Neviditelný pes  |  Zvířetník  |  Ekonomika  |  Věda  |  SciFi Sobota 19.2.2005
Svátek má Patrik




  Výběr z vydání
 >SVĚT: Klimatické změny předvídané do několika let jsou velké politikum
 >FEJETON: Staré dobré knihy
 >MÉDIA: „S pistolí v kapse“
 >MOBY DICK: Problémy s rovnoprávností
 >ZÁBAVA: Kuřácká internacionála
 >MÉDIA: Proč skoro neposlouchám rádio?
 >CHTIP: Dvakrát o blondýnách
 >MEJLEM: S Telecomem na věčné časy aneb Reality show Na vlastní uši
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Václav Havel hostem Českého rozhlasu
 >TISKOVÁ ZPRÁVA: Růžový panter k případu vyšetřování lichvy
 >VÍKENDOVINY: Děda Herodes, vnuk a tajemný cizinec
 >GLOSA: Jak trestat popírání holocaustu?
 >POLITIKA: Proč Gross nakonec zůstane premiérem
 >EVROPA: Proč je evropská ústava tak objemná aneb Jak feministky k euroústavě přišly
 >RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Holič

 >>> HLAVNÍ STRÁNKA  >>  Svět  
 
19.2. SVĚT: Klimatické změny předvídané do několika let jsou velké politikum
Jan Bartoň

Po nedávném prohlášení renomovaných osobností o tom, že je nejvyšší čas zahájit radikální kroky k záchraně naší planety před civilizačním zničením, se otázka působení lidské civilizace na životní prostředí stala opět více mediálně frekventovanou. Tento týden vstoupil v platnost tzv. Kjótský protokol, v němž se signatáři zavazují redukovat emise tzv. skleníkových plynů (zejména kysličníku uhličitého a metanu) o 5 % v nejbližším období sedmi let. Aniž bych chtěl dělat advokáta průmyslově rozvinutým zemím, na které připadá naprostá většina všech emisí, které jsou dnes všeobecně považovány za rizikové z pohledu ochrany životního prostředí, chtěl bych se v tomto článku zaměřit na tu část problému, která se výrazně dotýká politických rozhodnutí vlád průmyslově vyspělých států, zejména však těch, které jsou spravovány demokraticky volenými vládami a parlamenty.

Výchozí teze - v současnosti dochází podle prognostiků k dramatické změně klimatu, tj. změny jsou globální, a jejich hlavním viníkem je člověk resp. průmysl a doprava.

Tato argumentace vychází z modelů, které předpovídají oteplení naší Země až o 10°C v nadcházejícím století,což způsobí rozsáhlé zmenšení ledovců na obou polokoulích, zvýší se hladina moře, dojde k zaplavení rozsáhlých přímořských oblastí, dále se rozšíří pouštní oblasti, dojde k zásadnímu problému s pitnou vodou, který může spolu s dalšími problémy vyvolat světový válečný konflikt. Moje kritika vychází především z toho, že se extrapoluje vývoj na základě prací, které se zabývají datovými soubory v maximální délce několika desítek let. Pokud se operuje s tzv. průměrnou teplotou na Zemi, většinou se mlčky předpokládá, že se tato průměrná teplota (z pohledu systémového inženýra, kterým jsem byl deset let při studiu průmyslových systémů organických i anorganických technologií je zásadním problémem už to, jak tuto tzv. průměrnou teplotu měřit) zvýší rovnoměrně na celé Zemi. Přesto existují i opačné teorie, a v roce 2004 například na stránkách časopisu 21.století byla tato teorie uvedena, které současný trend „oteplování“ dávají do souvislosti s možným nástupem nové „doby ledové“. Tyto teorie spekulují o tom, že se zvýšením teploty moří může změnit charakter proudění mořských proudů, což by mohlo způsobit omezení konvekce tepla z rovníkových zeměpisných šířek na oba polární směry, vedlo by ke zvýšení vypařování v tropech a ke zvýšení atmosférických srážek v blízkosti pólů ve formě sněhu. Potom by tzv. „průměrná teplota“ mohla být na Zemi vyšší než dnes, přesto by došlo k rozšíření ledovců. Spojujícím článkem všech současných katastrofických předpovědí ať už spekulujících s „vysušením“ planety Země nebo s návratem doby ledové je to, že nám jejich autoři slibují tyto změny za pár let, možná do roku 2020 až 2030. Tím bychom se stali snad kromě seniorů všichni současní žijící obyvatelé planety účastníky této globální klimatické změny. Měli bychom se prostě na co těšit. A právě tady vidím ten největší metodologický háček. V čem bychom se my lidé roku 2005 tak zasloužili o to, že bychom se stali svědky tak šokujících globálních změn? Tím, že obsah kysličníku uhličitého v atmosféře stoupl díky průmyslu a dopravě o několik desetin absolutních procent. Osobně v tom spatřuji právě ten problém, že s dnešním technickým a vědeckým pokrokem, ke kterému bezpochyby došlo, se řada lidí stále dívá na svět z pohledu „člověka jako rozhodujícího hybatele“. Ostatně, již 19. století přineslo světu onu revoluční teorii komunismu, v němž se všichni lidé budou mít jak v ráji, protože se autorovi této vize Marxovi zdálo, že již existuje takový rozvoj výrobních sil, který to bezproblémově dovolí. Miliardy lidí pak následně měli to „štěstí“, že se stali součástí společnosti budující „lepší svět“. Mimochodem, právě komunisté vyslovili ono známé: „Poručíme větru, dešti!“. Jak to dopadlo, víme dnes všichni. Jestliže se ukázala snaha o beztřídní společnost utopií utopenou v moři krve a neštěstí těch, kteří se s ní nechtěli smířit, nabízí nám současná doba pro „pokrokové“ politiky utopie jiné, balené rovněž do hávu vědeckosti. Viníkem je dnes obecná lidská aktivita, která vyžaduje svícení, topení, kupování, výrobu, těžbu surovin, rybolov- dříve u komunistů to byl kapitalista - tato obecná lidská aktivita pro dnes již 6 miliard lidských bytostí naši planetu ničí a proto je třeba nalézt nové způsoby udržitelného rozvoje, které spravedlivěji rozdělí exploataci a využití pozemských zdrojů. Platit to samozřejmě musí ti, kdo na to mají, tj. bohaté státy tzv. Severu. Stále je tu přítomen prvek někoho, kdo to s námi myslí „dobře“. Nebezpečným se tyto názory stávají zejména tehdy, pokud se na jejich základě vytvářejí militantní politická a názorová seskupení, která by chtěla zakazovat,nařizovat, regulovat a trestat. Dnešní technologie již dokáží zajistit ekologicky akceptovatelnou výrobu čehokoliv. Pokud bychom pod politickým tlakem propagátorů katastrofických vizí klimatických změn do pěti či deseti let měli nastavit takové výrobní parametry, které by zlikvidovaly konkurenceschopnost vysoce organizovaných demokratických společností (kde je zvykem zákony ctít a dodržovat) oproti společnostem autoritářským či totalitárním způsobem spravovaným (kde se zákony obecně pohrdá a kde se nedodržují základní lidská práva) , kde je možné vyrábět všechno za jakoukoliv cenu, jenom bychom urychlili transport problematických technologií do těchto států bez globálního efektu na ochranu životního prostředí na Zemi jako celku. Pozitivním prvkem racionálního,tj. rozumného, přístupu k poškozování životního prostředí patří například opatření, která byla v nedávné době přijata k ochraně ozónové vrstvy Země. Pokusy „urychlovat“ další zlepšování životního prostředí různými ekologickými daněmi jsou nepromyšlené a dokonce mohou být velmi nebezpečné pro samotné životní prostředí. Výroba tepla spalováním může toho být příkladem. Nelze jednoduše zajistit,aby v důsledku zdražování ceny paliv „ekologickou“ daní nebyly v domácnostech spalovány nebezpečné plasty, navíc v kotlích či kamnech ,což následně způsobí znečišťování přízemní vrstvy atmosféry nebezpečnými zplodinami nedokonalého spalování těchto plastů. K tomuto problému lze navíc dodat i kritiku psychologického působení zpráv, které předvídají obrovské změny klimatu do několika let či desetiletí. Nevyplnění se těchto předpovědí může působit na snížení pocitu odpovědnosti každého člověka za své nejbližší životní prostředí a neochotu se přizpůsobovat normám, které by skutečně mohly a měly přinést jeho životnímu prostředí užitek. Zde mám na mysli především tolik potřebnou výchovu k recyklaci odpadů, absorpci škodlivin apod. V neposlední řadě nelze ke kritice takovýchto katastrofických vizí pominout ani studie vývoje Země a zemské atmosféry a klimatu zvláště. Tyto cykly jsou dnes řádně vědecky zdokumentovány a mají periodu v řádu desetitisíců či statisíců let, nelze pominout ani další cykly ,které souvisejí se „životem“ našeho Slunce, s průběhem geologických cyklů naší Země apod. Naše civilizace stále ještě nedisponuje takovými energetickými zdroji, které by byly alespoň trochu srovnatelné s energií vyzařovanou na Zemi naším Sluncem, a které by byly zbůhdarma mrhány do prostoru. Je zcela jistě pozitivní, že si dnes stále větší množství lidí uvědomuje omezené zdroje naší planety pro lidstvo jako celek. Pouze v rukách demokratických společností a nepokřivené snahou o senzačnost však mohou působit dnešní vědeckotechnické znalosti blahodárně. V tom ostatně vidím jedinou naději do budoucna.

Ing. Jan Bartoň, CSc.




Další články tohoto autora:
Jan Bartoň

Počet přístupů na stránku:

Komentáře ke článku