Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Pátek 18.2.2005
Svátek má Gizela




  Výběr z vydání
 >VÍKENDOVINY: Děda Herodes, vnuk a tajemný cizinec
 >GLOSA: Jak trestat popírání holocaustu?
 >POLITIKA: Proč Gross nakonec zůstane premiérem
 >EVROPA: Proč je evropská ústava tak objemná aneb Jak feministky k euroústavě přišly
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Holič
 >LETECTVÍ: Nové ostrovní letiště zvedlo kotvy
 >SPOLEČNOST: Evropo – tvoje jméno je Zbabělost
 >ENERGETIKA: Platit za zónu havarijního plánování?
 >PSÍ PŘÍHODY: V pátek má být obleva
 >VIA CAROLINA: Tradiční spojnice českých zemí s evropským západem
 >SPOLEČNOST: Mafie pro neziskový sektor
 >DOKUMENT: Reakce SOCR na omezení prodejní doby
 >PENÍZE.CZ: Jak průhledné jsou sliby stavebních spořitelen?
 >POLITIKA: Jak je to vlastně s tou koalicí?
 >ARMÁDA: Švédská cesta do Evropy - tradičně přes Prahu

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Bartovy příhody  
 
18.2. PSÍ PŘÍHODY: V pátek má být obleva
Ondřej Neff

Těším se na oblevu. Tohle chození po sněhu a ledu nedělá dobře ani mně, ani pejskům. Nutno dodat, že Bart, ač čtyřnožec, sebou seknul už několikrát, kdežto já jsem se pádu zatím vyhnul. Však ale taky nepobíhám tak, jako on.
Sníh na vyhlídkové cestě Mrázovka mizí - na některých místech je suchá dlažba, na jiných led. Je třeba volit složitou cestu, jako kdybychom po šlapácích chtěli překonat vodní tok. Vždy, když se dostanu na nějaké čistě ledové pole, říkám si: kdyby se teď vynořil odněkud Max nebo Brok, udělal bych nejlíp, kdybych zalehnul - a nepustil při tom vodítko z ruky.
Zvláštní je, že k padání má sklony spíš Bart než Iris, tu jsem zatím neviděl uklouznout, třebaže se pohybuje, jak má ve zvyku, tryskem. Možná že padá někde ve skrytu, v ústraní, jako dáma.
Věru se těším na oblevu. Vidím na ní jedinou vadu: ubude jedno konverzační téma. Povídání o náledí patří k poklidné atmosféře, v níž chodíme na procházku s pejsky. Povídáme řeči typu: To ale klouže, že? Strašně to klouže! Někdo by to měl posypat. Určitě by to měl někdo posypat.
V mírném a vlídném žehrání na nepořádek teče čas. Na oblevu se žehrat nedá, jen chvilku, když je mokro a sníh a led ještě nestačily úplně roztát. Pak led zmizí. O čem si povídat, když společný nepřítel, tedy náledí, odteče do kanálu?
Vidíte, že lidi potřebují nepřítele, aby měli k sobě blíž.


Další články tohoto autora:
Ondřej Neff

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku