Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Středa 9.2.2005
Svátek má Apolena




  Výběr z vydání
 >HISTORIE: Sudetoněmecké dějiny (část 5: 1945 až 1946 – vyhnání)
 >EVROPA: Jsme pro Evropskou ústavu
 >SVĚT: Trochu kluzká veselohra aneb OSN na konci provazu
 >GLOSA: Kde jsou naši notoričtí petenti?
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Vernisáž výstavy vynálezů Julese Verna v Klementinu
 >POLITIKA: Zákon s dvojím účinkem
 >EKONOMIKA: Hrůza z rovné sazby daně z příjmu
 >EKOLOGIE: Opravdu hrozí Evropě nová doba ledová?
 >PSÍ PŘÍHODY: Nespolehlivá noha
 >EVROPA: Evropští inženýři, jak jsem je poznal (3)
 >EKOLOGIE: Svatá válka za otrávená pole
 >PENÍZE: Neziskový sektor a jeho financování
 >MÉDIA: I muži jsou v reklamě zesměšňováni
 >HISTORIE: Rukopis královédvorský - poslední výzkum
 >PENÍZE.CZ: Přítel na zahraničním telefonu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
9.2. SVĚT: Trochu kluzká veselohra aneb OSN na konci provazu
Jan Beneš

Masírováni byli jsme mohutně, kterak nevinná dítka (jsou vůbec nějaká vinná dítka?) umírají v Iráku, skrze tohleto embargo; tedy v době, kdy zemi vládl ještě (a zvolený naprosto 100% většinou, na jakou to u nás nikdy nedotáhli ani naši bolševici) jistý Saddám. Ačli tedy pod záštitou samé OSN už pár let běžel program Ropa za potraviny (a léky). A OSN, spolek jehož si přece vážíme, však jsme panu Kavanovi, když si tam zajel zaúřadovat jsme tu svou vážnost k této organisaci potvrdili celou stovkou milionů korun českých (Na svém ministerstvu při balení do New Yorku si pan ministr zapomenul nějaký tresor. v němž byly prachy stejně záhadné jako dědictví jeho vzorného zaměstnance Srby v igelitkách, či finanční zdroje pana premiera Grosse).

K čemu nám OSN bylo roku 1968, podobně jako Maďarům v roce 1956, jsme benevolentně nechali spadnout pod stůl. Aniž jsme příliš kdy přemýšleli, k čemu tu vlastně bylo už přibližně od poloviny šedesátých let.

Americké osvobození Iráku (přinejmenším od Saddáma) pak přineslo na program Ropa za potraviny poněkud jiný pohled. A týkající se toho, co v podstatě o OSN víme už dávno. Jen se nás to jaksi tak moc nedotýkalo. Jmenovitě pak v cause toho programu.

Přišla s tím americká TV FOX, a nebyla to žádná imperialistická kachna, ni pomlu-vy osvědčených válečných štváčů, ale tvrdá realita. Celý ten program nebyl víc než jen multimiliardový (v dollarech) podvod sloužící zejména Saddámovi, různým „ústavním činitelům“ zejména pak Francie, Německa, Ruska a Číny, jakož i dalším méně důležitým zemím a jejich břichopáskům. K čemu? K obohacení. Na své si přišel i synek pana generálního tajemníka OSN (nedávno v našich mediích celebrovaného, však má úřadovat až do roku 2006) synek, který se natolik potatil, jak jinak, než rovněž do role úředníka na výplatní listině OSN a na plnění programu Ropa za potraviny úředně dohlížel. Potraviny nebyly, léky také nebyly, ale pro Saddáma, který rovněž nechudnul, byly zbraně, či dodávky toho, co embargo vyhlášené po jeho útok na Kuwait vysloveně zakazovalo. Z Francie, Německa, Ruska, Číny a dalších zemí. S patřičným všimným pro účastníky. V případě Annana juniora prý to dělá celou miliardu. Inu, úřaduje ve Švýcarech a tam je draho.

Vida jak nám ten odpor k „americké agresi“ právě v těchto zemích dostává poněkud jiný obrys. Stejně jako usnesení, že pokud došlo k americkému útoku na Saddámův režim bez schválení OSN, nelze ho považovat za legitimní. Však on pan generální sekretář asi tušil, že s tou ropou za potraviny (a léky) to po americkém úspěchu na něho i jeho spolek praskne.

Inu.Spolek jest to také náš. Letos už 60 let.

Z čehož posledních 58 roků úřaduje v budově v New Yorku, která však zástupům (diplomatickou imunitou chráněného) úřednictva už nepostačuje a tak se Kofi Annan chystá stavět dalších 34 pater hned v sousedství a stěžuje si, že mu Amerika nevychází dost vstříc. (Ba newyorská policie dokonce odtahuje i nevhodně zaparkované a provozu bránící automobily diplomatů OSN.) Například mu Amerika a George W. Bush jmenovitě, nevycházejí dost vstříc tím, že by tu stavbu zaplatily Spojené státy, jako ten původní barák před 58 léty. - že by mu na něj mohl přispět třeba ten obchodně zdatný synek ho zjevně nenapadá.

OSN selhalo ve Rwandě, selhalo v Jugoslavii i v Kongu a selhává úspěšně i v Sudánu. Neselhává pokud jde o Komisi pro lidská práva (však tam zrovna předsedá Lybie) schopné obejmout a políbit na obě tváře kdejakého despotu; neselhává ani Komise pro uprchlíky, pod jejímiž křídly a za jejíž rozpočet, se v jejích táborech pro uprchlíky na Střed-ním východě rekrutují ba i cvičí teroristé. Že americkou akci v Iráku má na svědomí zejména krajně neúčinná aktivita komisařů OSN dohlížející, v rámci patřičných usnesení, na Sad-dámově odzbrojení, je ostatně také evidentní.

Takže naše milá až nejmilejší Organisace spojených národů až příliš zřetelně přestala sloužit tomu k čemu byla (pod křídly demokratických velmocí světa 1945 s ústupky další velmoci věru nedemokratické) ustavena. Dnes nenese ani znamení jakési jiné mezinárodnosti mimo té svých úředníků, aniž by přinášela onu podmínku vzájemné kolektivní bezpečnosti sudičkami jí přiřknuté. Není to víc než další úřad.

Což si zřejmě nějak stihl uvědomit i celebrovaný generální tajemník a tak zde, kro-mě požadavku na nový palác v zátoce želv (Turtle Bay) máme i program Challenges and Changes. (Výzvy – případně zámysly- a změny).

Z nichž vyplývá zejména návrh na rozšíření počtu členů Rady bezpečnosti z 15 na 24. Což by úměrně (proto také nutna ta nová budova) přineslo právě jen ještě větší množství o dobro světa se starajících, ale hlavně na sebe nezapomínajících byrokratů.

Jenže asi by to chtělo cosi zásadnějšího. Něco, co by například bylo schopné zarazit snahu určitých zemí, v OSN přítomných, nukleárně se vyzbrojovat. O ignorování samé Charty OSN ani nemluvě.

Takže šedesáté výročí OSN by se snad mělo nejlépe oslavit tím, že tuto organisaci zrušíme a vybudujeme místo ní jinou, v níž budou o cosi demokratičtější mravy. O cosi méně úřednictva, o cosi více dobré vůle.




Další články tohoto autora:
Jan Beneš

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku