Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 8.2.2005
Svátek má Milada




  Výběr z vydání
 >BRAZÍLIE 8: Vnitrozemím k velevodopádům
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Nesmrtelný Saturnin - test pro znalce
 >VĚDA: Primáti platí za porno
 >USA: Technologie a životní spokojenost
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Výstava o Vernových vynálezech
 >GLOSA: Cimrman a anketa
 >ARCHITEKTURA: Richard Meier - hvězda světové architektury v Praze
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Historici, počtáři, básníci a lháři
 >PSÍ PŘÍHODY: V obležení bestií
 >POLITIKA: Modrá tsunami se žene ČR
 >EVROPA: Bílé země
 >VIA CAROLINA: Tradiční spojnice českých zemí s evropským západem
 >PENÍZE.CZ: Trojjedinost evropských dotací
 >HISTORIE: Sudetoněmecké dějiny (část 4: 1939 až 1945)
 >POLITIKA: Dvě Grácie veřejně obnažily Stanislava Grosse

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Šamanovo doupě  
 
8.2. ŠAMANOVO DOUPĚ: Historici, počtáři, básníci a lháři
Jan Kovanic

Před nedávnem jsem tu psal o tom, jak je těžké spočítat přesně československé oběti "židovského původu" (Průzračná čísla). Bylo to kolem významného dne České republiky 26. ledna, kdy jsme vzpomínali obětí holocaustu. Ke stejnému datu se zformovala i naše šestá kolona, aby připoměla "genocidu sudetských Němců". Např. ČT1 ve svých komentovaných zprávách 22:30 24. ledna 2005, už ke konci, zmínila počet "obětí odsunu", kde gradovala od 30.000 (nejvyšší odhady společné česko-německé komise historiků) až po "240.000, zmiňovaných Sudetoněmeckou radou". Sestříhaný historik měl k dispozici několik vteřin, aby mu bylo dovoleno říci o "nepřesnosti poválečných statistik", načež zprávy české veřejnoprávní televize skončily s touto neohenleinovskou lží. Docela mi z toho bylo špatně, ale nechtěl jsem znesvěcovat památku našich mučedníků. Proto se k těm počtům vracím až teď a činím tak reprintem svého staršího psího článku. Tak jaká jsou ta (sudeto?)německá "průzračná čísla"?

***********************************************************

302.445 činí "vyhnanecké ztráty" uváděné v Sudetoněmeckém atlase (E. Meynen, 1954). Ovšem do toho jsou započítány i oběti nacistů... Číslo, které se tváří seriózněji je "225.000 přímých nebo nepřímých obětí české politiky revanše a násilného přesidlování" (Hoensch 1992). Podobně v brožuře "Sudetoněmecká otázka" (česky Mnichov 1987) je spočteno jako "vyhnáním zaviněné ztráty" 250.000 lidí. Ve skutečnosti se jedná o počet lidí, kteří při poválečném součtu chyběli oproti předválečným soupisům! V tomto čísle jsou m.j. zahrnuti i padlí a přirozená úmrtí.

Německý počtář dr. Paulus Sladek uvedl, že z celkového počtu přesídlenců z ČSR na "bezprostřední následky vyhnání" zemřelo 18889 lidí, jejichž jména jsou protokolárně známa, z toho "výslovně násilnou smrtí" zahynulo 5.596 lidí. (Frankfurter Allgemeine Zeitung, 4.4. 1988). Není uvedeno, zda se v to počítá i "475 Němců odsouzených lidovými soudy" (F. Seibt). Přičemž (podle P. Škorpila, Lidová demokracie 2.3. 1990) spáchalo sebevraždu 3.400 lidí a na epidemie v táborech zemřelo 6.600 lidí.

Statistiky jsou nepřesné a nepřehledné. Snad proto se mezi německými historiky objevují i emotivní básníci. Ferdinand Seibt, přední německý mediavelista a znalec husitského hnutí, kritik SL, přítel českého lidu, nositel státního vyznamenání ČR za spolupráci při obnově demokracie, místo aby uváděl konkrétní čísla, nasadil lyrický tón (Německo a Češi, Dějiny jednoho sousedství uprostřed Evropy, 1996 - z této knihy čerpám některé odkazy a cituji i dále): "Všude docházelo k drancování, násilnostem, sebevraždám. Tu to byli příslušníci Rudé armády, jinde české revoluční gardy nebo skupiny jednotlivců, či dokonce kriminálních živlů. Neexistuje žádná bilance. Existuje ovšem hrůzná vzpomínka na "ústecký masakr", "krvavou neděli" 31. července 1945, kdy část jedné jednotky československého pluku, která se neznámo kdy a jak cestou z Ruska přes Dukelský průsmyk dostala až do severozápadních Čech," (???) "po evidentně zinscenované explozi" (???) "v průmyslovém areálu na okraji Ústí rozpoutala ve středu města děsivý masakr, zvláště v okolí mostu přes Labe. Bilance smrti je otevřená dodnes: tři sta, nebo desetinásobek?" V (západo)německé literatuře se v průběhu let toto číslo zvyšovalo od 400 do 2317. Historik Jan Havel, který se případem zabývá už od 80. let, uvádí 40 obětí (nedá se říci "pouze"). Dojmy, pojmy, omyly, manipulace - tak má vypadat "neemotivní historiografie"?

Mezi básníky se zařadil i Emanuel Mandler, když hovoří o "řádu přinejmenším desetitisíců" - čímž evokuje statisíce, jimiž se stále ohání SL.

Zajímavé je, že zatímco němečtí básníci a jejich čeští epigoni násobí své oběti deseti, naše ztráty naopak dělí. První dělení je na české a slovenské - tím se zbaví obětí ze Slovenského národního povstání. Mnohem zvrhlejší však je vydělování Židů z československých ztrát. Uvádí se, že čeští Židé byli "jazyka českého i německého," že holocaust byl "příběh o Kainovi a Abelovi", že šlo vlastně o "bratrovraždu Židů" (F. Seibt)!!! Neměli by se tedy započítávat mezi československými obětmi. Němečtí básníci a lháři je ani nezapočítávají. Stejně jako padlé Českého a Pražského povstání. Mlčí i o henleinovských vraždách v roce 1938.

Kolikže vlastně padlo Čechoslováků? "Stovky popravených před atentátem na Heydricha a tisíce potom" (F.Seibt). Naši historičtí počtáři dospěli k jiným číslům:

V letech okupace přišlo násilně o život na 360.000 československých občanů. Z toho:

195.000 umučeno v konentrácích, věznicích a mučírnách (včetně 118.600 obětí rasového pronásledování)
156.000 Čechů, Slováků, německých, maďarských a ukrajinských antifašistů bylo popraveno či padli na frontě východní, západní, jižní i vnitřní
6.432 zahynulo při spojeneckém bombardování zejména na nucených pracích v Německu.

V těchto počtech nejsou zahrnuty sebevraždy, nemoce či lidé zemřelí "hrůzou a strádáním" nebo protože jim "ztráta vlasti zlomila srdce" (F. Seibt o německých ztrátách). Němci je ke svým obětem přičítají. Proč?

Proto: Historici z řad počtářů vytvořili "skóre" 360.000 : 6.000. To by mohlo vypadat, že snad Němci byli někdy na Čechy nepřiměřeně zlí. Básníkům se ho daří přetočit na "několik tisíc" českých obětí versus "přinejmenším desetitisíce" (Mandler) nebo "zhruba 240.000 sudetských Němců", kteří "přišli při vyhnání o život" (z oficiálního stanoviska Sudetoněmecké rady tzv. "20 bodů", 1961). Tyto počty jsou uměle nadsazené z politických důvodů, aby se dokázalo, jak zvrhlí byli Češi. Tato stokrát opakovaná lež se už stala součástí evropské historie, jak ji vidí Evropská unie - německýma očima.

Poslyšte, ony ty počty jsou i tak dost hrozné. Vlastní bolest je těžko sdělitelná. Nezpochybňuji konkrétní hrůzy. I kdyby byl umlácen jediný Němec, bylo by to špatné. Ale - proč stále němečtí počtáři mezi své "oběti" počítají i zastřelené esesáky a wehrvolfy? Za gestapismus se můžeme omluvit stokrát. Udělal to prezident Havel 1990, odsoudil ho i prezident Beneš ve svém projevu 14.10. 1945. Odsouzeni byli i čeští vrazi k dlouholetému věznění. (Odsouzeni - a po roce 1948 propuštěni...) - Ale! Z české strany se jednalo o excesy, kdežto z německé o dlouhodobou státní politiku.

Vytýkali mi někteří čtenáři, že zbytečně vytahuji minulost. Jak nevytahovat, když její lživou verzi na nás vytahují současní němečtí a rakouští odpůrci našeho vstupu do Evropské unie? Prý musíme nejdřív zrušit "Benešovy degrety" a pak nás tam vpustí. A SL stále hovoří o náhradách a nárocích a restitucích. Nejde o minulost, ale o budoucnost!!!

Dnešním Němcům nevytýkám minulost, ale její současné překrucování. A co je do Němců - to jsou Němci. Ale jak se při tom tuží naši stipendisté! O válce a odsunu referují stejným způsobem jako o Temelínu! Ostatně i o předválečné době. Vyhnání Čechů z pohraničí v roce 1938 prý neexistovalo - jenom se "vrátili do vnitrozemí" (F. Neubauer) či "kdo chtěl, mohl zůstat" (E. Mandler). Nezpochybňuji pláč na německých hrobech - ale proč si máme nechat kálet na hroby naše?

Jestliže někdo přirovnává odsun Němců k předcházející genocidě, pak neuvádí "na pravou míru některá tvrzení", ale hlásá obludnou lež, silou a významem stojící po boku "osvětimské lži".

Psáno v Praze dne 24. června 2001, na Psu poprvé vyšlo 26. června 2001

Do článku se vzhledem ke své délce nevešel úryvek ze závěrů společné německo-české komise historiků z podzimu 1996, který jsem publikoval zvlášť.

K tématu viz i některá minulá Šamanova doupata:

5.6. 2001: Bavorská vstřícnost
26.10. 2000: Vítězství české tyranie
13.6. 2000: Děti se dívají
25.5. 2000 Restituce nenávisti
[Tady si místo "Vršovců" dosaďte "Slavníkovce", prosím.]


Další články tohoto autora:
Jan Kovanic

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku