Dopadlo to líp, než jsem čekal: výstava fantastických vynálezů Julese Verna v Národní knihovně v Klementinu měla včera vernisáž. Musím si hodně lámat hlavu, abych o tom napsal něco aspoň trochu legračního. Vždyť k žádným vylomeninám nedošlo. Výstava vypadá pěkně, modely Ladislava Badalce (ponorky, letadýlka, parní slon atd.) jsou skvělé, je tam spousta knížek - a na vernisáž přišla hromada lidí, kdyby jich bylo víc, nevešli by se.
Na vernisáži jsem měl předat redaktorovi nakladatelství Mladá fronta Jardovi Jiranovi opravenou korekturu mé nové knihy Jules Verne a jeho svět. Mám novou aktovku (dárek od syna) a chtěl jsme ji zasvětit právě tou korekturou. OK. Uložil jsem korekturu do aktovky, vzal aktovku, sedl si s Ljubou do auta, odjeli do města. Našli jsme parkovací místo, zaparkovali, já vzal aktovku, odešel do Klementina, Jiran tam byl.
Myslíte, že osud, ta proradná bestie, si nemohla už najít žádný prostor k úkladu? Když jsem prošel tolika peřejemi, nezapomněl aktovku ani doma, ani v autě a to auto jsme nenabourali a mohli jím zaparkovat?
Osud je opravdová bestie. Ta aktovka má heslo a já si během transportu pohnul těma zatracenejma kolečkama a aktovka byla fatálně zamčená a korektura byla uvnitř (i 50 ilustrací od Badalce) a já už se začal shánět po majzlíku a kladivu a když jsem se paní Hochmalové z výstavního oddělení zeptal, jestli má majzlík a kladivo, zadumala se a zeptala se:
"A kdo to napsal?"
Myslela, že jde o nějakou gnihu!
Nakonec jsem potkal starou kamarádku Míšu Lepší.
"Nastav tam nuly," poradila.
A bylo to.
Zamčená aktovka? Nulový problém.
Takže kniha vyjde, včas podám zprávu.

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku