různí manažeři. Vlastní stavbu nezávisle na nich řídil kolektiv tří britských inženýrů se shodnými pravomocemi. Projektanti pracovali s předstihem několika dnů, někdy musela stavba čekat. Většina materiálu se dopravovala po troškách z Evropy, často letecky. Naše firma pouze montovala a dodávala běžný materiál. Ten bylo potřeba sehnat mnohdy z hodiny na hodinu. Kupovalo se, kde se dalo, včetně okolních železářství. Počet dodacích listů a nečitelných účtenek rychle rostl a bylo potřeba to nějak zpracovat a zároveň oceňovat průběžně dodávané britské specifikace - musela být vyúčtována každá hmoždinka. Seděl jsem tam dvakrát po týdnu bez jednoho dne. Z mnoha událostí vybírám několik.

Kromě naší elektrotechnické firmy tam pracovali i strojní montážníci, sestavující výrobní linku. Zrovna montovali jakési vodorovné vzduchotechnické potrubí o profilu asi 2 x 3 m. Kus od nich naši montéři táhli hlavní kabelovou trasu o několika desítkách kabelů z rozvaděče vzhůru - vše podle projektu. Obě strany brzy zjistily, že dojde ke střetu. Pracovalo se tehdy na dvě dvanáctihodinové směny a aby stavba zdárně pokračovala, svolávali Britové třikrát denně briefing. Pochopitelně jsem na ně nebyl zván, věřím ale účastníkům a na výsledek jsem se byl podívat. Přes urgence nechali obě strany pokračovat ve svém díle, až za dva dny potrubí a kabelová trasa byly metr od sebe. Pak byl svolán zvláštní briefing, na kterém bylo rozhodnuto o urychleném odstranění kabelové trasy a jejím přeložení o kus dál. Protože stavba se nesměla zpomalit, byly kabely přeřezány a složitá pomocná konstrukce uřezána autogenem. Jak mi vysvětlil zkušený vedoucí oné strojní firmy, je to při skupinovém vedení jev přirozený - ten, kdo upozorní na nedostatek, jako by ho zavinil. (Sám jsem se s touto opatrností setkal předtím i potom víckrát, ale do této chvíle jsem jí nerozuměl a jev zřejmě přetrvává i po přeložení k samostatné práci. Příčiny ale budou složitější - třeba v poslední době, zdá se, přibývá lidí, kteří se záporným podnětům, netýkají-li se jich osobně a právě teď, vyhýbají, nevnímají je nebo je zlehčují, aby neztratili pozitivní naladění.)

Jindy mi tento vedoucí - byl z takřka už vymizelého druhu lidí s jasným myšlením a efektivním jednáním, vážících si lidské práce i materiálu - ukázal právě zhotovený výkres, dílo britských projektantů. Na v barvách vyvedené plachtě byl půdorys a bokorys, které si neodpovídaly. Na dotaz, co platí, dostal podobnou odpověď jako kdysi my od inženýrů francouzských: "my jsme vám podklady odevzdali, jestli nerozumíte projektu, objednejte si technickou pomoc".

Příště opět jsem byl svědkem takřka hádky mezi ním a britským triumvirátem. Šlo o jakési obří šrouby, držící jeden ze strojů. Podle něj je Britové naprojektovali krátké, ale proti jejich klidné sebejistotě neuspěl. Pozítří přišly letecky z Evropy dva metráky krátkých šroubů. Celou příští noc pak zámečník v nějaké moravské vesnici soustružil správné.

Zajímavá postava byl jejich bezpečnostní technik, už od pohledu jaksi duševně odlišný. Celé dny vyráběl a rozvěšoval dvojjazyčné tabulky "pozor lešení" nebo "pozor zvýšený práh" a kontroloval, mají-li všichni helmu a boty s okovanou špičkou. Jak zjistily naše mladé překladatelky, jeho roční příjem zde na východě byl, rozpočteno k délce stavby, větší než měli všichni naši montéři i s šéfmontérem dohromady. Byl dokonce mnohem větší. Taková informace se neutají. Dříve jsem se občas pohyboval po stavbách ve společnosti montérů a různých provozáků, většinou, když se měla napravit nějaká chyba. Oni byli poslední, kdo ztrácel smysl pro humor - pokud vůbec kdy - , i když začínali nadávat první. Tady jsem vídal montéry, sedící v době nečinnosti, způsobené špatnou organisací, beze slova na lavici a hledící tupě do země. Evropan by v tom viděl apatii opozdilých lidí z východu, ale vnímavější člověk by cítil, jak se v nich rodí xenofobie a třídní nenávist.

(dokončení příště)


Další články tohoto autora:
Václav Zaibert

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku