Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Úterý 15.2.2005
Svátek má Jiřina




  Výběr z vydání
 >SVĚT: O předpokladech vhodného počínání v hostově domě
 >EKOLOGIE: Někteří poslanci to kupodivu vědí
 >SPOLEČNOST: Omluva Pavlu Dostálovi
 >MÉDIA: Digitalizaci nelze zastavit
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Tak holt budu platit
 >Z MÉHO PODKROVÍ: Proč číst verneovky – Děti kapitána Granta I
 >HISTORIE: Vznik a zánik jaderné elektrárny
 >VIA CAROLINA: Tradiční spojnice českých zemí s evropským západem
 >PSÍ PŘÍHODY: Fascinovaná Irda
 >ÚVAHA: Krátká a aktuální
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Největší Čech a fenomén Cimrman
 >SPOLEČNOST: Sv. Valentýn nebo sv. Trifon?
 >ÚVAHA: Český impeachment – „birdment“?
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Pronájem tf. linky by měl stát zhruba 200 korun
 >PENÍZE.CZ: Navýšit cílovou částku kvůli spoření? Nesmysl!

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Společnost  
 
15.2. ÚVAHA: Krátká a aktuální
Tomáš Haas

Tomáš Haas

Je 14. února, a poštovní i internetové e-mailové schránky po celé Americe a v mnoha jiných částech světa jsou zaplaveny kartami a dopisy. Je den svatého Valentina, patrona lásky a milenců.

Je nutno uznat, že tento svatý na rozdíl od mnoha jiných, jejichž sama existence je někdy pochybná, skutečně žil, a že legenda s ním spojená má základ v jeho životě, byl skutečně mučedníkem lásky. Ne sice své vlastní, ta část legendy popisující dopis, který napsal v předvečer své popravy žalářníkově dceři, a který podepsal tím podpisem dodnes opakovaným v milionech valentinských dopisů a karet, "tvůj Valentin", (dnes už většinou přeměněný na výzvu "Be my Valentine", "Buď mým-mou Valentine"), je asi skutečně jen legendou.

Něco spojeného s láskou ale v jeho smrti bylo, pokud můžeme věřit historickým pramenům, byl římský kněz Valentin popraven proto, že oddával zamilované křesťanské páry v Římě proti zákazu císaře Marka Aurelia Claudia II, někdy zvaného Claudius Gothicus, který našel takovou zálibu ve válčení, že i v militaristickém Římě měl problémy s odvody dobrovolníků pro své legie. Claudius samozřejmě ani na okamžik neuvažoval o tom, že těch válek vede příliš mnoho, a jeho spotřeba mladých římských mužů překračuje i římské zvyklosti.

Usoudil, že problémem je neochota mladých Římanů opustit své manželky a rodiny. A tak pod trestem smrti zakázal sňatky, domnívaje se, že svobodní mladí muži se pohrnou k odvodům, a půjdou s radostí zemřít za svého diktátora.

Nevím, do jaké míry byl Claudius úspěšný v naplňování početního stavu svých legií, jisté však je, že mnozí z těch mladých Římanů byli skutečně ochotni riskovat své životy. Jenom je raději než pro svého císaře riskovali pro své vyvolené, a tak místo vyřešení jednoho problému, vznikl problémem nový, problém ilegálních sňatků. Jedním z kněží tehdy ještě podzemní římské církve, který byl přistižen při oddávání milenců, byl právě Valentin.

A tak se Valentin, který byl spolu se svým kolegou Mariem za svůj "zločin" odsouzen k smrti, stal mučedníkem spojovaným s láskou a patronem milenců. Za svatého byl prohlášen papežem Gelasiem v roce 496.

Den jeho smrti, 14. únor, hrál též významnou roli, která silně přispěla k vzniku jeho legendy a jeho svatořečení. Koincidoval totiž se starým Římským svátkem zvaným Lupercalia, který byl spojován s bohyní Februata Juno, a během kterého chlapci a mladí muži losovali jména děvčat a oddávali se s nimi oslavám lásky způsobem nepřijatelným křesťanské církvi, která stále bojovala proti přežívajícím pohanským zvyklostem.

A tak legenda svatého Valentina posloužila k náhradě festivalu pohanské lásky oslavou lásky regulované křesťanskou ctností.

Postupně se 14. únor stal dnem, kdy si mladí muži a dívky vyměňovali dopisy, květiny a drobné dárky. Komercializace svátku svatého Valentina začala v dnešní podobě v devatenáctém století. Slečna Esther Howland začala vydávat a prodávat předtištěné karty v roce 1847. Během svého života nejenom zbohatla, ale zasloužila se o popularizaci světce a jeho svátku a den svatého Valentina je dnes v anglosaských zemích jedním z nejznámějších a nejvíce komercializovaných svátků, hned po vánocích a dnu díkuvzdání.

U nás a na evropském kontinentě obecně, nebyl tento den nijak významným svátkem, a svatý Valentin byl dokonce v roce 1969 vyňat z katolického kalendáře.

Až po otevření se světu po roce 1989 začal svatý Valentin, spolu se svým známějším kolegou Santa Clausem, pronikat do povědomí české veřejnosti. Dnes již se zvyk posílání karet a výměny dárků 14. února začíná ujímat i u nás.

Nevím, zda je to dobře, ne proto, že bych měl něco proti lásce a výměně dopisů a dárků mezi milenci. Mám ale pocit, že je to cosi uměle prosazovaného komerčními zájmy, že se jedná o "tradici" u nás uměle vytvářenou.

Kdybych uvažoval o tom, jak pozdravit v tento den partnerku, milenku, manželku, nebo blízkou přítelkyni, napsal bych jí asi toto:

Moje drahá,

přiznám se, že ani těch třicet let v Americe, přesto že Ameriku (myslím zeměpisně, jak Kanadu, tak USA) opravdu miluji, mně nedokázalo "amerikanizovat" tak silně, abych se vzdal Ježíška ve prospěch Santy, proti kterému jinak nic nemám, tady je doma a sem patří, právě tak jako ten náš český Ježíšek patří k nám domů (a ctí ho v kontextu tradičních vánoc dokonce i bohapustí atheisté).

Stejně tak jsem dosud nepřevzal všechny zdejší svátky a tradice (i když jsem na tradice trpící konzervativec), proti jejichž obsahu rovněž nic nemám, jen si myslím, že patří těm, kteří je podle svých zvyků slaví a dodržují, za což je chválím, schvaluji jim to, a respektuji to.

Ale stejně jako by byl nesmysl, aby se Američané učili a zvykali si na naše zvyky, je nesmyslem zatahovat americké zvyky k nám. Speciálně to platí pro takové jinak úctyhodné tradice jako je Santa a Valentin. Zvláště když je z toho řízeného pronikání těch amerických tradic silně cítit komerční zájmy.

A tak toho Valentina nedržím, i když je to svátek a tradice krásná. My ale máme pro tytéž účely své vlastní tradice, a já silně cítím jejich ohrožení nezaviněné dobrým Santou a laskavým, milovaným a milujícím Valentinem, kteří podle mně jsou zneužitými nedobrovolnými nástroji komerce.

Není to tradice a svátek náš.

Těžko bych nějaké Američance vysvětloval, co všechno znamená pozvání na májovou procházku po Petříně, asi bych ji nudil, kdybych jí recitoval Máchův Máj, a asi by se jí nelíbilo, kdybych ji nutil zapomenout na toho Santu, kterému věřila, a kterého milovala jako dítě, a která si tu dětskou úctu k němu zachovává jako jednu z životních jistot a mezigeneračních pout, i když dávno ví, jak to s ním opravdu je.

Asi bych byl považován za krutého surovce a mužského šovinistu, kdybych zazvonil o velikonocích na dveře své kanadské sousedky, a polechtal jí pomlázkou, prostě tu tradici nepochopí a jevila by se jí jako barbarství. A nedivil bych se jí, v přeneseném kontextu, bez znalosti českého folklóru a vžité tradice a jejího významu je to první věc, která ji musí napadnout.

A proto mi moje drahá určitě odpustíš, že ti neposílám kartu s přáním k svatému Valentinovi.

I ten Valentin mi to jistě odpustí, protože je to světec lásky a porozumění.

A místo karty tě pozvu na procházku po Petříně, až přijedu do Prahy.

Tomáš Haas


Další články tohoto autora:
Tomáš Haas

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku