11.2. RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá: Lyžování
Ondřej Neff
V dnešním pokračování seriálu jsem narazil na limity paměti. Nechce se mi věřit tomu co v
paměti uvízlo. Jak to bylo s lyžováním?
Samozřejmě, že se v padesátých létech lyžovalo. Dokonce si jedou můj otec usmyslel,
že bude lyžovat, a nechal si vyrobit lyže od kolaře ve Slapech. Truhláři
tam totiž byli specializovaní. Jeden vyráběl jenom rakve (nevymýšlím si, opravdu to tak
bylo),druhý vyráběl běžné dřevěné předměty a ten třetí se zabýval výrobou všeho, co
souvisí s povozy, především kola vozů, kola pochopitelně dřevěná. Od tohoto mistra řemesla
kolařského si nechal tatík vyrobit lyže - vstpoupil na ně, upadl, a už nikdy je nenazul
(nebo jak se to správně říká).
Ale teď k těm limitům: mám pocit,že se ještě vyskytovali hošíci, kteří lyžovali na
podomácky vyrobených lyží - ze sudů, z těch, jaxetomenuje, z těch ohnutých prkýnek,
které, když se stáhnou dohromady, dají dohromady sud.
Je to možné?
Mám dokonce pocit, že jsme ve Slapech neholdovali zimním sportům, ani jako děti. Až v
Praze, tam se hodně sáňkovalo a bobovalo - v Riegrových sadech. Ale ve Slapech?
V mých vzpomínkách je sněhová pláň a po ní jede odvážlivec na lyžích zrobených z toho
ohnutého ze sudů.
Je to vůbec možný?
|