Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 9.2.2005
Svátek má Apolena




  Výběr z vydání
 >HISTORIE: Sudetoněmecké dějiny (část 5: 1945 až 1946 – vyhnání)
 >EVROPA: Jsme pro Evropskou ústavu
 >SVĚT: Trochu kluzká veselohra aneb OSN na konci provazu
 >GLOSA: Kde jsou naši notoričtí petenti?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Vernisáž výstavy vynálezů Julese Verna v Klementinu
 >POLITIKA: Zákon s dvojím účinkem
 >EKONOMIKA: Hrůza z rovné sazby daně z příjmu
 >EKOLOGIE: Opravdu hrozí Evropě nová doba ledová?
 >PSÍ PŘÍHODY: Nespolehlivá noha
 >EVROPA: Evropští inženýři, jak jsem je poznal (3)
 >EKOLOGIE: Svatá válka za otrávená pole
 >PENÍZE: Neziskový sektor a jeho financování
 >MÉDIA: I muži jsou v reklamě zesměšňováni
 >HISTORIE: Rukopis královédvorský - poslední výzkum
 >PENÍZE.CZ: Přítel na zahraničním telefonu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Ekologie  
 
9.2. EKOLOGIE: Opravdu hrozí Evropě nová doba ledová?
František Kružík

1.1. Úvod
Ať chceme nebo nechceme jsme současníky a svědky velice zásadního rozhodování, které může na dlouhou dobu ovlivnit a v nejhorším případě i podlomit další vývoj části civilizace. Zde mám na mysli tu část civilizace, jejíž jsme součástí, označované jako euro - atlantická.
Dne 25.1.2005 uveřejnil britský deník The Independent článek nazvaný "Globální oteplování ponoří Británii do nové doby ledové 'během dekád'", (česky) jehož načasování v kontextu s právě probíhající konferencí G8, věnovanou "globálnímu oteplování", je možno považovat za vypuštění pokusného balónku a nastavení "správné nálady" ve veřejnosti a zároveň za PR metodu k upoutání pozornosti na její průběh. Meritem jednání je "Kjótský protokol", který bez ratifikace Spojenými státy zůstane jenom cárem papíru - podle mínění skeptické části vědců, zabývajících se problematikou vývoje klimatu, jím však zůstane i v případě, že by se USA ke konvenci připojily. Přijetí "Kjótského protokolu", resp. avizovaná opatření z něho vyplývající budou mít na signatářské země dalekosáhlé ekonomické dopady, snad s výjimkou Ruska. Je pochopitelné, že se to týká hlavně zemí, jejichž status můžeme definovat označením "průmyslové". Rusko, díky obrovským rozlohám lesů a neobývaných území může a jistě také bude z restrikcí profitovat, jakmile pomine výhodnost, nepochybně svůj postoj pragmaticky přehodnotí. To vede nutně k zamyšlení nakolik oprávněná a koncepční jsou opatření, kterými si rozvinutější část civilizace dobrovolně připoutá kolem pasu a k nohám těžké závaží, když se chystá "plavat v rozbouřených vodách"? S ohledem na rozsah článku, se mohu řady, nesporně zajímavých souvisejících témat, jen letmo dotknout, za což se předem omlouvám. Vím ale, že čtenáři NP jsou nadprůměrně chápavé auditorium a případné nejasnosti a náznaky si umí mezi sebou vydiskutovat, až do úplného vyčerpání.

1.2. Reverze kauzality a CO2
Při zkoumání zákonitostí vývoje klimatu, příčin rozšiřování zalednění velkého rozsahu, průvodních podmínek a parametrů v geologické historii Země, byla velice brzy objevena zákonitost, kterou je možno popsat jako "postglaciální exploze života", která s železnou pravidelností následuje každé velké zalednění v jakkoli vzdálené historii, od okamžiku, kdy atmosféra Země překonala Pasteurovu hladinu, někdy před 2 600.106 lety. Tehdy poprvé mohly přejít živé organizmy od fermentace k dýchání, které představuje až 60x účinnější látkovou výměnu. To přirozeně vedlo k exponenciálnímu šíření života a opakuje se pravidelně, jakmile se po nepříznivé epoše obnoví optimální konfigurace podmínek pro život. A život založený na dýchání O2 produkuje odpovídající množství CO2. Je přirozené, že záhy potom kdy instrumentální metody umožnily reprezentativně stanovit složení bublinek atmosféry zakonzervované ve vrstevním sledu recentních ledovců, nemohly přírůstky CO2 během oteplování (a vice versa) uniknout pozornosti vědců. Odtud je jenom krok k interpretaci faktu, že přibývání CO2 v atmosféře vede k oteplování. Na světě byla první "CO2 hokejka".
K demonstrování faktu jak snadno lze vytvořit "vypovídající graf" jsem zpracoval zcela reprezentativní data pokrývající období 2000 let. Graf představuje "CO2 hokejku", vyjadřující výseč sledování růstu roční produkce CO2 od počátku našeho letopočtu do roku 2005 v [Gt.rok-1].

Většina seriózních vědců (a zdůrazňuji - včetně vědců - ekologů), kterým byly cizí metody neseriózního prezentování výsledků své práce, brzy zjistila, že peníze na jejich dlouhodobé výzkumné práce poněkud váznou a mizí v kapsách podivných křiklounských organizací. Část z nich s nimi začala spolupracovat a přistoupila na jejich metody, většina se stáhla, ale pokračovala ve svém seriózním přístupu, zvláště pokud nebyla až tak závislá na finančních dotacích.
Výsledky jejich sběru a zpracování dat jsou dnes objektivní protiváhou a racionální alternativou mediálně prosazovaným laciných a polopatických receptů založených více na víře, než na zodpovědném hodnocení faktů.

1.3. Potřeba prognózy a její úskalí
Z předchozích velkých zalednění v prekambriu a paleozoiku, ovšem detailní data nejsou k dispozici a tak není možné k aktuálním výsledkům přistupovat dostatečně selektivně a jednoznačně oddělit obecnou zákonitost od specifických odchylek nebo aberací reprezentujících neopakovatelnou aktuální konfiguraci rozložení pevnin a oceánů a významu jejich vlivu na klimatické poměry.
Naproti tomu logicky existuje reálná poptávka požadující podložení krátko- a střednědobé prognózy vývoje klimatu neboť naše civilizace je v tomto ohledu bezpochyby velmi zranitelná. To je problém rozhodně větší nežli formulovat prognózu v časovém rozpětí několika staletí nebo tisíciletí.
Především proto, že krátkodobá prognóza je kontrolovatelná. Ve hře je ztráta důvěry autora nebo ústavu, jestliže se ukáže, že prognóza (za nemalé peníze) byla nepřesná nebo dokonce zcela chybná. Vždy se potom najde dostatek kolegů ochotných zatančit si na odborné mrtvole autora.
Nemenším úskalím je krátkodobá prognóza sama o sobě a její validita. Periodické vlivy vývoje klimatu vyšších řádů ustupují do pozadí, jakoby za horizont rozlišení a do popředí vystupují rozpoznané a (ale i zastřené nerozpoznané) cykly nižších řádů s krátkými periodami, které interferují a výslednice jejich vzájemného vlivu může být na vývoj klimatu, v krajním případě přesně opačná nežli dlouhodobý trend, tedy krátkodobé oteplení v dlouhodobém trendu ochlazování, jako je tomu v současné době. (Velmi ilustrativním příkladem může být nedávno zveřejněné Osbornovo řešení nelineární vlny, jako zvláštního případu kubické Schrödingerovy rovnice, aplikované na oceánské vlnění.)
Není divu, že prezentované výsledky řady výzkumů často působí akademicky vykonstruovaně, nezřídka nevyváženě a nepřesvědčivě, protože autoři jsou si vědomi dvojsečnosti naměřených dat, zvláště není-li možné aktualistické porovnání do hlubší minulosti, případně provést laboratorní ověření, což je samozřejmě od jistého stupně komplexnosti vyloučeno; počítačové modely jsou na tom jenom o málo lépe.
Na druhé straně je však třeba připustit, že naprostá většina seriózních autorů interpretujících dílčí výsledky podobných, na detail zaměřených výzkumů, své závěry obvykle uvozuje "opatrnými" slovíčky naznačujícími pochybnost, pravděpodobnost, připouštějící možnost jiného výkladu, hypotetičnost, snaží se předkládat alternativy.

2. Co bude s "globálním oteplováním"?
I nejzapálenější zastánci "skleníkového efektu", "CO2 hokejky" a "globálního oteplování", mění rétoriku a připouštějí, že namísto katastrofálního oteplení se vývoj klimatu ubírá spíše k ochlazování. Aby tento názorový přemet nebyl tak markantní, snaží se o logické propojení dosavadních "oteplovacích" tezí do řetězce, jehož výsledkem je jednak ochlazování klimatu a jednak zachování "tváře". Aby však nezůstali nic dlužní svému "skleníkovému období", i jejich ochlazování je prezentováno jako "náhlé", "prudké", "katastrofální", zkrátka podobně bulvární, jako předchozí "globální oteplování".
Z této oblasti se také zdají být poslední závěry, citované Geoffrey Lean(em), jehož článek z 25.1.2005 (The Independent), podaný ve stylu filmu R. Emmericha, prolétl jako blesk světovými médii. Pan Lean ve svém článku použil vhodně vybrané citace z probíhajících výzkumů, kterými současný výzkum vývoje klimatu představil jako v onom známém přirovnání o ohledávání slona v temné místnosti.
Realisticky a zodpovědně uvažující výzkumníci, odmítající přistoupit na metody "barnumské reklamy" svých prací, jsou z pochopitelných důvodů méně slyšet, veřejné mínění akceptovalo, jak se zdá, podprahové sdělení ekologistů a jejich spojenců, že takových vědců je menšina nebo - že nejsou dost "renomovaní" - rozumějme bulvární, aby jejich názory bylo nutno brát vážně. Souvislost s módní "vědeckou turistikou" namísto bádání, je také nanejvýš zřejmá.
Zde musím s potěšením podtrhnout, že čeští vědci, dotazovaní senzacechtivými novináři na názor, se v médiích vyjadřovali krajně zdrženlivě a možnost vypuknutí "rychlé" doby ledové odmítali, víceméně důrazně. Co tedy bude s "globálním oteplováním"? Zastánci "globálního oteplování" a jejich propagátoři vykazují v posledních čtyřech letech, snížený ‚pohyb', protože hlavních cílů, tj. ovládnutí důležitých politických institucí, ekonomických zdrojů a podstatné části veřejného mínění bylo dosaženo. Nejvýznamnější část jejich ‚pohybu' je v současnosti věnována organizovanému přesunu do zabezpečených obranných pozic a příprava k vedení ‚zákopové poziční války'. To může trvat relativně velmi dlouho - prakticky až do skutečného zahájení ochlazování klimatu a vypuknutí doby ledové…

2.1. Byrokrati a ekologisté
Není cílem tohoto zamyšlení diskutovat do detailů ani článek pana Leana, ani samotnou hypotézu, prorokující v krátké době ochlazení takového rozsahu, že vypukne epizodická perioda mrazu, resp. regulérní doba ledová. Zda je to pouze dryáčnický trik na upoutání pozornosti, jehož cílem je udržet správně nasměrované proudění peněz, si patrně soudný čtenář dokáže odpovědět sám…
Za stigmatizující v této souvislosti je třeba považovat vytvoření nového spojenectví, ve kterém našli společnou řeč byrokraté a ekologisté, jimž platnou službu prokazují senzacechtiví novináři, ať již vědomě nebo mimoděk v dobré víře.
Tohle spojenectví byrokracie a ekologistů je vybudováno na společném jmenovateli jednoduchých příměrů, s jejichž pomocí se jim původně pokoušeli vědci ozřejmit fundamentální aspekty svých předpokladů a hypotéz poté, kdy zjistili, že jinak je průnik množiny jimi sdělovaných a množiny na straně byrokratů pochopených informací prázdný, což byl zcela zásadní problém, protože právě byrokraté byli a jsou ti, kdo přidělují peníze na vědecký výzkum.
Jak už to bývá, subtilní pozadí příměrů zmizelo a použitá přirovnání začala žít vlastním životem, životem jednoduchých pravd v kolonkách byrokratů a životem víry v hlavách ekologistů, inženýrů všeobecného dobra, novodobých spasitelů nehodného lidstva.
Původně účelná zjednodušení, sloužící k vysvětlení nezřídka vysoce komplexních jevů a sofistikovaných hypotéz, se stala spouštěcím tlačítkem odstředivky na peníze, kyjem, kterým lze široce a vcelku bez rizika mlátit okolo sebe. Po zjištění, že se to vyplácí, se ono zpočátku skryté vydírání institucionalizovalo - v ministerstvech životního prostředí všech evropských států, v nadnárodních organizacích, ale i politických orgánech. V současnosti i na veřejnost prosakují informace o vazbách nejvyšších politických pater Evropské unie na ekologistické organizace a strany uzurpující si právo mluvit "hlasem lidu". Vzájemné poskytování rezidentur k uplatňování obvykle vcelku čitelných utilitárních záměrů, zabalených do ušlechtilých altruistických hesel, je v současnosti již zaběhaným "modem vivendi". Nic proti tomu, každý se živí nějak…
Potíž je v tom, že jak mezi odbornou veřejností, tak zejména v obecných médiích, je slyšet téměř výhradně jen jednu názorovou stranu, tu, která se chová tak trochu jako majitel lidstva, otevřeně i skrytě se snaží potlačovat jiné názory. Je to jednání, které je signifikantní u náboženských sekt. To, že je něco takového možné, je právě v jednoduchosti a srozumitelné prvoplánovitosti, předkládání jednoduchých a zdánlivě racionálních receptů slibujících nesplnitelné: "Máme společný problém, je to "skleníkový efekt" ("globální oteplování") a jestliže si nedošlápneme na ty kdo produkují CO2, zmrzneme…". A rázem je na světě pseudoobchod s emisemi a zároveň nový, tentokrát už opravdu pořádně velký klacek na vymáhání výpalného!
Problém dostává nový rozměr v okamžiku, kdy takový v zásadě vynucený postup, začne mít fatální dopady na život nejméně 1/3 lidstva, zatímco zbytku se v podstatě nedotkne, eventuelně z něho bude profitovat.

2.2. Ekonomické dopady "snižování emisí CO2"
Hlavním znakem proponovaných opatření, jež mají být zárukou udržení současného klimatu (je to opravdu žádoucí?), pomocí v zásadě nepodloženého omezování emisí CO2, je jejich neskutečná ekonomická náročnost, která s plnou silou dopadne přímo na jednoho každého obyvatele signatářských zemí. V principu jsou to opatření, která v neudržitelné spirále budou zdražovat - primárně, přímo i nepřímo, produkci veškeré energie - a sekundárně vše ostatní, ve jménu dosažení - zejména tímto postupem - nedosažitelného.
Dle zatím nejasných obrysů budou obrovské finanční prostředky obětovány do oblastí tzv. ekologických způsobů výroby energie z obnovitelných zdrojů, ačkoli odborníci marně bijí na poplach a dokazují, že dosud vyvinuté technologie jsou ekonomicky nerentabilní, málo účinné a v konečné bilanci značně ztrátové.
Zcela zdrcujícím příkladem tohoto postupu je současné Německo a jeho ministr Tritin, familiárně nazývaný "Větrník" Tritin. Ekonomické výsledky SRN, ještě nedávno nejdynamičtěji se rozvíjející země a "tahouna" EU, jsou zdrcující a celkem jistě povedou k pádu současné Schroederovy vlády.
Namísto stejně masívního alokování financí do výzkumu technologií vedoucích ke snižování nákladů na výrobu energie, jsou fabulovány záměry vedoucí k mrhání finančních prostředků nevídaného rozsahu a celkového zdražování energie.

2.3. Sofistikovaná civilizační sebevražda?
Obyvatelé signatářských zemí tzv. Kjótského protokolu, namísto aby se snižovaly jejich denní životní náklady, tak budou nuceni do posledního centu zaplatit tento "zdravým rozumem neuchopitelný" sociálně - ekonomický experiment. Přirozeně se budou jejich životní náklady zvyšovat, což kromě vnitřního sociálního pnutí, odlivů části akceschopnějších a zpravidla ekonomicky silnějších občanů do jiných zemí - mimo EU, dalšího strukturálního zaostávání zemí EU za USA, povede k nevyhnutelnému ekonomickému kolapsu, tím dříve čím rigoróznější opatření budou přijata. A dovolím si prognózovat, že k tomu dojde daleko dříve než k další době ledové.

2.3.1. Dopady na demografický vývoj signatářských zemí
Je vcelku předvídatelné, že většina obyvatel signatářských zemí, která dosáhla určité životní úrovně pro sebe a své již narozené potomstvo, nebude ochotna rezignovat na svůj životní styl. Je tedy snadno předvídatelné, že již nastavený demografický trend stárnutí obyvatelstva se prohloubí úměrně s klesající sociální jistotou generace dnešních 20 - 30-ti letých, středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných, na jejichž potomstvu by měla mít společnost největší zájem. Oni jsou totiž těmi, kdo ponesou největší zátěž onoho pochybného ekologisticko-sociálního experimentu.
Největší přírůstky potomstva budou pochopitelně vykazovat, již tradičně, ty nejméně ekonomicky aktivní vrstvy občanů, nemluvě o enklávách ekonomických imigrantů - tedy skupin, které jsou z hlediska sociálně ekonomické reciprocity, prakticky čistými příjemci.
Dnes reprodukčně zralí a ekonomicky aktivní občané EU a ostatních signatářských zemí, kteří se vzdají potomstva, se v případě zhroucení společné ekonomiky (tedy i důchodového systému), stanou nežádoucí přítěží a v zásadě tak mohou podruhé - a daleko dráž - zaplatit svůj (ne)dobrovolný altruizmus. Ve scénáři nevylučujícím případnou následnou atomizaci společenství států, by jejich sociální postavení pak mohlo být přímo fatální.
Je ještě jeden aspekt tohoto jevu, který má, na rozdíl od "globálního oteplování", skutečně globální dosah. Jedná se o tzv. "humanitární povinnost" rozvinutých zemí "bohatého severu" k zemím "chudého jihu" - četné příznaky tohoto stavu jsou, nikterak novým, denním vnitropolitickým problémem i některých signatářských zemí. V zájmu zachování jakéhosi smíru, se obrovské finanční sumy přesouvají na "chudý jih", který si na takové dotace snadno a rychle uvykl i přes to, že nezanedbatelná část se nenávratně ‚vsakuje' bez jakéhokoli efektu. Tíhu "humanitárních dotací" opět nesou ti ekonomicky aktivní občané "rozvinutých zemí", jejichž rezignace na vlastní potomstvo se již v současnosti prakticky bezostyšně vyžaduje - samozřejmě v líbivém cukrovaném obalu altruismu a humanity.
Že určitá část byrokracie EU a jejich spojenci tuší, jak fatální mohou být alternativy jejich "ekologických" kroků, lze vysledovat i z dikce některých ustanovení připravované Ústavní smlouvy EU i z prohlášení některých reprezentantů eurounijní byrokracie, budujících už nyní četné "fortifikace" proti jiným názorovým proudům i proti reakcím a odporu vlastních občanů, které se dají s jistotou očekávat až s plnou silou pocítí dopady ekologistických iniciativ na vlastních domácnostech, peněženkách a životní úrovni.

2.3.2. Až se opravdu ochladí
Ono se skutečně ochladí. Ne proto, že to tvrdí zastánci "globálního oteplování" ani nijak rychle, prostě proto, že jsme součástí určité konfigurace objektivních podmínek; naše počasí bude mít minimálně po dobu několika desítek až prvních stovek let charakter kontinentálního klimatu a množství CO2 v tom bude mít jenom podružný význam. V horším případě se teprve potom dostaví vystřízlivění a bude se za cenu obětí dohánět to, co se v současnosti zanedbá plýtváním peněz a energie na chabě zdůvodněný megaexperiment.
Výraznější ochlazení dnešního mírného pásma severní hemisféry by pochopitelně bylo blahodárné pro jižnější oblasti, dnešní subtropy a tropy. Ochlazení by se jich v negativním smyslu nijak nedotklo, naopak. Polopouštní a pouštní oblasti, zdevastované primitivními pasteveckými společenstvy, se znovu zazelenají a odstartují nový populační boom, který nemůže skončit jinak než novou plošnou devastací a následným stěhováním národů, jak to známe z historie staré necelé 3 000 let a následně v četných variacích.

2.4. Shrnutí, ale rozhodně ne závěr
Reorganizovat energetiku v kontinentálním měřítku v okamžiku kdy jeden "black out" střídá druhý, přemísťovat energetické rozvody pod zem, když půda zamrzá na půl roku, když tvrdnutí každé betonové patky je ohrožováno mrazem, by bylo nesmírně obtížné, i když ne nemožné. Není to však nutné. Naše civilizace stojí a padá se schopností naplánovat si, vyrobit a rozdělit dostatek energie. Reorganizovat a zabezpečit její výrobu, minimálně škodící životnímu prostředí, je úkol na desetiletí a rozhodně to neřeší větrníky a pálení biomasy.
Jestliže naše civilizace dokáže odmítnout voluntaristické experimenty nynějších spojenců - byrokratů a ekologistů - a soustředí svůj potenciál v oblastech ve kterých je opravdu silná, tedy na racionální plánování a důkladnou přípravu na "zimu", není pochyb, že dokáže vzdorovat nejen přechodnému periodickému ochlazení, ale i regulérní době ledové.
Je k tomu zapotřebí jen potlačit efekt "ptačího hnízda", tj. že nejvíce řvoucí mládě s nejvíce roztaženým zobákem dostane nejvíce potravy a méně nápadná mláďata končí mrtvá pod hnízdem a to s jistotou všechna, je-li to nejvíce křičící ptáče - kukačka.

2.5. Co je vlastně v grafu?
Graf představuje závislost ročně vydechnutého CO2 celou lidskou populací v letech 0 - 2005, za předpokladu, že jak naši předkové tak i dnešní člověk spotřebuje v normálním fyziologickém režimu za 1 min. asi 250 ml O2, trojnásobek pokud pracuje a šestinásobek pokud tvrdě pracuje, když současně 50% lidstva odpočívá (= normální režim), 30 % pracuje, a 20 % pracuje těžce (nebo sportuje). A to je vše lidičky!

V Mostě 7.2.2005
František Kružík (autor je geolog)




Další články tohoto autora:
František Kružík

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku