Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 4.2.2005
Svátek má Jarmila




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Grossovo ptydepe
 >USA: Jak vzniká Zpráva o stavu Unie
 >HISTORIE: Sudetoněmecké dějiny (část 3: Rok 1938)
 >POLITIKA: New Labour – zatím jen sen
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - elektrická hračka
 >HISTORIE: Jalta - mýtus o Krymské konferenci
 >PRÁVO: Mají soudci svědomí?
 >GLOSA: Opravdu drtivý dopad
 >PSÍ PŘÍHODY: První pejsek na semináři IDIF!
 >EKOLOGIE: Globální oteplování ponoří Británii do nové doby ledové 'během dekád'
 >DETEKTIVKA: Chudák vrah
 >NÁZOR: Zelená totalita na obzoru - další z historických selhání evropské inteligence
 >EKONOMIKA: Koruna zůstává silná
 >PENÍZE.CZ: Investování, nebo sázení?
 >POLITIKA: Bylo za totality lépe?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
4.2. USA: Jak vzniká Zpráva o stavu Unie
Dušan Neumann

Zatímco političtí komentátoři budou do detailu rozebírat prezidentovu Zprávu o stavu Unie, začne jeho skupina autorů projevů shromaždovat podklady na pro příští rok. Na zprávě pracuje malý team čtyř až pěti lidí po celý rok. Podněty přicházejí ze všech stran a každý politik by ve Zprávě rád viděl kousek své agendy. Prezident do tohoto procesu vstupuje obyčejně jen několik měsíců před koncem roku a v případech nenadálých krizí. George Bush sám se na sepsání zprávy autorsky nepodílí, ale je velmi kritickým redaktorem a účastní se posledního doladění projevu.

Letošní Bushovo pojetí Zprávy o stavu Unie bylo výjimečné hned z několika hledisek. Prezident obyčejně nastíní politický program pro příští rok s rámcovým výhledem do konce volebního období. Tentokrát nabídl George Bush výhled daleko do budoucnosti

Po očekávaném úvodu, v němž připomněl, že se mezi státy, kde občané rozhodují o budoucnosti ve svobodných volbách, připojily Afganistán, Ukrajina, Palestinská autonomí území a Irák, stručně zhodnotil stav amerického hospodářství a rámcově uvedl směry, kterými se bude politika jeho vlády ubírat. Zdůraznil, že hospodářství Spojených států je robustní a vykazuje solidní přírůstky. Bylo vytvořeno 2.3 milionu nových pracovních příležitostí, Američané vlastní více rodinných domů než kdykoliv předtím a hospodářská kriminalita je tvrdě stíhána.

Přesto je – podle prezidenta - nutná větší fiskální kázeň zejména ze strany Kongresu, který má tendenci vždy utratit více než kolik v rozpočtu navrhne prezident. Proto chce z toho příštího Bush odstranit na 150 programů, které podle něj nefungují a jen stojí peníze. Těmito kroky a radikální daňovou reformou, jejímž cílem je podstatné zjednodušení daňových zákonů, by se měl deficit USA do roku 2009 snížit na polovinu.

Prezident dále vyzval k reformě pojištění ze zákonné odpovědnosti lékařů, které v některých státech nutí lékaře zavírat ordinace, neboť si vysoké pojištění nemohou dovolit. V této souvislosti se zmínil i o reformě zákonů o odstraňovaní asbestu, která je podle něj zbytečně tvrdá. Dále v krátkosti připomněl práci na vzdělávací reformě zaměřené na mužskou populaci, která je v současné sociální síti zanedbávána a v městských ghettech propadá kriminalitě. Na reformu dohlíží první dáma Laura Bushová Pak prezident vyzval Kongres, aby schválil jeho zákon o energii, který by měl zbavit Ameriku závislosti na vnějších energetických zdrojích. "Čtyři roky debatování v Kongresu na toto téma je více než dost," řekl Bush, "je čas konečně jednat."

Nejen z hlediska vnitřní bezpečnosti země, ale i v duchu principů svobody je nutné revidovat imigrační zákon, aby se umožnilo lidem, kteří chtějí v USA pracovat, přijít legálně a tím i zajistit hranice proti infiltraci teroristů. Poté se Bush soustředil na dvě hlavní témata projevu - na reformu důchodového zabezpečení, které podle něj spěje k bankrotu, a na zahraniční politiku, jíž dominuje Irák.

" V době, kdy byl systém důchodového zabezpečení uveden v život, platilo na každého penzistu 16 pracujících. Dnes, kdy se délka života prodloužila, přispívají do fondů 3 zaměstnanci. Podle propočtů se příjmy a výdaje penzijního fondu dostanou v roce 2018 do rovnováhy a od té doby začnou ubývat až do roku 2042, kdy bude kasa prázdná. Proto je třeba s reformou začít už dnes," řekl prezident Bush. V tomto okamžiku zazněl z lavic Demokratů nesouhlasný hukot. Bush je však politik kompromisů a byl na to připraven. Mezi nástroji řešení budoucí krize vyjmenoval i omezení federálních důchodů těm nejbohatším (jak navrhují Demokraté), prodloužení penzijního věku a řadu dalších opatření, o nichž ještě před několika měsící nebyl ochoten debatovat. Hlavním zdrojem důchodů by však mělo být postupné přesouvání odvodů ze mzdy do soukromých, federální vládou sankcionovaných, investičních fondů. Už 4% ze stržených sociálních daní uložená na soukromá konta by měla odstranit akutní hrozbu bankrotu důchodového systému. Demokraté jsou ovšem proti a pro prezidenta bude boj o tuto reformu daleko obtížnější než cokoliv na poli mezinárodní politiky.

Mezinárodní politice a roli Spojených států jako šiřitele svobody a demokracie věnoval Bush závěrečných dvacet minut projevu. V této fázi střídal projekce pragmatického politika prezentujícího časový plán a finanční náklady s vizí politického idealisty opřeného o princip osobní a společenské svobody, jako jediné záruky světového míru. Uvedl, že si vyžádal od Kongresu 350 milionů dolarů na pomoc ustavení demokratické palestinské vlády. Zároven poměrně ostře vyzval spojenecké Egypt a Saúdskou Arábii, aby přijaly demokratické principy vládnutí a ukázaly tak cestu ostatním zemím Středního východu. Důrazně varoval Sýrii, že pokud nepřestane podporovat teroristy, kteří z jejího území pronikají do Iráku, může očekávat od Spojených států a jejich spojenců tu nejtvrdší reakci. Přestože označil Írán za druhého největšího sponzora terorismu, vojenský zákrok USA vyloučil, a vyzval íránskou mládež, aby se zbavila fanatických ajatoláhů. Takovou změnu budou USA plně podporovat zvenku.

Bush znovu zopakoval ideologický princip, s nímž vystoupil už v inauguračním proslovu: Spojené státy nebudou nikomu vnucovat americký politický systém, ale zároveň budou vždy bojovat proti jakékoliv tyranii podporující mezinárodní terorismus.

K situaci v Iráku se vrátil daleko osobnějším tónem. Znovu potvrdil, že není staveno pevné datum, kdy by měly americké jednotky začít opouštět Irák. "Zůstaneme, dokud nás tam bude potřebovat irácká vláda. Nepochybuji, že uspějeme, neboť Iráčané chtějí uspořádat svou budoucnost na principech svobody," řekl Bush a představil v obecenstvu sedící Iráčanku, která v neděli volila a rodiče vojáka Norwooda, který padl loni na podzim ve Falúdži. Byl to nejdojemnější okamžik projevu, a kdyby se nejednalo o živé lidi, kteří přišli dobrovolně, byla by scéna na hranici vkusu. Jenže na ní nebylo nic předstíraného a i Bushovi zvlhnul zrak, když se matka padlého objímala s iráckou ženou, jíž Sadám zavraždil otce. V tomto okamžiku tleskali v sále všichni bez rozdílu politické příslušnosti.

V 53 minutovém se projevu Bush zmínil i o Afganistánu, Severní Koreji a al-Kájdě, o vzdělávacích a výchovných programech mládeže, o pomoci Africe v boji s AIDS i o návrhu ústavního dodatků definujícího maželství jako svazek muže a ženy, což bylo evidentně úlitbou radikální křesťanské pravici, neboť dodatek nemá šanci na schválení dvěma třetinami Kongresu.

V příštích dnech můžeme čekat, že se političtí komentátoři budou vracet k jednotlivým Bushovým větám. Podstatné je však celkové vyznění projevu jako velmi vybalancované směsi pragmatických politických kroků a idealistické vize americké společnosti založené na tradiční morálce a hodnotách odvozených od individuální svobody.

Reakce představitelů Demokratické strany - senátora Reida a předsedkyně Nancy Pelosi, byla velmi nepřesvědčivá. Bush tenbtokrát u Američanů zvítězil. To ovšem neznamená, že se jeho vize nestřetne s tuhým odporem Kongresu. Ale to už bude jiná kapitola.




Další články tohoto autora:
Dušan Neumann

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku