Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 8.2.2005
Svátek má Milada




  Výběr z vydání
 >BRAZÍLIE 8: Vnitrozemím k velevodopádům
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Nesmrtelný Saturnin - test pro znalce
 >VĚDA: Primáti platí za porno
 >USA: Technologie a životní spokojenost
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Výstava o Vernových vynálezech
 >GLOSA: Cimrman a anketa
 >ARCHITEKTURA: Richard Meier - hvězda světové architektury v Praze
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Historici, počtáři, básníci a lháři
 >PSÍ PŘÍHODY: V obležení bestií
 >POLITIKA: Modrá tsunami se žene ČR
 >EVROPA: Bílé země
 >VIA CAROLINA: Tradiční spojnice českých zemí s evropským západem
 >PENÍZE.CZ: Trojjedinost evropských dotací
 >HISTORIE: Sudetoněmecké dějiny (část 4: 1939 až 1945)
 >POLITIKA: Dvě Grácie veřejně obnažily Stanislava Grosse

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Evropa  
 
8.2. EVROPA: Bílé země
Jaroslav Teplý

Když jsem před lety psával do Britských listů o nebezpečí vyplývajícího ze záplavy zvláště muslimských přistěhovalců v Evropě, neopomněl mě jejich šéfredaktor pravidelně obvinit z rasismu. "Každá imigrace je politicky a ekonomicky přínosem pro hostitelskou zemi" byl jeho tehdejší (nebo možná ještě dnešní?) vysoce politicky korektní názor. Dnes by mu asi i politici (raději soukromě) doporučili konsultaci dobrého psychiatra. Nicméně, abych v tom nelítal sám, seznámím Vás s názorem dopisovatele holandského deníku De Telegraaf (3.2.2005) ve střední a východní Evropě Hana Kuiterta, kterého bych osobně situoval do politického středu.

V článku "Bílé země" vypráví o americkém páru, který dělá okružní cestu po nových členech EU. Sandra se nemůže vynadivit - jen bílí lidé. Jako opravdové Američance jí to nahánělo strach, ty etnicky monotonní nové země.Je zatížena traumatem 11.září. Přesto si neumí představit, že by měla žít v zemi, kde není jiné barvy kůže či jiného náboženství. Je prostě občankou po výtce imigrační země.

Han Kuitert pak pokračuje, že

ve východní Evropě, na Balkáně je tmavá kůže pozoruhodnost. Muslima abys hledal s baterkou. Bílá ovládá obraz ulice. Lidé ve východní části EU si neumí představit, v jakém napětí zápasí západoevropské společnosti se svým multikulturním složením. Nechápou prostě, že někteří vandalové používají násilí, aby dosáhli svého. O špatných stránkách islamu se nedá ve východní Evropě mluvit, protože s ním není konfrontována. Noví členové EU nejsou nuceni přemýšlet o integraci, vzájemném respektu, o tolerování či netolerování šátků na hlavě, o mezích svobody náboženství. O strachu z islámských přistěhovalců a o nutnosti smysluplného dialogu. Pro východní Evropany nestojí jejich ještě mladá demokracie pod tlakem. Nové členské státy se zdají být téměř surrealistickými ostrovy va světě, který se nepochopitelně zapletl do náboženské války.

Evropa je rozdělena na "bílé země" a multikulturní společnosti jinde v EU. "Černé země", "hnědé země" .Když tam někdo bydlel jako já, pak chápe, co znamená diskriminace a integrace. Ignorovat pravidla oblékání,, připouštět, že jeho žena je na ulici hrubě obtěžována, nehlásit se veřejně ke své víře, to je hned.

Heslem je přizpůsobit se. Svoboda vyjádřit své mínění je podřízena pravdě koranu. "Bílé země" a černé země" to mají snadné.Jen v "šedivých" zemích jako je Holandsko se bojuje o "zabarvení" společnosti. Bude "světlešedá" nebo "tmavošedá", o to jde. Nebo zase "bílá" či "černá jako uhel"? Theo van Gogh měl o tom ostré mínění a zaplatil to životem.

Je zřejmé, že čeští politici nemají ani nejmenší tušení, v jaké situaci by se ČR rychle octla, kdyby připustila takový vývoj. Je potřeba je na to důrazně upozornit. Pokud ČR zůstane bílou zemí, má dobré vyhlídky na imigraci lidí ze západoevropských států jako je právě Holandsko, kteří mají tamní multikulturistiky už plné zuby, a těch není málo. Rychle by se přizpůsobili, nebyli by nikomu na obtíž a neohrožovali by stabilitu státu.

Je také nutno upozornit na to, proč je Holandsko v ještě horší situaci než ostatní západoevropské země. Když začalo (jak se později ukázalo zbytečně) dovážet pracovní síly z Maroka, bázlivě přenechalo výběr marockým úřadům, které promptně začaly dodávat jim také nepohodlné nekvalifikované lidi z pohoří Rif, kteří měli velmi početné rodiny - šlo totiž o přídavky na děti, které ti první posílali do Maroka a které marocká vláda zdaňovala. Byli to lidi z uzavřených komunit, těžko dohánějící zpoždění snad více než sto let.ve vývoji společnosti.

Marocký fotograf Ali Chraibi, který pracuje s holandskou kolegyní Bernice Seewe na fotoreportáži z obou zemí, která má ukázat ve formě putovní výstavy shody a rozdíly v životě obou zemí, k tomu řekl (de Telegraaf, 22.1.2005):

"Je mi nápadné, že Marokánci v Holandsku patří valnou většinou k jedné skupině. Všichni jsou z pohoří Rif. To je zvláštní národ. Z jílu vytvořený, jak vy Holanďané říkáte.Velmi na sebe zaměřený, nepřístupný, stále se velmi úporně zabývající věcmi jako je jejich čest a pravidla. Jsou úplně jiní než obyvatelé měst." Abu Chraibiho zcela ohromila návštěva obecné školy v Amsterdamu. "Všechny ty ženy a dívky se šátky na hlavách! V Marakeši, odkud pocházím, jich najdete na školním nádvoří tak 10 procent se šátky. A tady je to přesně obráceně."

"Oni žijou stále v šedesátých letech" řekla o nich členka marocké delegace (evropsky oblečená a bez šátku) včera v televisi, " ale dnešní Maroko vypadá úplně jinak".

Oni žijí stále v šedesátých letech, protože to holandské vlády jejich rozmazlováním připustily, to je stále zřetelnější a hlasitější hlas holandského veřejného mínění dnes. Jenomže, co se stalo, nedá se odestát, a Holandsko z toho má pěknou a nebezpečnou polízanici.

06.02.05


Další články tohoto autora:
Jaroslav Teplý

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku