Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Čtvrtek 10.2.2005
Svátek má Mojmír




  Výběr z vydání
 >USA: Školství ve Spojených státech 4 - Miki na MIT
 >BRAZÍLIE 9: Přichází velmoc
 >POLITIKA: Euroreferendum je obětí demagogie
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Automobil jako produkt zákonodárce
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Ještě o vernisáži výstavy vynálezů Julese Verna
 >PRÁVO: Elektronická komunikace se soudy - zastaví krádeže soudních spisů?
 >POVÍDKA: Příhoda se stařenkou
 >PSÍ PŘÍHODY: Copak to tam asi je
 >ŠAMANOVO DOUPĚ: Evropský konvent, Konvent, prezídium Konventu a politbyro Evropy
 >VIA CAROLINA: Tradiční spojnice českých zemí s evropským západem
 >ÚVAHA: Je Česko uzpůsobeno k „fízlování“?
 >EKONOMIKA: Japonsko, Brazílie, Jižní Korea
 >PENÍZE.CZ: Legislativní posun v oblasti nájemného?
 >HISTORIE: Sudetoněmecké dějiny (část 5: 1945 až 1946 – vyhnání)
 >EVROPA: Jsme pro Evropskou ústavu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  >>  Školství  
 
10.2. USA: Školství ve Spojených státech 4 - Miki na MIT
Dušan Neumann

Pokračujeme v seriálu o vzdělávání v USA druhým příspěvkem české studentky Miki. Znovu zdůrazňuji, že Miki studuje na jedné z nejprestižnějších vysokých škol ve Spojených státech a její zkušennost není obecně aplikovatelná na všechny školy, které se honosí názvem universita. Mezi školami technického zaměření je MIT neoddiskutovatelnou jedničkou. Proto některé studentské aktivity, jakou bylo i ono legendární vvytažení automobilu na kupoli universitní budovy, nejsou obyčejnou studentskou rozpustilostí, ale často složitým technickým výkonem, na který profesorský sbor pohlíží shovívavým okem. Ale teď už dávám slovo Miki. Tentokrát jsem v jejím příspěvku nezměnil ani čárku, takže je to svědectví z první ruky.

"Nikdo z vás nebyl přijat na MIT omylem" - slova, která president MIT říká každý rok a která si každý student prvního ročníku opakuje denně kolem třetí ráno, když není s to pochopit "základní principy" daného předmětu, které by mu umožnily spočítat domácí úkol.

Ostatně, i to je někdy otázka. Oblíbeným sportem profesorského sboru je totiž dávat příklady, které ještě nikdo nikdy nespočítal a doufat, že je třeba někdo vyřeší a oni se konečně dozvědí odpověď. Což studenti ovšem nevědí dopředu, a i kdyby věděli, nijak by to nepomohlo, jelikož jsou z velké části ještě zvědavější než sami profesoři. Zvědavost, sebe-motivace a vědecká ztřeštěnost jsou totiž téměř nejdůležitějším faktorem při přijímání studentů.

Přijímací proces na školy v USA je daleko složitější než u nás. Studenti musí absolvovat celostátní přijímací zkoušky ve formě standardizovaných testů (SAT), napsat neuvěřitelnou spoustu esejů, projít několika interview, obstarat si doporučení od svých učitelů a spoustu dalších podobných věcí. Nehlásí se na specifický obor (i když mohou samozřejmě mít představu co to bude), ale na universitu jako takovou. S tím souvisí i zhruba deset kursů z různých oblastí, které musí po nástupu absolvovat a které jim mají zajistit všeobecné vzdělání. Další povinná část studia jsou kursy z hlavního oboru, kterých bývá něco mezi deseti a patnácti. Se zbytkem si mohou dělat co chtějí, aby dosáhli předepsaného počtu kreditů a minima čtyř kursů za semestr.

Povinnosti studenta sestávají většinou z týdenních domácích úkolů (které tvoří zhruba 20% závěrečné známky), jeden či dva testy během semestru, v humanitních předmětech eseje, v různých dalších třeba laboratoře a jiné. Na konci semestru se pak píše závěrečný test, který se obvykle počítá zhruba za 20-40% známky.

Jako většina ostatních universit, i MIT má kategorie humanitních předmětů, ze kterých si studenti musejí vybrat nejméně osm a (jaká smůla) následně jimi projít. Rozdíly, jak by se dalo očekávat, přicházejí na scénu spolu s vědeckými předměty. Na většině škol je to s nimi stejné jako s humanitními - člověk musí absolvovat "něco", kde něco je velmi široký pojem. Na MIT jsou "základy věd", které jsou považovány za nutnost, a které studentům zaberou celý první rok. Jsou to dva semestry matematiky a fyziky, semestr biologie, semestr chemie, později pak dva volitelné vědecké předměty nesouvisející s hlavním oborem, a semestr laboratoří. Před několika lety tyto základy zahrnovaly i kvantovou mechaniku, která byla k velké lítosti veškerého studentstva odstraněna a nahrazena několika humanitními předměty navíc.

Studenti si ovšem nutnost studia humanitních předmětů bohatě vynahrazují ve svém volném čase. MIT je jedna z mála universit, která zapojuje studenty do výzkumu, a tak si skoro každý chodí vyrábět roboty či studovat formace slunečních soustav. Pokud ani to nestačí, na řadu přicházejí akce typu přesunování policejního auta na střechu Dómu, oblékání slavné sochy Johna Harvarda do šatů, pořádání integračních soutěží a spousta jiných podobných věcí. Vždycky je co dělat – knihovny a laboratoře jsou tu otevřeny 24 hodin denně, s výjimkou fyzikálních třeťáckých laboratoří, které zavírají mezi druhou a šestou ráno, jelikož tam někteří studenti byli ochotni být několik dní bez přestávky. Což není na MIT nic neobvyklého - neexistuje hodina, kdy by minimálně třetina studentů nebyla vzhůru a na něčem nepracovala. Domácí úkoly nemají teoreticky zabrat víc než sedm až deset hodin na kurs, ovšem praxe je věc úplně jiná. I tak jsou nejpopulárnějšími předměty obvykle ty nejtěžší, zabírající i nejvíce času a vyžadující maximální pozornost.

I některé humanitní obory jsou na poměrně dobré úrovni, mezi nimi například hudba nebo lingvistika. Pokud někoho zajímá obor nepříliš skvěle zastoupený, může na něj, díky smlouvě s Harvardem a Wellesley, chodit tam, stejně jako se studenti druhých dvou škol mohou zapsat na některý předmět na MIT. Jediná nevýhoda těchto možností je lehká nevraživost mezi Harvardem a MIT (něco jako starý Oxford versus Cambridge), ale i tak je blízkost ostatních škol hlavní důvod toho proč Boston, plný universit až po střechu, vytváří skvělé podmínky pro studium.

Na podmínky pro studium je MIT expert. O všechny věci nezbytné k životu studijnímu je postaráno skvěle: všechny pomůcky zajištěny, všechny technické věci fungují naprosto dokonale, včetně toho, že i pračky a sušičky si studenti napojili na Internet, aby věděli, kdy si mají jít vyzvednout prádlo. Jídlo je ovšem příšerné, s administrátory se nedá domluvit, a člověk si někdy připadá jako blázen. A jak že se dá přežít? Rozbije-li se někomu okno uprostřed února, naříkat, že je mu zima nevede k ničemu. Chytrý student ovšem ví, jak na to. Věta "sníh mi rozpíjí slova v knížkách a já se nemůžu učit” se prokázala stoprocentně úspěšnou, a to během několika málo minut.

Okolní podmínky jsou důležitou součástí při výběru školy, jakož i kvalita vybraného oboru. To ale jen v určité míře – dohadovat se, jestli je na matematiku nejlepší Harvard, MIT, Princeton nebo U.C. Berkeley je nesmysl. Každá je dobrá v něčem jiném a opravdový rozdíl v tom je teprve až když se člověk hlásí na postgraduál a ví přesně, co chce dělat. Na základním čtyřletém studiu je nejdůležitější si vybrat universitu, která má vyhovující atmosféru. Každá z deseti škol americké první ligy je úplně jiná, vyhovuje jiným představám, a hledá trochu jiné typy lidí. Všechny mají ale jedno společné: hledají studenty rozhodnuté a dychtivé poznávat, studenty kteří jsou něčím zvláštní a zajímaví, studenty kteří už něco dokázali. A navrch s perfektním a nadstandardním středoškolským vzděláním, bez něhož téměř nemají šanci přežít.

A přijatí studenti? Ti už se jen veselí, snaží se vymyslet jak převézt profesory, bublají roztodivné věci ve svých tyglících (už je to rekordní měsíc co tady nic nevybuchlo) a tráví noci nad matematickými příklady jen aby (v příznivějším případě) dokázali, že řešení neexistuje. Co lepšího si může člověk přát?

Miki,

absolventka Osmiletého gymnázia Buďánka
studentka Massachusetts Institute of Technology

…………………………………….

Dušan Neumann




Další články tohoto autora:
Dušan Neumann

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku