Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 8.2.2005
Svátek má Milada




  Výběr z vydání
 >BRAZÍLIE 8: Vnitrozemím k velevodopádům
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Nesmrtelný Saturnin - test pro znalce
 >VĚDA: Primáti platí za porno
 >USA: Technologie a životní spokojenost
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Výstava o Vernových vynálezech
 >GLOSA: Cimrman a anketa
 >ARCHITEKTURA: Richard Meier - hvězda světové architektury v Praze
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Historici, počtáři, básníci a lháři
 >PSÍ PŘÍHODY: V obležení bestií
 >POLITIKA: Modrá tsunami se žene ČR
 >EVROPA: Bílé země
 >VIA CAROLINA: Tradiční spojnice českých zemí s evropským západem
 >PENÍZE.CZ: Trojjedinost evropských dotací
 >HISTORIE: Sudetoněmecké dějiny (část 4: 1939 až 1945)
 >POLITIKA: Dvě Grácie veřejně obnažily Stanislava Grosse

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
8.2. USA: Technologie a životní spokojenost
Miroslav Pivoda

V loňském roce jsem měl možnost vidět raketoplán v Muzeu letectví a kosmonautiky u hlavního města Washingtonu a na Floridě letět v osobním letadle nad startovacími rampami kosmických lodí a pozorovat seshora největší budovu světa, ve které jsou raketoplány uchovávány.

Ředitel Berne University mne v jeho osobním letadle také dopravil na Penn State University ve městě State College, abych tam mohl ve třídě sledovat výuku kurzu Technologicky orientovaného podnikání pro studenty technických specializací.

Moje šéfová vtipkovala, že jsem měl možnost cestovat lépe než zámožný americký byznysmen, protože sám ředitel Berne University mi posloužil jako osobní pilot. Bylo to pravda, protože ačkoliv důvody jeho osobní návštěvy ve městě State College mezitím pominuly, svůj původní slib dopravit mne tam přesto splnil. Čecho-Američan profesor Josef Dadok (z Carnegie-Mellon University v Pittsburghu) k tomu poznamenal, že to by se mně jako vysokoškolskému učiteli v České republice určitě stát nemohlo.

Byly to pro mne silné zážitky ze současné Ameriky, nikoliv však ty nejsilnější. Absolutně nejsilnějším zážitkem byla návštěva "živého muzea". Šlo o setkání s potomky Amish, kteří odešli z Německa v roce 1750 a od té doby spokojeně žijí v Americe (nejvíce ve státě Pennsylvánie) stále na úrovni roku 1750. Komunikují mezi sebou němčinou z roku 1750 a při práci používají převážně technologii, která byla pro ně dostupná už v roce 1750, tzn. nepoužívají žádné automobily ani elektřinu, nesledují televizi, ani neposlouchají rádio a mnozí ještě ani netuší, co je to internet. O nových událostech se dozvídají z novin a z ústního podání, v povinné školní docházce mají v USA povolenu výjimku - jen do věku 14 let.

Nejde jen o pár ztřeštěných jednotlivců či náboženských fanatiků. V USA dnes žije asi 100 000 mírumilovných občanů Amish, kteří silně věří v Boha a udržují svou komunitu i tradiční zvyky, přestože v současné době mají své domy (ke kterým ovšem nevedou žádné dráty elektrického vedení) promíchány s domy ostatních Američanů. Nejde tedy o žádná nedobrovolná gheta. Přestože jsou Amish lidé v každodenním styku s ostatní částí americké populace, jen asi 1 z 50 občanů Amish "emigruje" do "vyšší" americké civilizace. Život v solidární komunitě a nebe v nebi je pro ně atraktivnější alternativou, než bylo naše budování "nebe na zemi" a nucen?ý kolektivismus v dobách socialismu. Kdyby se v té době beze změny společenského systému u nás otevřely státní hranice (padla železná opona), asi by se "nebe na zemi" rychle vylidnilo na individualisticky orientovaný západ, neemigroval by od nás jen 1 z 50 občanů.

V lednovém čísle 2005 časopisu Technology Review vyšel článek "Technology and Happiness", který vyvolal internetovou diskuzi. V článku se argumentuje tím, že přestože se životní úroveň Američanů od konce druhé světové války trojnásobně zvýšila, jejich spokojenost (která se pravidelně zjišťuje od roku 1946) nikoliv. Od 70. let minulého století dokonce mírně poklesla. Jediná skupina Američanů, která v průběhu uplynulých let konzistentně vykazuje vysokou úroveň osobní spokojenosti jsou právě Amish Američané.

Přestože si většina Američanů spíše přeje současné a budoucí technické výhody než nikoliv, článek zvažuje přínosy technologie pro životní spokojenost lidí. Uživatelé technologií (podobně jako výherci v loteriích) si na daný příjemný stav velmi rychle zvyknou a dále jej považují za samozřejmost. Psychologové toto chování označují pojmem "hedonická adaptace". Technologie zpravidla nabízí i větší škálu možností, což může mnohé lidi frustrovat, pokud neznají způsob jak navigovat v nepřehledném rozhodovacím prostoru.

Je technologie jen stresujícím šlapacím mlýnkem, ze kterého by bylo dobré sestoupit? Lidé si nicméně přejí, aby všeho bylo více (i když to není vždy lepší) a tak tomu zřejmě bude i v budoucnu.

Všimněme si ještě jednoho paradoxu, který souvisí s technickým pokrokem. K tomu, aby Amish lidé počátkem 18. století mohli odjet do Nového Světa a začít žít spokojený život bez rušivého vlivu nových technologií, museli nejdříve použít tehdejší snad největší "výdobytek vědy a techniky" (zaoceánské lodě), aby se do Nového Světa vůbec dostali. A nic jiného jim nezbude ani v budoucnu, až pro ně Amerika přestane být klidným útočištěm (teroristům a jejich biologickým či atomovým zbraním bude zřejmě jedno, že se Amish komunita do americké zahraniční politiky neplete). Amish lidé budou muset opět použít nejmodernější technologii (budoucí kosmické lodě), které je vynesou na některou dosud neobydlenou planetu, aby se tam mohli (zřejmě opět jen dočasně) izolovat od rušivého technologického a společenského pokroku.

A co zbývá nám ostatním smrtelníkům? Bez ohledu na to, zda nás technologie činí šťastnějšími nebo nás frustruje, budeme ji muset přiměřeně zvládnout. Nemáme jinou alternativu, technologickému vlivu na zemi již nikdy neutečeme. Alespoň ne dokud se naše civilizace nezhroutí. Můžeme rozhodovat jen o tom, kterou vývojovou fázi technologie budeme ignorovat, než se objeví další, výkonnější a levnější generace technologie s přátelštějším uživatelským rozhraním. Té už pak neodoláme.

Miroslav Pivoda
Brno




Další články tohoto autora:
Miroslav Pivoda

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku