Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 8.2.2005
Svátek má Milada




  Výběr z vydání
 >BRAZÍLIE 8: Vnitrozemím k velevodopádům
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Nesmrtelný Saturnin - test pro znalce
 >VĚDA: Primáti platí za porno
 >USA: Technologie a životní spokojenost
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Výstava o Vernových vynálezech
 >GLOSA: Cimrman a anketa
 >ARCHITEKTURA: Richard Meier - hvězda světové architektury v Praze
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Historici, počtáři, básníci a lháři
 >PSÍ PŘÍHODY: V obležení bestií
 >POLITIKA: Modrá tsunami se žene ČR
 >EVROPA: Bílé země
 >VIA CAROLINA: Tradiční spojnice českých zemí s evropským západem
 >PENÍZE.CZ: Trojjedinost evropských dotací
 >HISTORIE: Sudetoněmecké dějiny (část 4: 1939 až 1945)
 >POLITIKA: Dvě Grácie veřejně obnažily Stanislava Grosse

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
8.2. PSÍ PŘÍHODY: V obležení bestií
Ondřej Neff

Ljuba a Anna jsou na horách. Zima přituhla, morálka velmi, velmi povolila. Projevilo se to i na psech.
Pár dní je to náramná dovolená... nechat šálek s logrem stát, protože je v cinkostnu jiný. Včerejší fusekle u postele na zemi? Budu se shejbat, až jich přibude. Včerejší a předvčerejší noviny si na stole lehnou na ty před předvčerejší.
A nikdo mi nespílá.
Psové drží svoji úroveň morálky. Bart kouká, kde by co sežral a jakého psa sežral, Irda zase, kde by sežrala vránám sypání. To je vcelku normální stav.
K anomáliím dochází ráno.
Den se prodlužuje, tedy: začíná dřív, ale pořád ještě se Bart s Irdou probouzejí podle mého vkusu nekřesťansky brzy. Jsem ochoten vstávat se slunkem, ale hýml - chci vstávat se slunkem a ne zatraceně brzy před slunkem!
Jenže vysvětlete to těm čoklům.
Nevím, na jaký popud se probouzí Bart. Začne si lízat tlapy. Tím probudí Iris, tuto jemnou dámu, kterou - když jsou normální poměry, musím heverovat z jejího pelechu na křesle páčidly a navijáky. Tentokrát je to jinak. Slyší Barta, jak si líže tlapy, jde se podívat, zjistí, že já se chumlám pod deku - a leze do postele a olizuje mi ucho a jakmile to vidí Bart, přestane lízat tlapy sobě a snaží se olíznout na mě všechno, co čouhá zpod deky!
Mnoho toho není, snad jen vrchlík pleše a i ten se pokouším zasunout, a už je tu vrtací čumec, a ryc ho, dostanu ránu do ledvin.
Nemají slitování. Nemají uznání.
A já nemám žádnou, pražádnou možnost, jak jim to oplatit, bestiím mizerným, hlavně Bartovi, který je ochoten jít na procházku třeba ve tři ráno.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku