Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 12.2.2005
Svátek má Slavěna




  Výběr z vydání
 >POLITIKA: Směnečná taškařice pana premiéra
 >HISTORIE: Karel IV. - Čech, Němec nebo kosmopolita?
 >USA: Až se stáří zeptá aneb Historie jedné rezignace
 >PROHLÁŠENÍ: Směnka
 >FEJETON: Sláva, už je sníh
 >PRÁVO: JUDr. Gross dluží státu darovací daň!
 >AUTO: Michelin Tweel - pneumatiky, které nepotřebují vzduch
 >FOTOREPORTÁŽ: Zamrzlá Ženeva
 >CHTIP: Obraťte se na nás s důvěrou
 >MOBY DICK: Jak privatizovat České Textárny. A proč
 >SVĚT: Izrael a Palestina si potřásly rukou
 >POEZIE: Rybář a mořská panna
 >POLITIKA: Grossovy skandály - bilance v mezičase
 >VÍKENDOVINY: Už je to tady!
 >GLOSA: Kdo posoudí ústavu?

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Kultura  
 
12.2. FEJETON: Sláva, už je sníh
Jarka Pavlíková

Tak se letos zima přece jen s opožděním dostavila. No všichni přece víme, že za našeho dětství byly zimy lepší. Nebo prostě jen v detailech jiné? Na svazích jezdily sáně a někdy pekáče z kuchyně nebo pytle plněné senem. Nyní jsou nejčastější boby, skiboby a lopaty. A snowboardy, které se letos dočkaly i oslavného filmu. Na rybníce bývaly vymeteny tři plácky na hokej a holky mezi nimi se pokoušely o piruety na bruslích. Dnes stačí jeden plácek, část dětí se zapomněla u videoher.

Pan Vrba bydlící v polovici strmé ulice pečlivě umetl cestičku kolem domu a vysypal ji popelem. Pak vzal vědro s vodou a půl metru od cestičky vyrobil báječnou skluzavku. Někdy vzal jeden z otců hadici na zalévání zahrady a vyrobil kluziště vedle garáží. Dnes se to asi příčí nějakým předpisům. Muselo by na to asi být stavební povolení a značky: Pozor, led klouže! Ale přírodních kluzišť je i tak letos dost. I řeka zamrzla, což se stává tak jednou za deset let.

Když zamrzla minule, líčila jsem to nadšeně kamarádce Vlastě Opatrné: po řece se dá klouzat a domů můžu chodit přímo, bez zacházky přes most.

Kamarádka se zasmušila a podotkla: „ Jo, a až bude pár dní kolem nuly, začne to měknout. Na to doplatil můj strýc. Před pěti lety bylo také tak zamrznuto a on chodil po ledu do hospody ve vedlejší vesnici. Pak mrazy přestaly a strýc se jednou v sobotu chtěl vrátit domů přes rybník. V hospodě ho varovali, aby to vzal po břehu kolem rybníku, ale strýc byl tvrdohlavý: - Copak jsem nějaký opatrný? To ještě vydrží! Smáli by se mi všichni, že jsem opatrný.- A tak jsem přišla o strýčka.“

Shakespeare říkal, že na jméně nezáleží. Záleží. Někdy fatálně.


Další články tohoto autora:
Jarka Pavlíková

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku