Včera jsem se k Valentýnovi nedostal - zabýval jsem se tou lapálií s pokutou. Ano, v pondělí bylo Valentýna, svátek zamilovaných. Koupil jsem Ljubě a Andulce každé kytku, Ljubě jsem do ní nechal zapíchnout srdíčko na špejli, Anně myšáka. Kupoval jsem kytky ve stánku na Václaváku. Když jsem tam stál, přišel nějaký chlapík a květinářkám uvnitř - byly dvě - dal každé jedno čokoládové srdíčko!
Už jsem slyšel řeči, že je to "další kšeft". Proč se na všechno dívat takhle negativně? Každý den by měl být nějaký svátek. Je škoda, že třebas Masopust neslavíme tak, jako Němci a Rakušané. Vždyť by to bylo fajn, kdybychom kašpařili v maskách a veselili se!
Zpátky k Valentýnovi. Ten svátek nemá u nás tradici, začalo se s ním, až když táhli ti nehumorní, nezábavní vládci k čertu (zanechali po sobě smrad a ten způsobuje, že se nedokážeme tolik radovat, jak by si to život zasluhoval). Ale to neměly Vánoce se stromečkem u nás taky tradici, stromeček k nám přišel až v devatenáctém století a někde na venkově ho začali strojit až ve dvacátém století.
Valentýn že je cizácký zvyk? To byl vánoční stromeček taky, uvedli ho k nám Němci. Takže shrnu, těším se, že příštího 14. února bude těch srdíček zase víc a za deset, dvacet let nikoho nenapadne, že u nás nebyl odjakživa.
Ještě něco - i to je dobře, že nevyhynul svátek zvaný "mdž". I když to duní jako kdy pochodují Lidové milice, taky je to svátek, a když někoho těší, proč by ho neměl mít?

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku